23.6.2020 Fuente de Tababaire - Fuerteventura - Kanárské ostrovy
La Oliva nám poslouží ještě k jednomu výletu a tím je výlet na Morros de Tababaire.
Nacházíme se v masivu Vallebrón a prameny na hoře Tababaire jsou známy už od ranné prehistorie, středověku, Fuerteventury.
Zatímco pojedeme na 400 m vysokou rozhlednu, která není zase až tak stará, ostatně, co by se pro turismus neudělalo, tak si povíme něco málo o tomto ostrově.
Prvně, mám několik map a jsem z nich akorát zmatená. Tak jako jsem velmi lehce přešla z papírových knih na elektronickou čtečku a dneska mám knihovnu obsahující kolem 15 tisíc knih,
tak přesto mapy mám ráda papírové, toho jsem se nevzdala, ale když jich je hodně a na každé je něco jiného, tak je v tom pak pěkný guláš.
Takže, mám tři základní mapy a ty jsou doplněné ještě cyklo mapou, pak je tu mapa chráněných území a další mapa kulturních památek a zajímavostí.
Na předešlých ostrovech jsme dvakrát dostali a jednou koupili v info centru pokaždé pěknou mapu, kde bylo vše, ale tady je to rozmrskané na několik map, že je unikum dát dohromady, co je v oblasti, kde se zrovna nacházíme něco zajímavého, jestli tam nevede nějaká zajímavá cyklotrasa a tak podobně. Zkrátka pěkně se v těch mapách motám a až mě naštvou, tak je všechny vezmu, zahodím a budu mít klid v duši. Průvodce od Lonely planet je sice pěkný, ale je v něm tentokrát hodně málo informací a popisovaných míst.
Zajímavostí je, že Fuerteventura je od roku 2009 zapsaná jako Přírodní biosférická rezervace na seznamu světového dědictví UNESCO.
Historii dneska vezmu jen okrajově. Původní obyvatelé na Fuerteventuře byli Majoristé a byli pravděpodobně nejméně rozvinutými domorodými obyvateli Kanárských ostrovů kvůli špatným životním podmínkám spolu s Mahos na Lanzarote. 1 200 majorů a 300 mahos čelilo přibližně 30 000 guanches z Tenerife, kterým samozřejmě postupně podlehli. Nicméně, za zmínku určitě stojí, že ještě v ne tak dávných dobách byla Fuerteventura zelená, byla obilnicí ostrovů a všude na svazích se něco pěstovalo.
Místní zemědělci se naučili využívat řídké, ale velmi silné deště. Vysoké valy na polích zachycovali množství vody, která spadla a pak bránily nadměrnému vysušování půdy. Postupné oteplování, turismus a zájem turistů o domácí, přírodní výrobky z Aloe Vera způsobil, že pole se postupně opouštěla, vysoušela a vítr odnesl i to málo půdy, která tam byla.
Nyní jsou úplně všechna pole pustá, nikde není vidět žádné obhospodařování, teda na severu ostrova, kde jsme začali naši pouť, kromě několika políček s Aloe Vera a hned s patřičným poutačem na výrobnu s prodejem 100 % přírodních produktů.
Na hoře Tababaire je několik naprosto úžasných pramenů, které dříve sloužili na napájení domácích zvířat, jako zdroj pitné vody pro obyvatele a samozřejmě, voda sloužila i k dalším účelům.
Bylo přesně dáno, kdy můžou ženy prát, kdy se k pramenům, studánkám může přihnat dobytek.
My jsme si udělali překrásný výlet na kolech a jen obdivujeme nádherné masivy bývalých sopek všude kolem nás.
Co ještě obdivujeme, tak v zapadlé vesnici, městečku, to abych neurazila, ohromnou novou výstavbu vil a domů, kterých je všude kolem nás neskutečný množství. Jistě, starších domů je tu taky dost, ale převládají domy nové, luxusní, jen beton a sklo.
Něco nádherného. Tak toto je přesně styl, který se nám oběma líbí a který bychom jednou v budoucnu rádi realizovali.
Hodně je tato výstavba podobná nizozemskému stylu, veliká okna a nové domy mají v Nizozemí okna nadstandardně veliká,
ale zde to dotáhli do dokonalosti. Domníváme se, že hodně domů je určených k pronájmu, ale spousta z nich má svoje stálé majitele. Samozřejmostí jsou velké bazény a při nedostatku vody v celé oblasti je to k neuvěření. Zkrátka, úžasné.
Večer jsme si zajeli na odlehlejší parkoviště a opět grilujeme.
Tentokrát jsem nastrouhala pár brambůrek na bramboráčky a protože jsem nestihla rozmrazit masíčko,
tak si ogrilujeme jen plátek mortadely. Taky dobrota.
Dnešní trasa je: 27 km