17.6.2020 Playa del Pozo - Gran Canaria
16 + 17.6.2020
16.6.2020
Předevčírem jsem se poněkud zahrabala se zjišťováním kvalit olivového oleje, a tak jsem cestopis musela odsunout stranou, nestíhala jsem.
Takže, byli jsme na nejvyšší hoře Pico de las Nives a byl to skvělý výlet, ale vezmu to od začátku. Pokud bychom chtěli jet na kolech, tak nejlépe zastavit na jediném možném velkém parkovišti, které zkrátka nemůžeme minout.
Kupodivu v pohodě jsme tu sami samotinký přespali, parkoviště je tolerováno i policií, která kolem projela a nic neříkali, tak asi tu můžeme spát. Parkoviště je opravdu veliké s odděleným parkovištěm pro autobusy, to je proti nám přes silnici. Nicméně po ránu jsme jednak měli docela hezkou podívanou, kdy se z kopce proti nám začalo vynořovat vojsko.
Zřejmě měli nějaké terénní cvičení, protože nakonec se na parkoviště dostalo tak 50 vojáků v plné polní a samopaly.
Závěrečné focení, kluci naskákali do autobusů a odjeli. Líbila se mi jejich polní ošetřovna, říkala jsem si, že občas bychom něco podobného po výletu taky potřebovali.
To, když se vrátíme v těsně v před infarktovým stavu, totálně vyřízený a pobitý. Tak nám „Kanárští draci“ zamávali, odjeli a Zdenda před výletem opět spravoval.
Zase má píchlou duši. Netuším, jak to dělá, ale to už je vlastně třetí duše jen tady na ostrově.
Sice jdou zpravit, což Zdenda je zpraví, ale stejně je má docela slušnou spotřebu.
Výjezd na nejvyšší horu je pohodový a silnici, která vede až nahoru, na vyhlídku z vrcholu máme skoro sami pro sebe. Minimum aut, které nás míjejí.
Vlastně, na prstech jedné ruky bych je za celou 9 km trasu spočítala. Je to paráda, nikde nikdo, jen my, hory kolem nás, a hluboké baranco pod námi. Zajímavost cestou,
tady hasiči vypalují jehličí a podrost pod borovicemi. Zajímavé, oni preventivně vypalují vše suché na zemi, aby to náhodou v létě nechytlo.
Zkrátka, eliminují možnost náhodného požáru na maximum.
Spousta hasičů, tři hasičská auta a natažené hadice připravené k zásahu, kdyby se oheň vymkl kontrole a začal se šířit.
Bohužel, dneska je pod mrakem a jak to tak podle předpovědi vypadá, oblačnost se tady v horách bude držet následující dny, tak ani nemá cenu čekat na sluníčko. S ohledem na to, že v pátek v noci nám jede trajekt na Fuerteventuru, tak už nás poněkud tlačí čas.
Tak a tady jsem poklidně stáli s nádherným výhledem do dáli před pár měsíci.
Sem jsme i chtěli zajet, když jsme plánovali a uvažovali, kde strávit čas karantény a že se pojedeme uklidit před Koronou, ale jak je vidět, stejně bychom tu být nemohli.
Toto, a ještě několik míst v systému Zona akampada jsme měli vytipováno, kam jsme plánovali přejet, ale teď se ukazuje, že vlastně až do poslední chvíle jsme měli naprosto ideální místo na 2,5měsíční stání a přečkání výjimečného stavu, který vlastně platí ve Španělsku, a i na kanárech stále. 
Bohužel, i druhé parkoviště, kde jsme sice nestáli, ale kde jsme se byli podívat je stále zavřené,
opáskované a nikdo si nedovolí zákaz porušit nebo nedej bože pásku sundat a zajet dovnitř.
Vrchol je pokořen.
Večer jsme přejeli zpět na pobřeží, na už známé místo, velké parkoviště v San Christóbal těsně před Las Palmas.
Zítra se ještě projdeme po staré městě Las Palmas, Vegueta, které je zapsané v seznamu UNESCO,
a které by nám před odjezdem nemělo na seznamu chybět.
