13.4.2020 Hoya del Pozo - Gran Canaria - Kanárské ostrovy - Španělsko

Máme 30. den od vyhlášení nouzového stavu a první den, kdy bylo obyvatelům Španělska povoleno vrátit se do práce, pokud nemohou pracovat z domova.

Jediné doporučení dostali a to takové, že pokud nemohou v práci dodržovat patřičný odstup, tak mají nosit roušky. Řekla bych, že Španělsko pomalu přikročilo k postupnému promoření, ale nouzový stav trvá dál.

Má být ještě 14 dnů, ale je mi to poněkud takové divné. Jestli, že se povolí lidem chodit do práce, tak nevím, jak je zase na druhou stranu chtějí udržet doma.

Nebyl odvolaný zákaz vycházení a nám se tady celý den stále někdo promítá. Národní policie, Guardia Civil což je jejich Národní garda, pak dneska přijeli poprvé PM na dveřích s emblémem velké kotvy s korunkou navrchu, to nevíme, co jsou zač, a ti tu byli už třikrát. Jen vojsko jsme už několik dnů neviděli, ale osobně mohu říct, že nám to nijak neschází. Netrpělivě čekáme na zmírnění zákazů tady na ostrovech a povolení pohybu, sportu, opalování, jak bylo avizováno. Žádost byla už údajně odeslaná do Madridu, ale stále se čeká na odpověď.

 Byla jsem opět na výletě do MERCADONA. Vše je už doplněno, regály plné, jen ovoce a zelenina je maličko pozadu, tam by mohli ještě drobet přidat. Každopádně je dražší, než byla před měsícem.

Mražené maso je doplněné, regály s mléčnými produkty praskají ve švech a čerstvé maso je jako obvykle, výběr všeho. Ostatní potraviny jsou všechny v nabídce tak jak mají být. 

Cestou zpět chodím takovou malou okrajovou průmyslovou zónou, kde je několik velkých výrobních hal a které byly doposavad zavřené, tak dneska byly poprvé otevřené a uvnitř se pracovalo.

Tak snad se blýská na lepší časy a konečně i ve Španělsku začne být lépe. Na Kanárských listech, včera jsem dávala sem odkaz, jsme se dočetli nejen kolik je tu nakažených, číslo pomalu a jistě klesá a není nijak dramatické, ale i ž včera přešla další ohromná zásilka se zdravotním materiálem, hlavně s různou ochranou pro zdravotní personál. Je smutné, že plná třetina nakažených na Gran Canaria jsou právě zdravotníci.

Jinak my se máme skvěle. O zabrané území jsme zatím s žádnými vetřelci nemuseli bojovat a nikdo doposud naše vlastnictví nezpochybnil. Slovy Járy Cimrmana „Ptali jsme se správce parkoviště a ten nic nenamítal“. Kamarádka Alenka navrhovala sultanát, ale to tvrdě odmítám, protože Zdenda by si určitě přál harém! Stále jsme se ještě nedohodli, jestli vyhlásíme autonomní vládu anebo monarchii. Problém je v tom, že je nás málo. Na obsazení všech ministerských křesel a premiérské funkce jsou dva lidi nic moc, i když, když se člověk dívá na tu naši vládu, tak si občas říkáme, že dva lidi by mnohdy bohatě stačili.

 Už taky pomaličku polehoučku spřádáme plány, co dál, kam se dál vrtneme a jestli se vůbec někam vrtneme. Nicméně, vše bude záležet na zdravotní pojišťovně, která pokud vydá seznam rizikových zemí a my tam přesto pojedeme, tak nejspíše budeme nepojištěný. Proč to píšu. Když jsme tady uvízli, ještě před tím, než jsme se dozvěděli, že tranzitovat domů můžeme, tak jsem vznesla dotaz na Pojišťovnu VZP, kde máme celoroční pojištění – bez návratové.

Obratem mi přišel dokument od pojišťovny, kde se vysloveně píše, že pokud do zasažených zemí pojedeme, tak jen na svoje vlastní riziko a s ohledem na to, že je zasažená celá Evropa, tak vlastně pojišťovna se už dopředu zříká jakéhokoliv plnění, a to je ten problém. Bez pojištění se nedá jet nikam. To by člověk byl blázen. Takže uvidíme, jak to celé na podzim dopadne, ale jak s oblibou říkám „Nebudeme svlékat kalhoty dva kilometry před brodem. Třeba až k tomu brodu dojdeme, tak už tam nějaký šikulka postavil lávku.“ A o tom to je!

 V jeden den bylo njdříve krásně a odpoledne už nebylo vidět pomalu na krok, navštívila nás Kalima. 

Pozná někdo odkud jsou fotky?