10.7.2020 Betancuria - Fuerteventura - Kanárské ostrovy

Faro de La Entallada je překrásný maják, sice mlaďoučký, jak jsem se už včera zmínila, ale krásný a maurské prvky jsou úžasné.

Samozřejmě, jsme blízko Afriky, vlastně z tohoto místa je Africké pobřeží nejblíže, tak je to možná i pochopitelné.

Nicméně, výhled na oceán je pro nás stále něco jedinečného, a tak je i pochopitelné, že se nám odtud vůbec nechce.

Stojíme pěkně, dali jsme si ven židličky a kocháme se. No, co může být hezčího než stát 200 m nad oceánem, popíjet kafíčko a kochat se.

Dali jsme si nakonec ještě oběd a pak teprve někdy v pozdním odpoledni pojedeme dál. Sem jsme měli v plánu jet na kolech od pobřeží, je to jen pár kilometrů a Zdenda měl v plánu stát v Las Playtas, kde jsme byli včera a sem vyjet krásným výletem na kolech, je to jen pár kilometrů.

Bohužel, ruku stále v pořádku nemám, sice se odřeniny hojí hezky, snad i díky zázračné vlastnosti oceánu, ale loket stále nepropnu a hlavně, bolí naražené žebro, tak to bych toho na kole asi moc neujela.

A protože se nic neděje je na čase říct si něco o Fuerteventuře. Je to vlastně, ač bych to ani náhodou neřekla, druhý největší ostrov ze souostroví Kanárských ostrovů. Fuerteventura byla v roce 2009 vyhlášená biosférickou rezervací UNESCO. Fuerteventura je složené slovo ze slova fuerte – silný a ventura štěstí nebo také bohatství, osud. Důležitá je zmínka, o tom, že Fuerteventura je tradičně považována za odkaz na silné větry kolem ostrova a následné nebezpečí pro námořní dobrodruhy a malé lodě. No, vanutí silných větrů můžeme potvrdit.

Asi nejčastěji používané slovo je slovo Mahorero ( Majorero ) nebo Maho se dodnes používá k popisu lidí z Fuerteventury a je odvozeno od starověkého slova „mahos“, což je typ kozí kůže, kterou tito původní obyvatelé nosíli. Dále je tu plemeno psa Majorero. Je to hlídací pastýřské plemeno, který připomíná Baleárské ca de bestiar.

Tento druh psa nebo plemeno, které zde vzniklo různým křížením a velmi se ve skalnatém prostředí osvědčilo je pojmenované po původních obyvatelích Fuerteventury Majorero. Plemeno sice není uznáno mezinárodní organizací psů FCI, ale je národně uznáno španělským chovatelským klubem Real Sociedad Canina en España (RSCE).

 A v dnešní době je nejznámější slavný sýr Majorero, který se místně vyrábí z mléka původní kozy Majorera. Majorero se většinou vyrábí z kozího mléka a příležitostně je to až 15 % ovčího mléka.

Sýry Majorero a Palmero jsou jediné dva kanárské sýry s chráněným označením původu. Uvádí se, že sýr chutná po oříškách a má lahodnou chuť, která hodně potlačuje kozinu. Koza Mojarero je další endemický druh, jejíž divoká verze spase vše, co by zde náhodou mělo tendenci vyrůst.

Několik velikých farem, které jsme cestou potkali pro kozy dováží veškeré krmivo ze sousedních ostrovů. Výběhy pro kozy jsou veliké, samozřejmě, tady neroste nic, jen je to jakási kozí promenáda. Kůzlata a mladé kozy se prodávají na maso anebo jsou ponechána jen na doplnění stavu.

Udává se, že 200 hlavé stádo koz pohodlně stačí obstarat 2- 3 kozli nebo kozlové? Zkrátka, mají se kluci co otáčet.

 

Ostrov je od severu k jihu dlouhý asi 80 km, na šířku 30, místy jen 7 km. Při troše snahy by se Fuerteventura za den dala projet, ale byla by to veliká škoda. Fuerteventura je nejstarší ostrov Kanárských ostrovů, který se datuje 20 milionů let. Většina ostrova byla vytvořena asi před 5 miliony let a od té doby je narušovaná větrem a srážkami, ale srážek je tu čím dál tím méně.

V zimních měsících spadne nejvíce srážek, ale až 80% dešťové vody odteče nevyužito do oceánu, protože tady neexistuje vegetace, která by zachytila vodu (také kvůli nadměrnému pasení volně žijícími kozami poblíž pobřeží).

Horské lesy, které tu byly na velikých plochách, byly v 19. století postupem času vykácené a jak to vypadá k novému zalesňování se tu nechystají.

Jediné, co je hodně vidět, jsou z políček nadělané jakoby bazény, které jsou nachystané na zachycení případné vody, kdyby jí náhodou spadlo větší množství, a to že občas spadne je hodně vidět na hlubokých rýhách v zemi od rychle tekoucí vody.

Místo chybějících lesů je na ostrově mnoho odsolovacích zařízení (na elektřinu), které produkují potřebné množství sladké vody. Turisté na ostrově spotřebují asi dvojnásobné množství vody jako rodní obyvatelé Fuerteventury.

S odsolenou vodou je jeden jediný problém, je absolutně prostá minerálů, na které je naše tělo zvyklé, a tak tu je naprosto běžné, že si místní na pití kupují balenou vodu. Na Gran Canaria jsme viděli, jak si lidé jezdí i ze značné vzdálenosti pro horskou vodu, protože ve městě mají vodu z odsolovacích zařízení.

 

Závěrem bych vyzdvihla úžasnou úroveň silnic. Jsme na poměrně chudém ostrově, kde turistický ruch není až tak veliký jako na sousední Gran Canaria, a přesto tu jsou úžasně kvalitní silnice.

Žádné zalepené díry nebo opravované kusy silnic, jak jsme zvyklý od nás, celý povrch je úžasně rovný, kvalitní, pohodlný a příjemný pro nás i pro auto.

Pokud jsme na značené silnici, tak je kvalitní, když se vrtneme na prašnou silnici, tak nutno přiznat, že ta je taky kvalitně záživná.

Večer jsme se přemístili do městečka Betancuria, hlavně kvůli volnému městskému internetu, a protože bude víkend a my doufáme, že se nějaké krámky s keramikou, muzeum a restaurace otevřou.

V pátek to tak rozhodně nevypadá. Všude je všechno zavřené. Pusto prázdno.

Dnešní trasa je: 47 km