25.7.2020 El Golfo - Yaza - Lanzarote - Kanárské ostrovy

Maličká a přesto, velmi známá vesnice El Golfo přitahuje turisty a návštěvníky Lanzarote svou jedinečnou lagunou.

Charco de los Clicos je malá laguna, ke které se nesmí. Je to jedinečný biotop se zelenými řasami, které při správném nasvícení sluncem jsou nádherně smaragdově zelené.

My jsme bohužel dneska slunce prakticky neměli, čehož zase až tak nelitujeme, protože zase není vedro, ale příjemných 28 °C, což se taky počítá. Mimochodem, dozvěděli jsme se, že dokonce starosta ostrova varoval obyvatele před extrémními teplotami a nezvykle silným větrem.

Takže, máme kliku, že letos tu je asi opravdu netradiční teplo, protože jinak se všude píše, že teploty by tu měly být stabilně pod třicítkou, což nejsou.

El Golfo je klasická malá rybářská vesnice, která se za poslední roky přeměnila na turistickou vesnici, kde původní domky nejsou nijak valně vylepšené, myšleno modernizované, protože jsou většinou krásné, původní a velmi hezky udržované a skoro v každém maličko větším domě je restaurace.

No a aby se sem vešlo více zájemců o dobré jídlo, tak skoro každá restaurace má přes uzoučkou silnici chráněný před sluncem a větrem veliký přístřešek se stoly.

Dostali jsme doporučení na jednu z restauraci, a tak jen zatím okukujeme ceny a nabídku. Určitě na závěr pobytu na Kanárských ostrovech do nějaké restaurace půjdeme a necháme se rozmazlovat.

Stojíme až na konci městečka, na velkém parkovišti, kde jednak nepřekážíme a kde jsme policií tolerováni. Mimochodem, policie tu už dvakrát zakroužila, krokem projela, všechny okoukla a odjela. Nakonec jsme tu strávili skoro dva dny. Volný den jsme využili opět úklidem. Jsme hodně zaprášený a hlavně, jak mě bolela ruka, tak jsem se takovému běžnému úklidu moc nevěnovala.

 Ruka už se zlepšila natolik, že se mohu pověnovat důkladné očistě všeho, co je potřeba. Pravda, Zdenda mohutně pomáhá, což je fajn. Takže opět koberce ven a vyklepat od písku, který i když se zouváme a chodíme uvnitř bosi, tak se zkrátka spousta písku nanosí. Hlavně, umýt toaletu, tu čistím minimálně dvakrát týdně, vytřít a vše dát zase do pucu.

Kousek od nás je zátoka ve skalách, kde jsou i nerezové schůdky do hloubky.

Je to jedna z mála možností se vykoupat, kromě pláže, která je od nás přes celé město. Zátoka je skvělá, ovšem má dvě drobné, naprosto nepodstatné chyby a to, když je odliv a voda v zátoce je klidná, tak hladina je tak hluboko, že ze schůdků se skoro na hladinu nedá dosáhnout a když už je příliv a vody tolik,

že se dá pohodlně ze schůdků vnořit do chladivých vln, tak přílivové vlny jsou tak mohutné, že já zkrátka z toho živlu mám strach. Zdenda se ovšem vůbec nebojí.

Na to, že zrovna nějaký silný plavec není má odvahu, která podle mne hraničí s bláznovstvím. Upozornila jsem Zdendu, že i když jsem absolvovala před mnoha a mnoha lety záchranářský kurz, tak se mnou ať nepočítá, protože nejsem sebevrah.

Jsem přesvědčená, že aspoň polovina osádky by měla mít trochu rozumu a jen jsem se ubezpečila, že klíče od auta zůstaly na břehu.  Příšerně jsem se bála a s ohledem na to, že se nekoupal vůbec nikdo, tak si myslím, že jsem si dělala starosti docela oprávněně.

 Zítra se budeme pro změnu věnovat koupání, pokud to teda půjde, opalování, kdy já teda jsem ve stínu pod jedním z našich slunečníků, takže si mohu vybrat barvu, aby mi ladila k plavkám,

potřebuji dočíst knihu, tím se stalo, že se poněkud courám s cestopisem, Zdenda si připravuje pro nás další trasy a k večeru jen přejedeme do městečka Yaza,

odkud máme naplánovaný po čase první výlet na kolech k sopkám do národního parku Timanfaya.

Trasa 24.7.2020  je: 58 km 

 Trasa 25.7.2020 je : 11 km