24.5.2020 Hoya del Pozo - Gran Canaria - Kanárské ostrovy - Španělsko
Dva dny jsem nepsala, co je nového, a přitom se toho tolik událo. Hlavně, byla jsem zase u kadeřnice a jsem oškubaná na slepici. Před karanténou jsem byla poprvé na této cestě, už jsem potřebovala ostříhat mojí báječnou trvalou, kterou považuji za nejbáječnější a pro mne nejpraktičtější typ úpravy vlasů na cestování, ale každá sranda jednou skončí, a tak i moje vlnky.
Jenže, paní kadeřnice mě ostříhala zkrátka podivně, různě mi zůstaly takové rousy a zkrátka, nebyla jsem spokojená. Tak jsem si řekla, že to zkusím ještě jednou, ale samozřejmě jinde. No, měla jsem sebou vzory, několik, jak bych si to asi, tak představovala, ale paní kadeřnice stříhala a stříhala a stříhala, že to mám jednou tak kratičké, než bylo požadováno. Myslím, že do podzimu mám po problémech, co s vlasy. To, než mi doroste, tak možná bude i zima. Jen pro zajímavost a informaci. Střih, jenom střih stojí 15 eur potud je cena stejná jako jsem platila posledně, ale mytí vlasů se počítá zvlášť, a to stojí taky 15 eur, což mě posledně dost nemile překvapilo, zvlášť, když se jednalo o docela rychlou akci. U nás je to vše v jedné ceně, a tak když jsem se dopředu ptala na cenu a bylo mi řečeno 15 eur, předpokládala jsem, že je to i s umytím, ale jaké bylo moje překvapení, když mi na účtu naskočilo mytí. Takže tentokrát jsem byla připravená, vlasy jsem si umyla ráno doma a paní kadeřnice mi vlasy jen nastříkala vodou, aby je měla mokré na stříhání. Asi a možná i proto, že jsem si nenechala vlasy umýt, vlasy mi nakonec ani nevyfoukala. No, jiný kraj, jiný mrav.
Naše Korona family se už skoro rozpadla. Odjel Maxík, Angličan s mladými a Francouzka taky někam zmizela. Domníváme se, že Maxa a mladý jeli na trajekt, ale to se jen domníváme, aspoň na to tak nějak vypadali a ani se nerozloučili.
Francouzka stále vykládala, že má někde v horách my friend, ale tak nějak, myslíme si své. Meresjev začal pracovat, a tak se vrací až večer a brzo ráno odjíždí. Strašné, ten člověk normálně žije v autě, nechápeme.
Snažil se nám sice vysvětlit, že má někde u Teroru rodinu a dům, ale zase, proč by byl celou karanténu v autě a bez jakéhokoliv zázemí a bez lůžkové úpravy! Ale jak jsme si už všimli, hodně lidí tady žije v autech. Zrovna tak jako ti Španělé, kteří tu s námi jsou od začátku. Ti také žijí v autech. Mají u obytky osobní auto a vždy jeden z páru ráno odjíždí a večer přijíždí, takže se domníváme, že jeden má někde práci a ten druhý holt sedí v autě, bez aspoň křesílek venku a čeká.
Jinak, my zítra vstoupíme do fáze „2“ což je pro nás příjemná zpráva. Konečně, byť s omezeními se můžeme pohybovat po ostrově. Zatím jen po tomto ostrově, trajekty mezi ostrovy povoleny nejsou, ale je oproti původnímu plánu už povoleno koupání a slunění na plážích a Zdenda bude moci jít na ryby. Jen se musí na plážích dodržovat poměrně přísné podmínky a bohužel, z hygienických důvodů je zavřená voda na plážích, celkově. Takže nám odpadl pro tuto chvíli významný zdroj vody.
