23.4.2020 Hoya del Pozo - Gran Canaria - Kanárské ostrovy - Španělsko

40. den karantény a stavu nouze a nám se začíná blýskat na lepší časy.

Dneska jsme se na Kanárských listech dozvěděli, jaké návrhy leží na stole Španělské vlády tady od našich, od Kanářanů. Takže v kostce je to takto: „detaily kanárského návrhu vycházek po dobu nouzového stavu. Děti 16-19 hod., senioři 11-13, sport 5-9 a 20-23. Vycházky podle čísla popisného, sudé číslo v sudé dny a liché v lichých dnech. Maličko mi to připomíná žonglování s časy nákupů seniorů u nás.

 Povolena návštěva "druhého sídla", pokud leží do hodiny jízdy.

 Další podrobnosti rozvolnění karantény: Kadeřnictví a malé obchody se otevřou od 27.4., obchodní centra, fitka, první hotely od 4.5., pláže a restaurace s limitovaným počtem návštěvníků od 11.5., cesty mezi ostrovy by se měly povolit od 18.5.2020. Vše s rouškami v uzavřených prostorách, maximální počet lidí 50, u stolu max 4 osoby atd. Tento návrh kanárské vlády musí ještě schválit vláda španělská.

Pokud bude schváleno, tak karanténa tímto končí, to tady nikdo neuhlídá.“

Poslední řádka je poznámka majitele Kanárských listů a jako znalci poměrů mu z celého srdce věřím. Pane, kéž byste měl pravdu a my se mohli konečně hnout, nebo tu zapustíme kořeny.

 Paráda, nebudeme se těšit předčasně, nicméně je to to světýlko na konci tunelu, na které netrpělivě čekáme. A protože se nic významného nedělo tak sem vkládám jen kratičkou ukázku z Deníčku. S hrůzou jsem zjistila, že jsem měla napsané stránky ještě v minulém roce, ale nějak jsem je ve víru událostí zapomněla vložit, a hlavně jsem dneska měla nějakou psavou, a tak jsem napsala pár řádek ke Kanárským ostrovům. Maličko jinak, něž píšu klasicky v cestopisu.

Opět jsem byla v Mercadona, stále drobně bojují s ovocem a zeleninou, nicméně ostatní zboží přetéká z regálů a úplné minimum nakupujících lidí. Nikdo mě nekontroloval, nepotkala jsem jediné policejní auto, což je škoda. Zajímalo by mě, jak by mě zase někdo jiný kontroloval a zda by mě vůbec kontroloval. Na naše parkoviště dneska přijela různá policie 4x, ale vypadá to, že už jsou taky znavený a jezdí nás kontrolovat čím dál tím méně. Vojsko jsme neviděli ani nepamatujeme. A hlavní dobrá zpráva, dneska na Gran Canaria jsme konečně spadli pod dvoustovku nakažených, aktuálně máme 199 nemocných koronavirem, což už je nádherné číslo na 960 tisíc obyvatel.

Můj milý deníčku

 23.4.2020

Stojíme na parkovišti kousek od moře a krásné malé pláže, kam ovšem nesmíme, vlastně teď nesmíme vůbec nikam, ale k tomu se teprve dostanu. Jsme na Kanárských ostrovech a je vyhlášen Výjimečný stav, ale bylo by dobré se vrátit v čase o pár měsíců zpět a na Kanárské ostrovy se nejdříve přeplavit. Dlouho jsem nepsala Deníček, a tak to teď mohu napravit.

Na podzim jsme odjeli, tak jak už je zvykem na jih a vracíme se k Marseille, kde jsme dost neslavně na jaře skončili. Jen pro upamatování, byli jsme vykradeni, a to hodně. Pokračujeme dál směrem ke Španělsku, ale pobřeží se nijak valně nelepší, teda co se týká možností stání pro nás. Žádná velká sláva to není, i když Azurové pobřeží je v tomto ohledu nedostižné. Maličko se to se stáním sice zlepšilo, ale žádná velká hitparáda to teda není.

Máme před sebou velkou cestu, ke které upínám všechny svoje myšlenky, a to trajekt a několika měsíční pobyt na Kanárských ostrovech. Nejbližší přátelé vědí, co máme v plánu, ale my se bojíme to nějak víc ventilovat, protože kdyby to z nějakého důvodu nevyšlo, připadali bychom si jako blázni, tlučhubové, kteří si tahají triko.

Zkrátka, až když jsme měli zakoupené lodní lístky, až když jsme byli naloděný, tak konečně jsem uvěřila tomu, že na ty slavné Kanáry se skutečně dostaneme. Samozřejmě, mohli jsme se potopit, mohlo se udát cokoliv, ale to by nás už netrápilo.

Kanárské ostrovy jsem měla vždy spojené s ohromnými hotely, resorty a s masovou turistikou. Vždyť po otevření hranic, kdo nebyl nebo kdo nejel na Kanáry tak jako by nebyl. Ještě byla podobně známou a vyhledávanou destinací španělská Costa Brava, kam všichni jezdili autobusy, a to jsem si řekla, tak to nikdy!

Kanárské ostrovy pro mě byly zkrátka vždy synonymem masové turistiky. Nikdy jsem si nemyslela, že je tam také něco jiného než obří hotelové komplex, ale pravda je, že jsem se o to vlastně ani nikdy nezajímala, až naši přátelé Zdenda s Álou nás celou zimu zásobovali fotkami z „Kanárů“, jak tady jezdí na kolech a jak je tu krásně.

Čímž mě příšerně štvali. My bojovali o každé možné volné stání, bojovali jsme s francouzskou drahotou, poměrně chladným počasím, kdy jsme každý večer topili, zkrátka, počasí na jihu Francie není ani zdaleka takové, jak bychom si přáli a pak nám přišli fotky z Kanárů, kde rozesmátí přátelé byli na kolech jen v šortkách a tričkách.

Pomaličku, polehoučku v nás klíčila myšlenka a plán, kde budeme trávit další zimu.

Takže ano, mimo plán jsme se rozhodli a jedeme, plujeme na zimu na Kanáry.

Jediné, co je bolavé, tak to je docela vysoká cena za trajekt, ale řekli jsme si, že cestování finančně zvládáme, dokonce se nám podařilo i něco málo si našetřit a když jsme si spočítali, kolik utratíme za zimu v plynu za topení, tak to zase nebylo až tak strašné…………………………..

 Opět jsme se vrátili ve fotečkách maličko v čase. Jeden den, jeden výlet, pozná někdo odkud jsou fotky? Malá nápověda - Tenerife.