13.6.2020 Teror - Osorio - Gran Canaria

Přespali jsme v klidu u Decathlon, kde jsme si jednak potřebovali dokoupit co už nám opravdu chybělo nebo dosloužilo a hlavně, Zdenda si koupil pěkný nový prut k narozeninám, z části i jako náhradu za ty ukradené.

Já jsem potřebovala obměnit legíny na kolo a tak podobně. Bohužel, zatím se nic nesmí v kabinkách zkoušet, a tak jsme museli nákup plavek a kalhot odložit. Nicméně, tím, jak jsme tu dost neplánovaně zůstali na léto, tak jsem nepočítala s vyloženě letním oblečením, které jsem nechala doma, což je ideální důvod, doplnit šatník o nějaký pěkný kousek. Po dvou hodinách pro někoho oblíbeného šopování jsem vypadla z nákupního centra totálně vyřízená, frustrovaná a nešťastná. Nejen, že jsem nic nekoupila, ale ještě jsem se ztratila a několikrát obešla celý areál, než jsem našla cestu k domovu. Příšerný zážitek. Zcela evidentně jsem z nakupování vypadla a dneska mi nečiní žádnou radost. Tak já jsem vždycky nakupování neměla nijak v lásce, vždy jsem šla cíleně koupit to co jsem potřebovala a nějaké zevlování po obchodech mě nikdy nebavilo, ale to co jsem zažila včera byl vrchol lidského neštěstí.

Ráno jsme vyjely na krásný výlet na kolech a našeho Flíčka ponechali na parkovišti, zdá se nám, že by tady mohlo být pohodové stání a bezpečno. Nerada bych to zakřikla, ale ještě jsme neměli problém, tak jsem ráda. Stejně tradičně, než odjedeme od auta, vždy fotím naše stání a komplet auto ze všech stran, jen pro jistotu. Tento manévr doporučuji všem kdož nás čtou.

Jedná se o to, že pokud by se něco stalo v průběhu naší nepřítomnosti, můžeme dokázat jak pojišťovně, tak policii, že auto bylo při našem odchodu v pořádku. Samozřejmě, mám v fotoaparátu nastavený správný datum a čas. Zdenda má na starosti uzamčení a kontrolu všech dvířek, dveří a oken a já zase vše řádně nafotím. Taky je důležité, aby toto bylo řádně rozděleno a jeden druhému do toho nemluvil, protože pak se spoléháme vzájemně na sebe a klidně se může stát, tak jako se nám už stalo, že se nakonec na něco zapomene.

Pravda, Zdenda se postaral i o poněkud náročnější o to však zajímavější úsek dnešní trasy, který měl být příjemnou, leč pohodlnou zkratkou a následovala další oprava.

Zatím jsme vyjeli po málo frekventované silnici směrem na městečko Teror a národní park, nebo Chráněné území Parque rurar de Doramas je přímo před námi.

Naším dnešním cílem je velké parkoviště přímo pod kopcem Osorio 967metrů nad mořem, kam bychom se rádi večer přesunuli a vrchol následný den zdolali.

Nicméně, do cesty se nám postavilo městečko Teror, o kterém jsme netušili že je tak pěkné.

Nakonec jsme si dali oběd v městě a komplet si ho prohlédli. Ono to zdálky nevypadá, spíš jen několik ulic a pár domků, ovšem skutečnost je jiná.

Krásné domy na hlavní pěší třídě jsou úžasně udržované a upravené. Spousta lidí na hlavní promenádě a skoro všechny stolečky u kaváren jsou plné.

Vlastně, měli jsme docela honičku nalézt volný stolek a nechat se rozmazlovat. Opět jsme si dali ledovou kávu, protože jednak už je vedro a pak, chutná nám a ceny tady jsou víc než lidové.

Takže, poprvé když jsme měli ledovou kávu po koroně, tak nám majitel restaurace vysvětloval, velmi živě, jak jí dělá v šejkru a co vše do ní dává a tak podobně.

Zdenda měl na dně panáčka medového rumu, já nic, ale dobrý. Druhá ledová káva se už hodně blížila naší, pěkně vyšlehané se spoustou našlehané pěny, ledová tříšť, vysoká sklenice, dobrota. Tak a dneska jsme měli malé překvapení. Na dotaz, jestli mají ledovou kávu, tak jasně, majitel je světaznalý, tvářil se, že přesně ví co chceme a tak se těšíme na vysokou sklenici ledové kávy s ohromnou porcí šlehačky nebo když teda nebude zbytí, tak jen kopcem napěněného mléka.

Ovšem to, co jsme dostali nás dost překvapilo. V hrnečku preso, klasicky horké z presovače a do něj vhozená veliká kostka ledu.

Pravda, během chvilky, než jsme se stihli na kostku ledu vynadívat, preso bylo studené a s kusem ledu, jsme měli ledovou kávu. Opět a zase, není nač si stěžovat.

Přejeli jsme na parkoviště, které se nám na noc velmi líbilo. Klid, ticho a s ohledem na to, že jsme vyloženě na okraji parku, myslíme si, že by neměl být problém. Místa je tu habaděj, tak proč ne.

Jenže, zaměstnanci parku s policií v patách jsou jiného názoru a velmi hezky a příjemně nás vypakovali a celé parkoviště uzavřeli bránou. Takže, nakonec spíme o 200 m dál na velikém a novém parkovišti u místního hřbitova.

 Dnešní trasa je: 20 km