Výlet na kolech : 16 km
Dnešní trasa je: 37 km
17.6.2020
Hned dopoledne, tentokrát jdeme na prohlídku starého města Vegueta v hlavním městě Gran Canaria Las Palmas.
Jsme vlastně na příjezdu do města na velkém parkovišti, kde jsme s přáteli Irenkou a Milanem strávili dva dny jednak grilováním a pak, výletem na kolech do přístavu.
Ten je od nás poměrně daleko a pamatuji se, že to bylo sice pohodlně podél pobřeží, ale docela dost dlouhé. Dneska jdeme pěšky, máme to nějaký 4 km jednu cestu, a tak je zbytečné sundávat kola. Bohužel, stále je pod mrakem, ale občas sluníčko vysvitne, a tak i snad pár foteček bude slušných.
Asi nejznámější je katedrála Catedral de Santa Ana, která se nad starým městem vypíná do monumentální výšky. Stavba, která byla zahájena v 15.století trvala vlastně nějakých 350 let.
Co je však zajímavé a s čím se poprvé setkáváme je tak zvaná „atlantská gotika“ v jejímž slohu je postaveno vnitřní žebroví a vlastně celý interiér.
Žebroví na stropě připomíná palmy, které jsou všude na ostrově.
No, budeme tomu věřit, ostatně, nic jiného nám nezbývá, a tak si alespoň prohlédněme interiér s ohromným zlatem potaženým oltářem, který pochází ze španělského Katalánska.
Celá budova je krásná. Hned za rohem je Museo Diocesano, kam jsme se odhodlali vstoupit. Zaplatili jsme krvavé tři eura za osobu a vkročili do opět překrásné budovy, která byla sídlem inkvizice.
Spousta sakrálních předmětů, ohromných obrazů a soch je sice zajímavá, ale my jako ateisté nedokážeme patřičně ocenit výjevy na obrazech, za to však oceníme nádherné patio s fontánou a lavičkami.
Pěkné.
No a už se začínáme pomalu a jistě toulat uličkami starého města. Dneska oceňuji podmračenou oblohu, protože být tu za jasného, slunečného dne by bylo náročnější.
Faktem je, že uzoučké uličky budou ve vedrech nejspíše chladnější, ale i tak je to tak lepší.
Více fotek bude v galerii UNESCO – Kanárské ostrovy.
Vracíme se na místo, kde jsme strávili celou karanténu, tuším 78 dnů na playa del Pozo. Opět jedeme městem Telde a vzpomínám, kudy jsem chodila každý den na nákupy. Díky bohu, je to vše už za námi a my jedeme na naše stání z důvodu natankování vody. Tak, víme, že sprchy ještě nefungují, jsou z hygienických důvodů zavřený, ale není to nic, s čím by si Zdenda neporadil, tak jako v závěru našeho pobytu zde. Ovšem, s čím jsme nepočítali, tak ti bídáci odmontovali kohouty, kudy teče voda a zaslepily je.
Tak to už mi opravdu rozum nebere. Nejen, že je voda zastavená, ale aby někdo náhodou nemohl vodu pustit, tak stejně si jí nenabere, protože celý mechanizmus je zaslepený. Tím se nám drobet mění plány, protože potřebujeme natankovat, než odjedeme na Fuerteventuru a to jen z toho důvodu, abychom tam hned nemuseli shánět vodu. Předpokládáme, že to tam bude podobné jako zde, všechna voda na plážích bude uzavřená, a tak ať máme čas se zorientovat a zdroj vody v klidu najít. To je vlastně jediné, co k životu potřebujeme. Aspoň strávíme jeden den koupáním a odpočinkem a v pátek pojedeme pro vodu. 
Takže pozítří, v pátek se vrátíme do hor, kde máme zdroj vody z horských pramenů a pak už nás čeká trajekt na 4 ostrov a tentokrát to bude FUERTEVENTURA. To, na co jsme tady tak dlouho čekali se konečně splní a my odjedeme bez ztráty květinky na předposlední naplánovaný ostrov. Má být zase úplně jiný než ty předešlé, a tak jsme samozřejmě napnutý, jak to na krásné Fuerteventuře bude vypadat.
Pěší výlet do starého města Las Palmas : 11 km
Dnešní trasa je: 23 km
