30.8.2019 Praha - Kárané - Česko

Markýza. Když jsme si kupovali naše auto, tak jsme si řekli, že budeme dokupovat do auta věci, až jak je budeme potřebovat.

Zkrátka, až se ukáže provozem potřeba dokoupit věc, která nám cestování usnadní a zpříjemní, tak jí dokoupíme. Měli jsme docela kliku, že při koupi naše auto nemělo nainstalované různé balíčky, jako všelijaké pakety, které samozřejmě cenu auta navyšují. Tak jsme neměli satelit, televizi, navigaci a markýzu. To je většinou základ, který se montuje hned před prodejem. Máme vlastně za sebou bez pár dnů pět let a zjistili jsme, že televizi opravdu nepotřebujeme, ale potřebujeme dobíjecí booster. Nepotřebujeme satelit, ale pořádné solární panely a dostatečně silný měnič. Teď se ukázalo, že tím, jak jedeme už západní Evropou, ukázala se potřeba mít markýzu.

Tomáš Brabec je servisák, spolumajitel rodinné firmy Karavany Pro, který nám dělal už od začátku veškerou elektriku na autě. Vše, cokoliv jsme, kdy potřebovali, jsme od začátku řešili s ním a vždy k plné spokojenosti.

Dokážu být hodně kritická a za svoje peníze očekávám vždy nejlepší kvalitu a profesionalitu. Velmi mě vadí liknavost, různě průběžné navyšování ceny, posouvání dohodnutého termínu a tak podobně a se vším tím, co tu popisuji jsem se už v nějaké formě setkali a nikdy jsme se k takové firmě nevrátili. Sama jsem víc jak třicet let podnikala a vedla firmu a vím, jak je to těžké, ale slušnost a serióznost by měla být samozřejmostí.

Asi by bylo dobré pár slovy vysvětlit naší náhlou potřebu markýzy. Tak, ono to není náhlé rozhodnutí, ale toto léto se ukázalo, že markýza už začíná být velmi aktuální. Jedná se o to, že doposavad jsme byli zvyklí, že v celé východní Evropě a na severu v zemích jako je Norsko, Dánsko, Finsko je parkování obytných aut mnohem jednoduší a pokud jedeme Řecko v zimě, tak tam si můžeme místa na parkování doslova vybírat. To samé platí o Pobaltských republikách, tam je to pro nás i v létě země zaslíbená.

O Turecku snad ani nemá cenu psát, protože, tam se stáním není nejmenší problém. Zkrátka jedná se o to, postavit auto vždy tak, aby nám sluníčko nesvítilo do dveří a na lednici. To se vždy Zdendovi dařilo a my měli v autě stín. Největším problém je, udržet v létě v autě co nejpřijatelnější možnou teplotu. Pokud nemáme markýzu, pokud jsme v zemi, kde nemá smysl hledat opuštěné místo na stání, protože míst je tam obecně velmi mnoho a téměř každé trochu přijatelné místo už je obytkám vyhrazeno, tak tam máme právě problém s postavením auta podle našeho přání.

Auto musíme postavit tak, jak jsou vyznačená stání, a protože v západní Evropě, Francie, Německo, Itálie je karavainingu velmi rozšířen, tak stání, kde jsme v poledne sami se do večera může kompletně zaplnit a my musíme stát tak, jak je nalajnováno.

Z velké části jsou jednotlivá stání poměrně prostorné a markýza se vysunout aspoň z poloviny může a tím nám vznikne tolik potřebný stín. Asi bych to více nezdůvodňovala, protože už i laikovi je jasné, že markýza je v některých zemích víc než nutná. Stání, tak jak jsem ho popsala nese v sobě ještě další problém a tím je rovina.

Ta někdy je velmi diskutabilní a když mi padají hrnce z plotny, začínám být poněkud nervózní. Takže, nutnost vyrovnávacích klínů je jasná a my si holt koupili další krám do auta, bohužel.

Tím se dostávám k totální odtučňovací kůře našeho domova, protože s dalšími kily, které markýza představuje bychom se už v žádném případě neuvezli. Tak uvezli, ale už teď couráme bříško po zemi a jsme přetížený až hanba.

Nicméně, ukázalo se, že spousta úložného prostoru je sice hezká, praktická a příjemná, ale pokud máme malou doložitelnost a pokud vezeme další těžké věci v kufru jako je centrála, nářadí na drobné opravy, křesla a stůl a tisíc dalších naprosto nezbytných věcí, tak najednou máme skříňky poloprázdné a systém úložných prostorů v dvojité podlaze téměř prázdný.

Takže, po pěti letech cestování a zkušeností máme méně jak polovinu věcí, než jsme vyjížděli a taky nám to bohatě stačí.

