8.2.2019 La Ciotat - Francie

Východ slunce, který se hned tak nevidí.

Opět musím vzdát holt aparátu Olympus, protože tak krásné fotky bych asi hned tak nepořídila.

Samozřejmě, jsou jiné světové značky, ale já jsem měla vždy Olympus a tak si říkám, že by to jiný aparát určitě neuměl lépe.

Opustila jsem všechny možné úpravy, protože se na to nedalo koukat a hrát si s jednou fotkou celý večer, tak na to zase nemám trpělivost. Takže, fotky jen rovnám, aby se mi nevylévalo moře z obrazovky a nepadala mi domy na jednu stranu a tím končím.

Zároveň jsem po ránu vyfotila, to, o čem jsem minule mluvila, o čistotě měst. Kousek nad námi je kostel a před ním schodiště otočené tak, že tam velmi dlouho svítí slunce a tam se odpoledne shromažďují takové ty ztracené existence a samozřejmě, udělají nepořádek. Spousta papírů, plechovek a lahví, která tu po nich večer zůstane.

 

A jsme u problému, který spousta chudších zemí neřeší a ani nemůže řešit, protože nemá finance. Je to o úklidu města, kdy každé ráno sem přijedou dva čistící vozy, proudem vody schody umyjí a odpadky seberou, zametou nebo čistícím vozem vysají a je čisto. V osm hodin ráno už nikdo nepozná, že tu byl nepořádek a druhý den je to nanovo.

Takto každý den projedou dva vozy celé město a je tu krásně čisto. I tady jsou bordeláři a lidi, kteří umí udělat hrozný nepořádek a zanechat po sobě vše, co se jim nehodí, ale město má peníze, nebo, investuje na očistu a údržbu.  

V létě je tu problém zaparkovat, respektive, on nebude možná až tak velký jako je velká platba za velké parkoviště, kde teď stojíme. Platba 30 eur na den, 24h stání na asfaltu, kde není nic, ani voda, je poměrně hodně a celé město je plné zákazových značek a uzounkých uliček.

Teď jsou závory odstraněny a parkovací automaty nefunkční, takže mimo sezonu se zde dá stát, ale tím, že je parkoviště zdarma, tak je soustavně plné a kloudné místo se dá najít jen pozdě v noci.

Ne vím, kde všechna ta auta stojí o sezoně, ale pochybuji, že tu stojí za 30 eur na den, protože spousta aut je tu stále.

My podnikáme každý den několikahodinovou procházku ať už podél pobřeží napravo nebo nalevo anebo do města a dál nad město.

Stále čekáme na oteplení, protože potřebujeme jet skoro až do Alp, abychom to tady prozkoumali a pokračovali dál na Lyon, ale kousek od pobřeží je stále ještě hodně chladno. Zdenda tvrdí, že tomu dává ještě týden a pak už by se měly teploty lámat. Pravda je, že každý den je tepleji a tepleji. Dneska bylo přes den už kolem 22 °C, což je paráda, ale noci jsou samozřejmě ještě hodně chladné.

No a já byla u kadeřnice. Krkolomně jsme se domluvili na devátou hodinu ranní, a tak už jsem nemohla zacouvat. Našla jsem si několik střihů, které běžně nosím, to jen aby slečna kadeřnice viděla, jaký styl mám ráda. Klasika, krátký, ale zase ne moc, jako by rousy aby se daly kulmou vyfoukat a já tomu říkám vrabčí hnízdo, takový ten pohodový styl.

Slečna jen kývala hlavou, a to bylo samé vi vi vi a skutek utek. Mám příšerný sestřih, který nejde vůbec vyfoukat, protože vlasy mám neskutečně krátké.

Opět, nic moc. Tak si zvykám, ale Zdenda je zlatý, kdykoliv si začnu zoufat, tak mě ubezpečuje, že je to dobrý.

Bratři Lumiérové a La Ciotat patří neodmyslitelně k sobě. Lumiérové proslavili La Ciotat promítáním svého 52.

dokumentu s názvem Arrivée d'un train en gare La Ciotat (1895) (Příjezd vlaku do stanice la Ciotat), o kterém se traduje, že vyvolal u diváků zděšení, protože vlak zdánlivě najížděl přímo na ně. Prastaré kino, které je sice uvnitř trochu zrekonstruované, ale jinak je původní.

My opět podnikáme cestu za droždím. Rada, že čerstvé droždí se dá koupit v pekárně je sice hezká, ale mizivé procento pekáren ho má na prodej. Možná místní hospodyňky jsou úspěšný, protože toho svého pekaře znají léta a pravidelně k němu chodí nakupovat, ale pro nás, cizince, droždí prostě není.

Ve Francii koupíme neskutečné množství druhů sušeného droždí. Pomalu na každý druh pečiva anebo dortu, croissantu, chleba je nějaké jiné droždí, ale sušené. Já mám ráda čerstvé, pokud to jen jde a tady se nikde v prodejně nekoupí. Lidl, Le Clerk, Cassino a tak dál zkrátka, prošla jsem už úplně všechny prodejny potravin a nikde ho nemají.

