4.5.2020 Piscinas Roque Prieto - Gran Canaria

Nějak mě poslední dobou to psaní moc nejde.

Asi je to i tím, že už jsme se rozjeli a zase se pro změnu nemohu dostat d toho správného, běžného, každodenního rytmu, a přitom se toho kolem nás docela dost děje. Včera jsme lenošili, koupali se a někdy do desíti do večera koukali na překrásný západ slunce. Máme opět domácí pohodu, ba přímo idylu, a tak si povídáme, plánujeme, uvažujeme, těšíme se na věci příští a tak podobně.

Přes den Zdenda rybařil a já jsem v klidu a pohodě dopoledne došla na tradiční pouť za výživou a samozřejmě, jsem ještě uvařila na cestu dobrotu. Zítra už opustíme naše stání na Playa de El Purtillo a pojedeme podél pobřeží dál.

Pokud nevíme co do hrnce a máme chuť na nějakou změnu, tak zde jsou velmi jednoduché Krůtí kličky se sýrovou omáčkou.

 

Krůtí maso zpracujeme za pomocí vajíčka, rozmačkaného toustového chleba v mléce, osmažené cibulky na jemno a spoustou příchutí jako je hořčice, sůl a peř a kečeup.

Vše posypeme trochou mouky a vytvarujeme malé kuličky, obalíme ve strouhance, aby lépe držely pohromadě a následně osmažíme. Sýrová omáčka je jednoduchá, teda alespoň já jsem si jí hodně zjednodušila a je výborná.

Najemno nakrájím cibuli a osmahnu, zaliji vodou a naházím dovnitř všechny možné sýry, které máme k snídani anebo jen v lednici překáží. Tak jsem rozvařila několik trojhránků taveného sýra, několik plátků plátkového sýra, kousek Nivy nebo Gorgonzoly a dochutím kořením jako je masox nebo stačí jen sůl a pepř.

Chvíli povařím a v mléce rozkvedlám lžíci mouky a zahustím. Vařím a vařím asi tak 10 min do správné hustoty v požadovaném množství.

Mezi tím mám uvařené těstoviny a mohu podávat skvostnou, lacinou, jednoduchou večeři. 300 gr mletého masa + vejce + sýry + olej + mouka + cibule + balení těstovin + mléko a dochucovadla. Z tohoto množství máme opět několik večeří nebo obědů.

4.5.

Dneska ráno opravdu odjíždíme, ale bereme to nejprve přes Arucas,

kde si jednak Zdenda chce umýt našeho Flíčka a druhak potřebuji nutně koupit pantofle pro sebe a pro Zdendu se pokusím sehnat Crocs, které mu už definitivně odešly.

Mě se moje pantofle taky rozpadly, ale potřebuji si koupit korkové, nejlépe zdravotní, aby měli patřičnou výšku korku a kvalitní nášlapný systém. Pro Zdendu jsem Crocsy nesehnala, tady je zkrátka neprodávají, a tak jsem mu koupila alespoň obyčejné náhražkové za pár eur, ale aspoň už nedělá ostudu.

Jedeme podél pobřeží směrem na Galdár. Zdenda má vytipované dvě místa na stání a výchozí bot na zítřejší výlet na kolech do vnitrozemí. Bohužel, první se ukázalo jako sice hezké, ale s maličkým parkovištěm.

Nicméně, potkali jsme jeden z mála kempů pro karavany, kterých je tu jako šafránu, nebo alespoň my jsme skoro žádné neviděli.

Tento je na velkém place, kde, jak je vidět už docela dost ubytek parkuje. Všechno to jsou Španělé, ale zahlédla jsem jednu francouzskou značku. Stání s vodou je za 7 eur na den, což se mi zdá jako vynikající cena. Zde jsou pro případné zájemce souřadnice.

Bohužel, vodu nám nechtěl pan hlídač ani prodat. Trval na tom, abychom si zaplatili den a pak si vody můžeme vzít kolik chceme. Jenže, my tu stát nechceme.

Bohužel, stání je hned u moře, jen přes silničku, kterou se sem přijede, ale pláž veškerá žádná a nesmírně špatný přístup do oceánu. Ohromné slizké kameny, přes které se nedá kloudně projít do vody. Ležet se na pobřeží taky nedá a rybařit už vůbec ne, tak co tady. Vodu si holt seženeme jinde.

Voda, to začíná být náš maličký problém. Tradiční zdroj, pláže jejich báječné sprchy s kohouty vody jsou zavřené, z hygienických důvodů, aby se lidi při mačkání čudlíků nenakazili, takto to bylo prezentováno a pak už zbývají možnosti jako jsou čerpací stanice, ale tam je voda, tak jako dneska jen užitková a opravdu tak tomu bylo, hřbitovy a horské prameny.

Bohužel, nejsou tu stání pro obytná auta, tak jak je známe ze západní Evropy nebo z pevninského Španělska, kde by se dala voda koupit. Jistě, můžeme to občas vyřešit zakoupením 8 l barelů vody v obchodě, ale na dlouhodobější používání je to drahá záležitost.

V pondělí bychom měli vstoupit do fáze 3 rozvolnění, a tak uvidíme, jestli otevřou vodu na plážích. Je to i pro místní lidi dost nepříjemné, protože jsou zvyklí se vykoupat a následně osprchovat.

Teď jsme to měřili a při velmi úsporném režimu spotřebuji přesně 18l vody denně. Toaleta – splachování, mytí, vaření, nádobí a hlavně, pijeme převařenou vodu jako velmi slabý čaj. Jistě, někomu se to může zdát hodně málo anebo naopak hodně, ale nemyslím, že by se mi to podařilo ještě srazit dolů.

 

Dojeli jsme na perfektní místo, Rouge Prieto pláž, které bych mohla s klidným srdcem vřele doporučit všem cestovatelům po ostrově.

Spousta místa na stání, dvě velké laguny na koupání a výborné rybářské stanoviště, útesy dva metry nad mořem.

Jen drobná vada na kráse, nikde tu není voda! Tak je potřeba sem přijet s dotankovanými nádržemi.

Ale zpět k útesům, jsou tady hodně nízko nad vodou a tak se nestane, možná, to, co se stalo včera Zdendovi. Něco hodně velkého se mu pověsilo na prut,

  ten se ohnul jako luk, a protože měl málo vlasce a byl hodně vysoko, tak se mu prastarý prut zlomil.

Je ale pravda, že už má všechno rybářský náčiní dost staré, jen vloni si koupil nový rybářský naviják, ale opět spíš z toho levného kraje. Příští měsíc bude mít Zdenda krásné kulatiny a tak si koupí pěkné nové rybářské náčiní k narozeninám. ¨

No a tím bych asi dnešní den ukončila.

Zítra jedeme na výlet na kolech a na to se opět moc těším.

Dnešní trasa je: 33 km