Antonio Vassalo je náš kolega z Portugalska, se kterým jsme se viděli jen jednou, v Belgii na stání u historických zdymadel a výtahů.

Jeden večer stačil k tomu, že si od té doby píšeme a jsme stále v kontaktu. Jen setkání se už nepodařilo, ale to vůbec nevadí, jednou se zadaří. Antonio nás poprosil a pomoc při shánění remosky. Bohužel, základní sestavu by se podařilo koupit, ale Antonio s paní chtěli i nízkou mísu na koláče a ta se nikde nenabízí.

Takže, akce přímo koupi remosky probíhala následovně. My jsme objednali základ v Alze, kde byla zrovna akce a remoska byla o 500.- Kč levnější. Nízký hrnec jsme museli objednat ve firmě Remoska a poslat k Andulce.

Pak zjistit poštovné a vše vyzvednout. Mezitím nám Antonio poslal eura díky IBAN účtu, vše zabalit a odvézt na poštu.

Samozřejmě, nejjistější poslání je EMS poštou, se kterou máme výborné zkušenosti. U této služby, která funguje po celé Evropě nám pošta garantuje velmi krátké předání na hranici cílové země. Tuším, že je to tři pracovní dny. Poštovné je dražší, ale jistota dodání a sledování zásilky na dálku v počítači je k nezaplacení.

Každopádně, v pondělí posíláme a v pátek je balík v Portugalsku v docela malém městě. Máme ohromnou radost, že se to povedlo poslat a balík se netoulá někde po světě. Jen poštovné je poněkud dražší. 

S touto službou pošty máme výbornou zkušenost. Prvně jsme ji využili při posílání do Řecka. Dcera Anitka za námi posílala do Řecka balík. V pátek odpoledne, po práci podala balík na okrajové poště v Praze, ve Stodůlkách. My čekali na balík v Tessalonikách kousek od pošty. Do emailu přijde zpráva, že už je balík v cílové poště a my si ho můžeme vyzvednout. A teď přichází šok. V pátek odpoledne byl balík podán v ČR a v pondělí ve dvě hodiny odpoledne nám do počítače přiskotačila zpráva, že si už můžeme balík vyzvednout. Něco neuvěřitelného. Od té doby tuto službu využíváme. Takto nám posílali z Dethleffs v Čechách novou trysku do lednice zase do Albánie, ale tam to je maličko složitější, protože se platí ještě clo, ale nebylo to tak strašné a rychlost dodání je podobná.

Letos budeme odjíždět vylepšený a nový. Máme nové baterky, které nám vydrží přesně dva roky a u našeho stálého dodavatele jsme dostali slevu, a ještě nám vykoupil staré baterie, takže cena byla nakonec víc než příjemná. Máme nové potahy na sedačky, které vydrží dvě sezony a jsou na vyhození.

Zdenda je švadlenka a už má praxi. Je to zase výhoda, že každé dva roky máme jinou barvu a jsme zase trošku jiný. Látka je přehoz přes postele z Ikea, není nijak drahá a docela pevná. Zase, je potřeba brát v potaz, že v sedačkách sedíme každý den a pak potah dostává dost zabrat. Nečiní nám potíž ušít potahy na přední sedačky a sedáky. Potřebujeme dva přehozy v ceně 350.- Kč, šicí stroj a šikovné ruce. Možná by bylo lacinější si nechat potahy ušít z pevnější látky, ale cena je vyšší a vůbec si nejsem jistá, jestli by i silnější látka vydržela naše používání.

Někde jsme viděla, ušití potahů na míru na přední sedačky a sedáky vyjde zhruba na 9000.- Kč i s materiálem. My jsme letos měnili potahy jen na předních sedačkách. Sedáky v obýváku jsou v pohodě a nebylo třeba je měnit. Za pět let dennodenního používání máme dvojí kompletní výměnu a teď jen sedačku řidiče a spolujezdce, cena 1850.- celkem.

Víkend u Andulky s Ondřejem byl krásný. Musím říct, že jsme se měli jako na zámku.

Ondra upekl bulky na speciální hamburgery a byly opravdu luxusní. Hamburgery nemám ráda, je to vždy plátek mletého masa, podle mne bez chuti a zápachu, sladká houska a trocha cibule a hořčice. Zabaleno, nandáno do krabičky a pokud je to ta obyčejnější verze, hned jsme o nějakých 70.- Kč za nic moc zážitek. Ovšem my jsme dostali hamburgery přímo luxusní. Ondra se s nimi dělal celé odpoledne, s přípravou a pak následovalo velmi odborné grilování. Mohu prohlásit, že v životě jsem tak dobré hamburgery nejedla.