Oni se bojí, že by se kontaminovaly spouštěče vody na sprchách, a tak je raději uzavřely. Je to nepříjemné, protože když se člověk v oceánu vykoupe, tak se potřebuje osprchovat. Tak uvidíme, jak to budeme s vodou zvládat. Na vodu z pláží bylo vždy spolehnutí. Co mě překvapilo, že dál platí noční zákaz vycházení. Proto tady v noci straší policie a vyhazuje lidi v autech, aby odjeli domů. To jsme vůbec netušili, že je nějaký zákaz nočního vycházení. Dále se musí dodržovat hodiny pro seniory, což je od 10 – 12 a 19 – 20h. Tak to nevím, jak bude, ale předpokládám, že to se hlavně bude jednat o pěší zóny a centra měst. Jinak se oproti původnímu plánu příjezdu turistů taky doba posouvá na začátek prázdnin, kdy jak jsme četli, se hoteliéři mají připravit na první turisty na začátku prázdnin. Samozřejmě, je to maličko chaotické, ale to je asi ve všech zemích. Tak jak se situace daří dostat pod kontrolu, tak se upravují pravidla, vyloženě za pochodu. Tak, nám to až tak nevadí, jen doufáme, že už nevyhlásí další prodloužení „estado di alarmo“. Dneska máme 71. den karantény a na skoro milion obyvatel Gran Canaria pouho pouhých 58 nemocných. No a my jsme se maličko rozrostli. Na víkend přijela spousta obytných aut. V jednu chvíli nás tady bylo 14, hlavně dole na parkovišti pod námi byly auta pěkně vedle sebe napáskovaný a policii najednou nevadí, že rozestupy jsou minimální. Nakonec se ukazuje, že máme vynikající místo, protože jako jediní máme venku židličky a stolek a dovolujeme si použít markýzu. Mimochodem, sláva za ni. Ještě, že jsme jí před touto cestou koupili. Bylo to hodně peněz, ruka se mi s peněženkou kroutila, ale ukazuje se, že to byla vynikající investice. Vlastně už jsem o naší markýze psala, ale jen se zmíním, že až do minulého roku jsme markýzu nepotřebovali, protože ve východní Evropě si většinou můžeme stoupnout, jak potřebujeme, hlavně, abychom měli lednici ve stínu a pak, já nesnesu tolik slunce a spíše se skovávám. No a v západní Evropě je zase možnost stát na stáních pro obytná auta, velmi často zdarma, ale nemůžeme se postavit, jak bychom chtěli. Musíme respektovat vyznačená místa a pak ta markýza je k nezaplacení. Mnohdy stačí jí jenom trochu povysunout, aby byla lednice a stůl s křeslem ve stínu.
Pokud by někdo potřeboval markýzu namontovat a neví na koho se obrátit, jen můžeme doporučit Tomáše Brabce a firmu KravanyPro, který nám montoval solární panely a veškerá přídavná elektro zařízení jako dobíjecí booster, měniče napětí a tak podobně. Za sebe mohu jen říct, kvalitní a rychlá práce za velmi slušné peníze, a to jsem v tomto směru hodně kritická. Hlavně, je to člověk, který nám zbytečně nenacpe něco, co nepotřebujeme. Vzpomínám si na naše první setkání, na veletrhu, kde byl ještě s tatínkem a my jsme auto ještě neměli, ale dávali jsme si dohromady, co vše bychom chtěli elektřinou ze solárních panelů napájet. Když jsme mu vše vylíčili, co plánujeme a co bychom potřebovali, tak nám jen s úsměvem sdělil, že na takovou spotřebu bychom potřebovali solární panely o rozloze tenisového hřiště. Samozřejmě, bylo to myšleno s nadsázkou, ale i tak nám otevřel oči, drobně poupravil naše domněnky pomněnky a nakonec vše udělal k naší celkové spokojenosti. Od té doby, cokoliv se udá, tak řešíme s Tomášem a jak máme informace, tak už i několik našich přátel jezdí k němu na servis.
Ale to jsem maličko odbočila od našeho tématu co dál na Gran Canaria. Zítra se tedy poprvé odpíchneme z našeho dočasného působiště na Playa del Pozo. Pojedeme to Telde, které je hned vedle nás do prádelny, tam už jsme jednou prali. To je první, co potřebuji, pak pojedeme k Ikea na internet, tam si rovnou dokoupím, co bude potřeba, hlavně v Alcampo zeleninu a ovoce, pak se zastavíme v Lidl, kde jsme víc jak dva měsíce nebyli, abych se podívala na ceny a pojedeme na sever ostrova. Konečně se hneme z místa. Sláva, sláva, sláva. Už tady toho našeho stání začínám mít plné zuby. Nálada na palubě maličko zhoustla, zkrátka už potřebuji změnu jako sůl. Taky jsem dneska po dlouhé době nebyla na cestě za vyzásobením našeho týmu. Včera jsem si udělala něco s nohou a bolela mě klenba. Tak jsem dala dneska noze pohov, stejně je zavřeno a jak to vypadá, noha se zlepšila a tak si zítra dám zase někam výšlap než budeme zase jezdit na kolech.