Tak to máme jako takovou náplň a cíl našich cest po městě a bavíme se tím, že hledáme pekárny s cílem, ulovit droždí. Ovšem dneska jsme byli konečně úspěšný, ale nebylo to v pekárně, ale v řečnictví ,a protože už i tady jsme se ptali poněkolikáté a protože ho tady minule měli, ale zrovna nebylo, tak páni řezníci ho objednali a radost veliká. Mám droždí a už mohu spokojeně něco upéct.

Včera Zdenda večer nahodil centrálu a kromě brambor s kousky kuřete jsem rovnou upekla bábovku a rohlíčky, ale ze sušeného droždí. Zdenda si přál tenké rohlíky, ale podle mého, to není ono. V remosce jsou dost vysušené, ale je to buď tím, jak jsou tenké a nebo jsem měla sušené droždí. Řekla bych, že do remosky se hodí více rohlíky bachratější, protože přeci jenom, tím jak na ně není vidět, tak se snáze přepískne doba pečení.

Pomaličku a jistě nám dochází plyn a my se budeme muset odtud hnout. Už je to zase víc jak deset dnů, co jsme naposledy tankovali plyn, a to je taková hodně hraniční doba. Myšleno na zimu. V lednu nám to vyšlo na skoro dvě bomby na deset dnů, a to jsme se stále drželi u pobřeží a přes den netopíme a nebo jen, když pršelo, tak jsme vlažili. Být ve vnitrozemí, tak ty dvě bomby máme na pár dnů. S vodou problém nemáme. Kousek od nás je pítko, kam Zdenda došel jen do kanystrů, abychom měli čerstvou vodu, ale jinak, jsme dost spořivý. Tím, jak stojíme na jednom místě, nádobí myju až večer, všechno najednou, a tak ušetřím hodně vody.

Hlavně, používám malý lavůrek, který se mi akorát vejde do dřezu a tím nejen, že spořím hodně vody, ale hlavně, nezanáším odpadní trubky v autě. I tak stačí, když je teplo a v odpadní nádrži je jen voda z osobního mytí a občasného opláchnutí hrnků a když vodu vypouštíme, tak je to někdy docela síla. Tady bych doporučila pravidelnou očistu nejen nádrže na pitnou vodu, ale i odpadní. Na delší cestě je potřeba dostat se do odpadní nádrže, tu pečlivě vymýt, vydesinfikovat a propláchnout. To samé děláme velmi často s potrubím. Tam používáme chemii do odpadů, nebo sodu na čištění a tak podobně a vedení, pokud to jen trochu jde co nejvíce zbavujeme nánosů nečistot, které se zákonitě na trubkách usazují.

Ještě bych se jen kratičce zmínila o diskusi na FB, kdy se kolega dotazoval na volné stání v Itálii anebo v Řecku, samozřejmě u moře a v rozumné vzdálenosti a jak jinak, na divoko. Podotýkám, že kolega hodlá cestovat s karavanem. To, že máme problém celou naší podzimní a zimní cestu s parkováním mimo sezonu je fakt a to, že stojíme na místech, kterými bychom v minulosti opovrhli, je taky fakt. Máme několik aplikací na vyhledávání parkovišť a samozřejmě, investovali jsme i do Off-line verze park4night. Nutno říct, že i mimo tuto aplikaci musí mít cestovatel poměrně vysoký tarif na čerpání dat, protože všechny aplikace jsou jedině za podpory internetu a tady přichází další problém.

Je to o tom, že například park4night uvádí spoustu míst, které tam zadali kolegové a jsou to třeba místa, kde se jim podařilo zastavit na jednu noc a nebyli pokutováni. Projeli jsme několik takových míst, kde vyloženě byli zákazové značky anebo to bylo parkování na hlavní silnici, kde se jim podařilo najít volné místo. Off-line verze se sice honosí tvrzením, že s aplikací si stáhneme i recenze, ale taky to není úplně pravda. Spousta recenzí chybí, a právě speciálně u této aplikace jsou recenze důležité, protože tam hodně píší lidé, které to konkrétní místo navštívili a hodnotí ho. Tak se dozvídáme, jak to místo skutečně vypadá. No a pak potřebujeme mít data ještě na to, abychom se na to místo podívali v satelitní mapě, která je sice staršího data, ale aspoň víme, kde se to místo nachází.

Zkrátka, je to tu drobet složité a naprosto zodpovědně mohu říct, že severní pobřeží Itálie, ať už východní nebo západní je na divoko a v sezoně téměř nemožné a Azurové pobřeží je s bydlíkem v zimě veliký oříšek a v létě si to vůbec neumím představit. A pak máme ještě jeden faktor, nebo jak to říct, jeden takový zanedbatelný, podružný a naprosto triviální problém a tím je skutečnost, že Francouzi a Italové jsou karavanový národ, jezdí tu ohromná spousta obytných aut a karavanů a ta hrstka míst, která by byla pro nás vhodná, tak jsem hluboce přesvědčená, že v létě budou plná, zkrátka, oni přesně vědí, kdy na to místo najet, kdy by mohlo být prázdné a kde to místo je a těch co by rádi taky zaparkovali je strašně moc.

Zkrátka, je tu vysoký přetlak hledajících na pár slušných míst. Prosím, nepíšu pěkných, protože pěkné tak jak si myslíme nejsou, ale jsou na místní poměry a na toto pobřeží slušné.  

Tím bych asi dnešní souhrn událostí ukončila, i tak jsem už toho napsala až dost, to jsem se zase zakecala.