1.7.2020 Playa Del Mal Nombre - Fuerteventura - Kanárské ostrovy

Zhruba v polovině měsíce přejedeme na poslední ostrov na naší cestě po Kanárských ostrovech, Lanzarote.

Jsem na něj už natěšená, i když tady je to taky ohromně zajímavé a takové, jiné. Určitě stojí za další zkušenost a vidět tento kraj, místo a určitě by byla škoda tento ostrov vynechat. Známá se nás ptala, jestli stačí 2 měsíce na cestu na Kanárské ostrovy. Stačí, nestačí. To strašně záleží na tom, jak celou cestu pojmeme. Pokud pojedeme na La Palmu, která je nádherná a rozhodně bych tímto ostrovem asi začala nebo dneska už mohu říct, spíše skončila, tak musíme počítat 3 dny na cestu z přístavu na ostrov a 3 dny na cestu do přístavu. To máme týden tam a zpět to samé už jsme přišli o 14 dnů.

Zodpovědně mohu říct, že měsíc na jeden ostrov je minimum, pokud si chceme užít koupání, prohlídky pěkných míst a občasné výlety mimo silnice. Ne vše se dá projet autem, spousta krásných míst je stranou, ideálně na kolech anebo pěšky. Takže, na jeden ostrov bych počítala měsíc, minimálně 3 neděle a pak bych za daný čas zvládla ostrovy 2, ale je to honička a pokud chci cestu podniknout jen jednou, tak bych si asi vybrala jeden ostrov a ten si hezky, pěkně, v klidu a pohodě projela. Takže ano, dva měsíce postačí, myšleno včetně cesty tam a zpět, ale podle mého na pohodlné prozkoumání jednoho ostrova. Pak se k tomu přidá cena za trajekt. Pokud zaplatím tolik, tak pak je škoda sem jet jen na tak krátkou dobu. To bych možná spíše volila nechat auto někde u letiště, třeba v Malaga koupit si dopředu levnou letenku a na ostrov se dostat letecky s vybavením na kempování v batohu a vypůjčit si větší auto s lůžkovou úpravou, nebo rovnou s lůžkem.

Trocha vody, péče a lásky a vše vypadá jinak. 

I ty tady půjčují anebo, ještě lépe, půjčit si obytnou dodávku se vším všudy, i takové klasické půjčovny tu jsou. Někde v cestopise je na ně odkaz. Pak ještě, pokud jsme na tom finančně lépe, nebo jsme ochotný si pošetřit, tak je ideální si sem na zimu zajet, prozkoumat jeden ostrov a zase odjet. Máme to na několik nádherných zim, které jsou tu vskutku úžasné. Ostatně mluvíme o „ostrovech věčného jara“ a mít v lednu stabilně 25 °C přes den a vykoupat se v oceánu není rozhodně k zahození.

Dneska jsme byli v Mercadona, kterou jsem si oblíbila a už jsme po 12 dnech od posledního nákupu potřebovali doplnit ledničku. Chudinka, byla už průsvitná a veskrze mi už vše docházelo.

Dopoledne, když jsme odjížděli, tak skoro nefoukalo, a tak jsme si řekli, sláva je po větru. Skončilo foukavé období a konečně bude klid. Ovšem, popojeli jsme na druhou stranu ostrova malinko pod město Costa Calma, neboli klidné pobřeží.

Městečko získalo své jméno na základě skutečnosti, že převládající západní větry obvykle ponechávají tuto část pobřeží a jeho vody chráněné a klidné. No, pokud tomuto větru, co tu dnes vane říkají klid, tak tedy nevím a jestli to na západní straně ostrova fouká a tady má být klidněji, no pán bůh s námi.  

Voda v moři byla zase o trochu teplejší, je tu nádherná písčitá pláž, kde se nechá brodit mořem několik desítek metrů od břehu a pořád je vody po pás, ale písek, který nese vítr po pobřeží nepříjemně bodá do nohou a během chvíle na břehu jsem vyfoukaná až hrůza.

Proti větru se dá jít jen v patřičném předklonu a bez brýlí ani náhodou. Riziko písku v očích je veliké a občas to může dopadnou i špatně.

Kdysi dávno jsem měla nepříjemnou příhodu, kdy se zvedl vítr a jak sebou nesl prach z ulice, tak i samozřejmě nějaký písek a jedno zrnko se mi zabodlo do oka.

Po několika hodinách výplachů a snahy dostat z oka cosi co tam nemělo co dělat, jsem skončila na noční pohotovosti v nemocnici a na oční klinice mi vyndali zrnko písku, které se už proměnilo v dlažební kostku a já pak chodila tři dny jako Žižka se zavázaným okem. Strašně nepříjemná zkušenost a od té doby jsem velmi opatrná na oči, protože vím, jak dokáže zrnko prachu, písku, čehokoliv, potrápit a znepříjemnit život.

Zítra se již dostaneme pod poslední město v jižní části ostrova Moro Jable odtud pokud bude příznivé počasí pojedeme na kolech na jižní mys ostrova k majáku Faro de Jandía, který byl uveden do provozu v roce 1864, je to jeden z nejstarších majáků na Kanárských ostrovech. Mělo by to být 40 km tam a zpět celkem po rovině, ale zřejmě bez asfaltu po prašné cestě.

Pokud bude ale foukat jako dnes, tak tam zbaběle dojedeme autem. Už i Zdenda se smiřuje s faktem, že proti větrnému živlu se i s vyhlídkou na možný úspěch bojovat nedá.

Ale jak říkám „nesvlékejme kalhoty dva kilometry před brodem“!

Dnešní trasa je: 53 km