8.6.2020 Výlet na kolech a cesta do El Puertilla - Gran Canaria
Dnešní noc byla nejchladnější, jakou jsme na Kanárech zažili. 12 °C není žádná sláva, ale chladno nám až tak nebylo.
Ostatně pod peřinkou je vždy příjemně, zvláště, když máme vše čisťounké, voňavé, a to se pak spí jedna báseň. Akorát ráno jsme hned přejeli na sluníčko a už byla pohoda.
Dneska jedeme na výlet po umělých nádržích, které tu jsou hned tři za sebou. Z Artenary jedeme po GC 217 na Las Hoyas kde jsou velké přehrady a oproti jihu ostrova, kde jsme taky viděli spoustu přehrad a hlavně nad Telde, kde jsme byli na několika výletech, tak tady zdá se vody je poměrně dost.
I když i na hrázi je vidět, kam až dosahuje voda v době hojnosti, která teď není.
Přesto, že jsme vlastně na okraji celého vnitrozemského masivu, kde je nejznámější hora Gran Canrie Rouge Nublo, tak i tady jsou přenádherné výhledy do dáli.
Ohromná baranka pod námi berou dech, a ještě více nás ohromuje, jak tu žije spousta lidí. Maličká obdělaná políčka v neskutečné výšce.
Spousta políček je už opuštěných, ale i tak je jich hodně zavlažovaných a minimálně poskytují slušnou úrodu brambor, kukuřice a zeleniny. Tady je to úžasné.
Tím, jak je tu permanentní teplo a vlastně vše je závislé jen a pouze na závlaze, tak není vůbec výjimkou vidět vedle sebe na jednom poli čerstvě zasázené brambory, hned vedle na poli už kvetou a kousek dál se vyorávají. Zkrátka, tady se daří všemu, pokud máme vodu na zalévání.
Jsme vlastně v 1600 m nad mořem a to už je oblast Kanárské borovice, naprosto jedinečného druhu borovice, která si umí vzít vodu jen z vzdušné vlhkosti a ještě jí umí odvádět do podzemních prostor v sopečném podloží.
Tenerife, s největší oblastí „Corona Forestal“ (s rozlohou skoro 47 tisíc hektarů), která obklopuje ze všech stran vulkán Pico del Teide, a La Palma jsou rájem těchto borovic, ale i tady, na Gran Canaria je celý sever plný borovic, jen musíme maličko vystoupat do nadmořské výšky nad 1000 m. Borovice kanárská Pinus canariensis je endemický druh s naprosto jedinečnými vlastnostmi. O loňských požárech, které zničili celou tuto oblast jsem hodně psala v únorovém cestopisu, kdy jsme tu byli s přáteli Zdendou a Alenkou.
http://www.bydlikemevropou.com/zpravy-z-cest/2020/unor-e?pg=2355
Všechny tyto stromy jsou až do korun černé, ohořelé.
Tenkrát mě vyloženě bolelo u srce, když jsem viděla tu šílenou spoušť, ale teď, po pár měsících, kdy jsme se sem vrátili je už vidět, jak se borovice snaží přežít, jak se začínají krásně zelenat díky novým jehlicím. Teprve zblízka vidíme, že kmeny jsou dočerna ohořelé a je skutečně podivuhodné, jak mohl celý les přežít takovou katastrofu.
Normální borovice, tak jak je známe by tak ohořelé kmeny, větve a jehličí nevydržely, udusily by se. Většina jehličnanů potřebuje pro dýchání jehličí ze čtyř posledních let, a proto se poté, co jim ohoří větší část jehlic v podstatě udusí. Kanárská borovice má ale obdivuhodnou vlastnost – obráží přímo na kmeni, takže ohořelé stromy jsou mnohdy přímo obaleny jasně sivozeleným kabátkem mladého jehličí ve všech fázích vývoje. Borovice dýchá jehličím, ale tato dokáže přežít i bez jehličí, a ještě vyrazit jehličí nové.
Pro další informace, pokud by byl zájem, doporučuji tento odkaz z časopisu Lidé a Země od naší kolegyně, báječné a obdivuhodné cestovatelky Ireny Páleníčkové
Ostrov nesmrtelných borovic
http://www.lideazeme.cz/clanek/ostrov-nesmrtelnych-borovic# krásný článek.
Není moc co dodat jen že, v severní hornaté části ostrovů je neustále, někdy více někdy méně poměrně slušná oblačnost, ale mraky jsou tu nesmírně důležité. Z této oblačnosti se na kanárských borovicích sráží voda (až 10 litrů vody na jednu borovici/den), vysrážená voda následně prosakuje a prokapává z borovic do podzemních dutých prostor kdysi vytvořených sopečnou činností.
Místní zemědělci se naučili vyhledávat tyto dutiny plné vody, které využívají na zavlažování svých políček. Každopádně, těžba borovic je přísně zakázána a naopak, se borovice hojně dosazují. Je s podivem, jak dlouho se čeká, jestli a zda borovice po požáru obrazí a jak vidíme, tak obrazily skoro všechny. Je jich opravdu jen hrstka, který ničivý požár nepřežily a ty pak jsou vykáceny.
Na konec si s dovolením vypůjčím závěr Irenky z článku, který velmi doporučuji výše, protože přesně, výstižně a krásně toto téma uzavřela „Povídání o kanárské borovici tak mohu zakončit krásným citátem: Jediné, co můžeme ve svém životě změnit je budoucnost…
Ten, kdo se nevzdává, dokáže někdy naprosto nemožné věci, přežít v podmínkách tak nehostinných, že to snad ani za pokus nestojí…Kanárská borovice to ale zkusila a odměnou omládla, zase má na sobě dětské sivozelené jehličí a s trochou štěstí tu bude stát ještě pár set roků, vzpřímená a nezmrzačená.“. Tak k tomu není už více co dodat.
Poslední dvě fotky jsem si vzala z La Palma a takto chundelaté budou za pár let i ty naše, uzdravující se.
Vyhořelý les za domem, smutný pohled, ale zase bude dobře.
Projeli jsme si všechny tři přehrady, podívali se po okolí, v poklidu se na cestě naobědvali a jedeme zpět k autu a pojedeme na naše staré místo u moře v
Bohužel, cestou jsme měli mít naprosto úžasné a jedinečné výhledy, ale mlha a nízká oblačnost rozhodla, že jsme skoro až k moři neviděli vůbec nic.
S ohledem na to, kolik tu roste kapradí, které ke svému životu vlhkost potřebuje, tak to zde nebude žádná výjimka.
Vlhká mlha je tu asi na denním pořádku, a to je dobře. Je zajímavé, jak na jedné straně, té kterou jsme sem přijeli, od západního pobřeží, je vše úplně suché, holé a jen kamenité a vidět aspoň zelený keřík je vzácnost a odjíždíme na sever zpět k moři a jsme v hotové džungli.
Kolem nás je ohromná spousta zeleně, keřů, stromů, kytek, zkrátka, tady je teplo a voda, byť z velké části jen vzdušní.
Naštěstí je parkoviště skoro prázdné a jen chvíli čekáme, než odjede osobní auto, které stojí na našem původním místě. Jsme tu rádi.
Zítra budu dohánět resty, jako obvykle, konečně bych ráda zase po čase něco upekla a Zdenda bude rybařit. Zdržíme se tu dva až tři dny a pojedeme dál.
Dnešní trasa je: Výlet na kolech 30 km
Dnešní trasa je: 36 km 