5.6.2020 Piscinas Roque Prieto - Gran Canaria

Tak jak jsme si naplánovali, jedeme dneska na velký výlet do vnitrozemí.

Nejdříve se musíme dostat nahoru nad Galdár a dál na San Juan s malou zajížďkou do krásného městečka Moya.

Tu jsme také chtěli vidět. Je nádherný den a jede se nám naprosto skvěle. Projíždíme několik barank neboli roklí a jen obdivujeme, jak tu postavili jednu přehradu za druhou. Je vidět, že v mnohých už mnoho let nebyla voda, ale nic se tu nenechává náhodě.

Zkrátka, co kdyby náhodou něco z nebe spadlo a pak by byl hřích to pustit dál, nedej bože nechat odplynout do moře. Zkrátka, tady umí hospodařit s každou kopkou vody, která spadne na zem.

Dlouze diskutujeme jak u nás se stále a stále jen mluví a vymýšlí, jak to udělat, aby se nějaká voda zadržela. Platí se projektantům za návrhy, platí se horentní peníze za spoustu radilů, kteří vymýšlejí jak a co udělat a stejně je skoro vše stále jen v rovině dohadů. Protože, když už se shodnou naši představitelé na tom, jak to udělat, tak se pak zase neshodnou, kdo to udělá.

Každý z těch, co mají rozhodné slovo má svoje želízko v ohni, svoje dobré známé, kteří by tu zakázku rádi vzali a pak nastane obvyklá tahanice a handrkování a skutek utek. Stále nám odtéká spousta vody pryč, stále nedokážeme zadržet vodu v lesích a na polích, a to jí máme oproti Kanárským ostrovům k dispozici ohromné množství.

Letos na Gran Canarii pršelo po dvou letech a jak je vidět na přehradách, žádné velké zázračné množství vody nespadlo. Tady není rokle, kde by nebyla nějaká přehrada nebo záchytná nádrž. Myslím si, že kdyby kanářani viděli, jak umíme plýtvat s vodou, která nám spadne z nebe, asi by se nestačili divit.

Oběd si dáváme v jedné malilinkaté vesničce o pár domcích a kostelem. Nádvoří kostela využíváme na oběd,

který jsme si už komplet vzali z domova, a tak v poklidu obědváme. Opět, musíme jen smeknout nad čistotou, pořádkem a úpravností.

Jedeme do Moya, kterou jsme si jen projeli na kolech. Opět, krásný kostel je zavřený.

Stále tady platí omezené hodiny a hlavně, počet lidí, kteří smí být najednou v kostele. Z hygienických důvodů jsou jinak všechny kostely, kromě bohoslužeb stále uzavřené.

No a samozřejmě, abychom zvedli tržby místním restauratérům, tak si dáváme na náměstí v Galdáru vynikající ledovou kávu,

která samozřejmě přišla v dnešním vedru k chuti. Za krásných 5 eur máme dvě kávy.

Na náměstí je několik otevřených restaurací s venkovními zahrádkami, ale nikdo se tu nezlobí s rouškami. Některé zahrádky jsou hodně obsazené, některé méně, ale je vidět, že se lidi konečně dostávají do normálních kolejí.

Vracíme se velkým obloukem na naše parkoviště, kde se při pátku sjelo docela dost obytných aut. Zdenda ještě šel k večeru na ryby a já jsem zůstala pod markýzou, odpočívám a dočítám knížku.

Jenže, během chvíle se zvedl velký vítr a začal vířit ohromné množství prachu z parkoviště. Poryvy nabírají na síle, a tak jsem se skovala v autě. Příšerný prachový víry nás trápily celý večer. Jsme neskutečně zaprášený a jemný prach je úplně všude. To, co se zdálo jako od aut udusaná plocha se změnilo v ohromný oblaka prachu. Během chvíle máme prach úplně, ale úplně všude. Vůbec nemá cenu se s tím uklízet, protože stačí jedno otevření dveří a je to stejné. Zažili jsme tady jednu velkou a jednu malou Kalimu, kdy ohromný vítr přinesl přes oceán spoustu písku z Afriky, ze Sahary, ale toto je něco jiného. My jen spolu s ostatními stojíme na blbém místě, kde vítr zvedá prach ze země, který je tu všude. Litovala jsem sousedy, kteří měli otevřená stropní okna a byli pryč nebo souseda, který sice byl doma, ale zapomněl zavřít okno v alkovně. Zkrátka, něco strašného a jestli to zítra nepoleví, tak bychom měli asi odjet, protože toto je příšerný. Všude je prach, špína a nemáme vodu, což je další problém s následným úklidem.

 Dnešní trasa je: 42 km