1.9.2019 Český ráj - Praha - CZ

Maličko jsem dohnala resty v psaní a teď jsem to vzala maličko na přeskáčku,

takže dnešním dnem se vracím o pár dnů zpět.

Vím, že bych měla být pracovitější, ale ono to moc nejde.

Hlavně, poslední dny bylo příšerné vedro, a to se dost špatně sedí a píše. Venku to moc nejde, vždy jsem byla jen pod mým obligátním slunečníkem, ale teď je to jiná káva.

Máme markýzu, velkou markýzu, která je naprosto báječná. Jednoznačně bych velmi doporučila, pokud už markýzu nekupujeme rovnou s autem, pokud není v základní výbavě a pokud jezdíme mimo kempy, tak s pořízením počkat až jak se naše cestování vyvine, kam nás naše srdéčko táhne a pak se rozhodnout a pokud se budeme rozhodovat, tak opět doporučuji obrátit se na dílnu nebo servis, kterému důvěřujeme a s kterým máme dobré zkušenosti.

Pro nás je to jednoznačně Tomáš Brabec, kterého známe od začátku našeho putování a vše na čem jsme se dohodli bylo uděláno, splněno a ve výborné kvalitě.

 Vyplatí se zajet si několik kilometrů na víc a být v pohodě, v klidu, že práce bude odvedena dobře. Samozřejmě, markýzu máme pár dnů, ale určitě se postupně pochlubím zkušenostmi.

Krásné a báječné setkání s našimi přáteli před jejich další cestou. Sedláčci, Alenka a Zdenda jsou také velcí cestovatelé a jsem moc ráda, že se vždy setkáme a pokecáme a nesmírně si vážím přátelství, které se postupně mezi námi vyvinulo.

Setkáváme se ať už po našem návratu nebo někde na cestě. Na jaře jsme se potkali u Pont d´Art ve Francii a teď na veřejném tábořišti Svitačka pod Troskami.

Malé tábořiště, velmi příjemné, odlehlé za pár korun. Skvělé výchozí místo pro cyklovýlety po Českém ráji.

My jsme původně měli sjíždět Sázavu, nejhezčí úsek z Týnce nad Sázavou do Pikovic, ale není voda. Tím naše plány padly.

Další plán byl jet na kolech kolem Labe z Káraného do Mělníka, ale předpověď hlásala strašný vedro a jet jen na slunci, nic moc.

Já jsem do České ráje jezdila hodně, ale Zdeneček ho prakticky neznal, jen z okna kamionu a mnohokrát jsem mu vyhrožovala, že jakmile bude příležitost, tak hned jedeme na Hrubou skálu, Valdštejn a samozřejmě Trosky.

Krása, tuto oblast miluji. Už jsem Zdendu protáhla Labskými pískovci, Tisou, Ostrovem, Hřenskem a samozřejmě Pravčickou bránou, a tak nakonec jsme se rozjeli do Českého ráje za přáteli a za krásnou přírodou.

Nevím, jestli má cenu popisovat historii jednotlivých památek, ale hodně se toho změnilo.

Tam, kam jsme běžně chodili, jako na nádvoří Valdštejna, kde byl kiosek,

hned za bránou a do papírových kelímku se na nádvoří prodávalo pivo a kde každý víkend bylo plné nádvoří trempů a horolezců, hrálo se na kytary, probíraly se vylezené cesty a trempíci probírali, kde se nejlépe spí pod převisy, tak tam je kasa cink, tam se za vstup platí.

Je to tak, byznys došel i sem a nijak mě to nepřekvapuje.

Pravdou je, že je to tu tak krásné, že by bylo škoda nechat turisty odejít bez placení a hlavně, dříve zámky a hrady z valné části chátraly pod dozorem státu, ale dneska mají většinou majitele, kterým byl majetek navrácen v dost zoufalém stavu.

Pokud by toto někoho zajímalo, vřele doporučuji televizní dokument na pokračování Jak se žije České šlechtě. Dalo se to stáhnout na Ulož.to.

Abych se zase moc nezakecala, každopádně, Zdenda s Alenou jsou místní a celý kraj mají na kolech projetý skrz na skrz a protáhli nás tím nejhezčím, co jsme mohli vidět a hlavně, za tři dny stihnout.

Okrajové skály a cesta podél celého masivu. Pod námi se tyčí Kapelník, osamocená věž a okolo má Orchestr.

Dál jakoby s hlavou je Sfinga, velmi obtížná skála na lezení a taková místní prubířská věž pro ty dobré lezce.

Máme štěstí, je sice do dálky zamženo, ale je krásně, slunečno a v lese není tak příšerné vedro.

Tak jsme si projeli vše krásné a bylo nám krásně.

Večerní grilování masíčka, brambůrek a ochucené cukety, to byla jen taková třešnička na dortu.  

Alenka nás naučila jíst grilovanou cuketu pokapanou nějakou thajskou, či jaká to byla, omáčkou.

Už jsem koukala v prodejně, co je v nabídce a zcela určitě budeme grilovanou cuketu zařazovat do našeho jídelníčku.

Zároveň si prosím všimneme naší nové markýzy, pěkná, že? 

Takže, abych to shrnula, byli jsme na tábořišti Svitačka, kousíček pod Troskami.

Platili jsme 100.- za auto a 50.- za osobu. Proud je na 24h za 50,-.

Možnost vody, lednice, mikrovlnky, umytí nádobí, velmi pěkné a čisté toalety a hlavně, je to skvělý výchozí bod na výlety po Českém ráji

a pokud máte s sebou ještě naprosto skvělé průvodce krajem, tak výlet nemá chybu. Drazí přátelé, moc a z celého srdce Vám děkujeme za krásné dny, které jsme s Vámi prožili.