25.8.2019 Kárané - Česko
Jsem ostuda.
Slibovala jsem nové modely z Hymer Group - Expocamp, slibovala jsem postřehy a poznatky, ale vše se seběhlo strašně rychle a my už jsme týden v Čechách,
který jsme strávili hlídáním třech malých Francouzů, což je pro nás dva zcela nová zkušenost a úžasná záležitost, chystáme se na novou markýzu a to také ještě později vysvětlím.
HG byl docela vyprázdněný. Na jaře zde bylo ohromné množství aut jak uvnitř, tak na venkovní expozici. Tady je zajímavé to, že zde jsou všechna auta okamžitě k prodeji. Všechna auta jsou připravená, čekající na nové majitele, což je velká výhoda.
Pokud máme kliku a vybereme si model, který vyhovuje našim požadavkům, pak můžeme mít další kliku v podobě, někdy velmi, velmi příjemné slevy.
Už jsem se o tom několikrát zmiňovala, my jsme si tady našeho Flíčka vybírali dva roky.
Dva roky jsme ladili požadavky, potřeby a představy. Měli jsme několik favoritů, které jsme postupně zavrhly a důvody byly různé. Malý kufr, kam se skoro nic nevejde nebo zase naopak ohromný kufr kam by se dal zaparkovat kůň, ale zase postel byla strašně vysoko a lézt každý večer do pelíšku po žebříku, to není ono, a hlavně nám pak zbývá strašně málo prostoru na večerní bohu libé aktivity.
Špatné sezení v obýváčku bylo alší velkým problémem. Dál jsme ladili kuchyň, protože, prostředky které máme rozhodně nejsou nevyčerpatelné a bylo jasné, že abychom tu naší cestu přežili a nemuseli po roce skončit, budu muset vařit.
Zatím jsme si prohlédli HG a pár nových modelů. Jednoznačně, trend je malá kuchyně, tedy tím nechci říct, že bych měla nějakou tančírnu, ale stále je moje kuchyně velká.
Dneska jsou kuchyně krásné, ale podle mého soudu malé a i když mají tři hořáky, tak ty jsou tak strašně blízko u sebe, že postavit dva větší hrnce na plotnu bude problém.
Dalším trendem jsou velmi úzké lednice, slim, které jsou podle mého názoru dost nepraktické.
To už by byla lepší malá lednice, ale klasicky široká.
Značka Etrusco už se nějakou dobu na trhu pohybuje. My jsme jí tady viděli v nabídce už minulý rok, ale nijak mě neoslovila.
Je to levnější řada obytných aut a když vejdeme dovnitř, tak je to hodně chudé.
Samozřejmě, jsme cenově někde jinde, ale pokud si projdeme nabídku od značky Sunlight, které jsou tady také v nabídce, tak je to hodně smutná písnička.
Celý vnitřek je jakoby z recyklátů, něco jako z plastů či co to je. Měla jsem pocit strašně velké sterility, nebo já nevím, jak to pojmenovat. Ještě chybělo, aby někdo v oblasti ložnice houkl „sestři, peán“ a bylo by to dokonalé.
Zkrátka, Etrusko je další z modelů v levné kategorii, ale mě osobně vůbec ničím nenadchl. Vše je z těch nejlevnějších materiálů, které nemohou vydržet žádné delší zatížení.
Naprosto úžasné řešení pantů na zavírání skříněk. Spousta modelů v té levnější kategorii má tyto panty, které jsou pro skříňky v obytném autě naprosto nevhodné. Několik zobáčků už jsem viděla ulomených, jak si zde lidé modely prohlíží.
Samozřejmě,
Laika je překrásná a patří k té dražší kategorii.
Tady je zkrátka vše dokonalé, poctivě provedené a materiály ty nejlepší.
Za cokoliv vezeme, to drží, to je poctivé, fortelné a pěkné.
Jeden model mě velmi zaujal.
Bürstner zde nově představil zajímavé řešení pro lidi, kteří jedou jen ve dvou a kteří plánují na cestě pracovat.
Je to verze, Harmony Line, 7,5 metru,
která má vzadu spouštěcí postel a která když se vyjede nahoru, vznikne perfektní a velmi praktický druhý obývák, který může sloužit jako pracovna.
Pohodlné velké sezení do L + a po jedné straně praktické skříňky a pokud se postel spustí dolů, dosedne jak na skříňky, tak na sezení, ale nemusí, postel můžeme spustit do libovolné výšky.
Toto řešení je samozřejmě na úkor garáže, tedy úložného prostoru přístupného z venku, ale jen to uvádím, jako velmi zajímavou verzi.
Každopádně, vždy máme něco za něco a vždy je to i o kompromisech. Zkrátka, nemůžeme mít vše, co bychom rádi.
A my už ujíždíme k sestřence Blance na velkou oslavu narozenin, která je v plánu už řadu měsíců a kde jsme se setkali z dalším příbuzenstvem.
Vše bylo úžasné, krásné a fantastické. Ohromně jsme si to užili.
Oslava proběhla velmi příjemně a pomyslnou třešničkou na dortu byl hromadný výlet do Karlstatu,
kde jsme si všichni dali naprosto fantastické poháry.
Malé městečko Karlstat je velmi staré a velmi krásné.
Pokud pojedeme okolo, vyplatí se tu na chvilku zastavit.
My už jsme tu byli podruhé a opět nás městečko uchvátilo.
Starobylé hrázděné domy jsou opečovávané s klasickou Německou precizností, které je proslulá. Vše je perfektní, upravené se spoustou kytiček
jak na oknech, tak před domy. Nádherná a příjemná procházka.
V neděli se už loučíme a jedeme honem rychle na naší chatu, základnu v Káraném.
Slíbili jsme naší skorodceři Kláře, že jim pohlídáme dětičky a oni budou mít týden jen pro sebe. Teda, skoro týden, ale pro rodiče s třemi dětmi je to nádhera. Klára s Romanem odjíždí do hotelu s wellness programem a my se učíme být plnohodnotnými prarodiči. Je to pro nás naprosto nová zkušenost a šli jsme do toho dost odvážně, ale jistota zamčených vrátek nás drobet utěšovala.
Zkrátka, malý pozemek, zákaz vstupu do chaty a zamčená branka je jistota k nezaplacení.
Zdenda se ukázal jako naprosto jedinečný společník pro malé děti, který vymýšlí zábavu a se svojí nebetyčnou trpělivostí dokáže zvládnout tři malé děti, a ještě je spoustu nových dovedností a věcí naučit.
Pominu rozbité okno při tréninku hodu balónem a následné chycení balónu. Samozřejmě, děti okno nerozbily, to bravurně zvládnul Zdenda, a okamžitě dostal vyhudráno, že je horší jak ty děti.
Marně se mě snažil přesvědčit, že to už bylo a pak se to snažil hodit na souseda, samozřejmě jsem vřeštěla na půlku osady, že je horší jak ty děti. Hezké bylo, jak se potom dětičky snažily Zdendu utěšovat, projevila se sourozenecká soudružnost a všichni se postavili na stranu Zdendy a mě obcházely obloukem.
Takže ano, já jsem byla ta přísná a Zdenda ten na blbnutí. Ovšem, celodenním úkolem bylo, utahat děti do maxima. Večer padly v osm hodin jak Varšavy a my měli klid a pohodu.
Týden nám uběhl jako voda, děti zamávali, rodiče spokojeně naházely cestovní kufříky s jejich oblečením do auta a v neděli odjeli směr Francie.
My si spokojeně oddechli, konečně máme klid, ale na druhou stranu, splnili jsme slib bez ztráty květinky, na což jsme patřičně hrdí.