18.7.2020 Popcorn Beach - Corralejo - Fuerteventura - Kanárské ostrovy

Popcorn bay, Popcorn playa a tak podobně je jedna z posledních pláží na naší cestě po Fuerteventuře.

Je to neuvěřitelný kousek pobřeží, kde v lávovém břehu se najednou objeví pás bílých kamínků, které sem zcela určitě nepatří. Teda, patří, ale působí zvláštně a jaksi nepatřičně.

Není to ani bílý písek, ani černý lávový písek, ale jsou to kousky vyplaveného bílého korálu smíchané se zrnky bílého písku a vulkanických hornin které moře v této části ostrova vyvrhává na břeh.

Opět, je tady poměrně velký příliv a při odlivu to vypadá jako měsíční krajina s bíle jiskrnými hrudkami prapodivně spojených kamínků. Přesně jako popcorn, jen má díky mořské vodě klasickou slanou chuť, ale zuby bychom si na tom docela určitě vylámali. Miliony zrn písku a zbytky korálů vytvořili tento jedinečný úkaz.

A protože stále a stále fouká, lidi si tu vytvořili malé kamenné ochranné valy, které docela dobře chrání před větrem.

Jen je škoda, že vítr vane téměř vždy a neomylně od moře, takže sedíme za valem a koukáme na miliony let vyhaslé sopky, což není zas tak špatná podívaná.

 

Rozhodli jsme se tu jeden den zůstat. Máme moc hezké místo, kde můžeme zůstat. Zdenda mi vytvořil z deštníků zastínění, a tak se aspoň mohu skovat před pálícím sluncem.

Jak jsem už několikrát zmiňovala, nejsem až taková milovnice slunce a raději se skovávám do stínu, to Zdenda je vyšší liga. Ten slunce vyloženě miluje, zvláště opalování a pokud se může opalovat hambatý, tak je to ten nejspokojenější člověk pod sluncem.

Měli jsme v plánu výlet na ostrov Isla de Lobos, který je vyloženě pár kilometrů od nás, ale nakonec díky mně nejedeme. Výletní loď jezdí několikrát za den a lístky si lze objednat na internetu. Cesta tam a zpět je za krásných 15 eur pro jednoho, ale já mám stále ruku bolavou a abych se tam trápila nemá cenu.

Koukala jsem se na mapu ostrova, okružní cesta, vlastně jsou tam jen dvě. K majáku na protilehlou stranu ostrova s výstupe na sopku a zpět. To vše je 10 km, což jsem běžně chodila na nákup, ale s bolavou rukou a stále citlivým žebrem bych to ušla s velkým přemáháním a přemáhat se už v žádným případě nechci a nebudu.

Docela mi stačil poslední cyklovýlet, který skončil ne zrovna zdárně. Věděla jsem, že to není dobře, že je to nad mé síly, ale co naplat, stalo se a já jsem už víc jak dva týdny vyřazená z provozu, baštím prášky proti bolesti a vůbec. Stojí to za prd.

 

Taková je u nás vzdušná vlhkost. Ráno vstávám a mám pocit, jako bych ležela ve vaně s vodou, všechno je příšerně navlhlý. Na síti proti komárům se vysrážely kapky vody, které samozřejmě kapou do postele.

Ale to je jen špička ledovce. Na botníku mám solnou svíčku, kterou si večer s oblibou zapalujeme a Zdenda si všiml, že celý botník je mokrý a voda teče po dvířkách. Vyděsili jsme se, mě okamžitě napadlo, teče lednice! Zdenda zase že nám teče ze střechy vlhkost, ale vše je suché, nikde nic neprotéká a lednice se chová přímo vzorně.

Až pak nám došlo, že solná svíčka do sebe natahuje ohromné množství vlhkosti, které se obratem zbavuje. Svíčku jsme odlepili, botník otřeli a vytřeli a svíčka je už na tácku, kde je samozřejmě po čase spousta slané vody. No, doufám, že než odjedeme, tak mi něco málo z té svíčky zbude. No a koberec na zemi pod nohami cítíme příjemnou vlhkost, jako bychom ho zrovna vyprali. Každopádně, mokrý ručník, večer pověšený na ramínko, aby uschnul je do rána stále vlhký.  

V noci byl velký vítr, houpalo to autem až hrůza. Většinou mám ráda, když se auto pěkně větrem pohupuje, ale tady už toho větru mám docela plné kecky.  A to jsem se ještě nezmínila o prachu. Opět jsem celý zrzavý a zaprášený až hrůza. Tady je to skutečně jednodenní záležitost udržet auto poněkud v čistotě.

Za tři eura odjíždíme z myčky a do druhého dne jsme obalený prachem tak, jako by auto v životě v myčce nebylo. Je ale fajn, že myčky tu mají poměrně hodně dlouhý cyklus stříkání vody z pistole, takže se osobák zvládne umýt za jedno auro a my za tři, pokud Zdenda použije vosk a podobně. Jinak nás stojí mytí dvě eura. Za dva cykli to zvládne. Jen jsem říkala, být tady u pobřeží trochu déle, tak nám auto regulérně shnije, jaká je tady vzdušná vlhkost. Věřím tomu, že lidé s respiračními problémy tu jsou jako v ráji.

 

V sobotu odjíždíme do městečka Corralejo, kde sice můžeme stát s kolegy na kraji města, ale byli jsme opět v myčce, a tak nechci zase na volné stání někde na prachu a hlavně, docela s povděkem bych se ráda vyspala chráněná domy.

Zajeli jsme na parkoviště ve městě, kde jsme i kousek od centra, a tak se večer jdeme projít pár uličkami, které už konečně ožívají.

 

Corralejo byla jen maličká rybářská vesnice, ale i tady si to oblíbili turisti z Anglie, Irska a |Německa a kupují si zde řadové domky a apartmány, kterých je tu docela dost. Ale to je vše v pořádku.

Corralejo, tak jako ostatní města na Kanárských ostrovech turismus potřebují a v centrum je vlastně jen o restauracích a barech. Dobrou zprávou je, že je tady zákaz stavění velkých hotelů.

Bohužel, než se stihl zákaz vydat, tak síť hotelů Riu postavila dvě betonové obludnosti, ale víc nic.

Veškeré stavění je pěkně umravněno na patřičnou výšku a domy jsou maximálně dvou patrové, ale převážná většina je patrová nebo přízemní.

 Odtud pojedeme na poslední ostrov Lanzarote. Možná už zítra, ale spíše až v pondělí.

 Dnešní trasa je: 10 km