5.8.2019 Le Havre a cesta do Gournay en Bray - Francie

Včera byl poslední den strávený na moc pěkném místě v Saint Jouin Bruneval a jak jsem se už včera zmiňovala, 

přejeli jsme z horního parkoviště dolů, k pláži, a zařadili se mezi kolegy do zákrytu. Místo je skvělé z několika důvodů. Kousíček, pár kroků je kamínková pláž, samozřejmě několik stánků s občerstvením a společnost kolegů.

Dále jsou tu sprchy na pláži a několik kohoutů s vodou na umytí nohou a jak vidíme, všichni okolo nás si tam chodí s kanystry pro vodu. Jen tady není výpustní místo na toaletu a špinovou vodu, ale jak vidíme, tak to řeší tak, že odjedou na horní parkoviště, tam se všeho zbaví a pak se vracejí a funguje tady systém, že nechají stolky a židličky na svém místě včetně manželky, ta hlídá, aby si jim tam nikdo nepostavil a pak se vrací na své, to nejlepší místo. Tak, má to logiku a chápu to.

Pokud jsme zde déle a opravdu jsme se postupně přemístili na podle našich měřítek nejlepší místo, a to může být buď, aby nám nesvítilo sluníčko nevhodně na auto, nebo, abychom byli na trávníku, což je samozřejmě příjemnější, než na prašném místě i když je tráva sežehnutá, ale je, nebo, jen že máme pěkný výhled což se taky velmi cení.

My jsme si dali poslední grilování a zítra ráno už odjíždíme. Docela se ochladilo, což je příjemné na noční spánek, ale moře je chladné.

Na tabuli se píše 18°C což je docela určitě pravda, protože podle mého je moře hodně studené. Zdenda byl naposledy na rybách, ale tentokrát, nemá úspěch. Moře je hodně zakalený a rybám se nechce baštit skvostnou návnadu, kterou jim předhazuje.

Ráno odjíždíme směrem na Le Havre. Máme to kousek, nějakých 40 km.

Parkujeme na kraji města, vlastně na posledním místě, kde ještě není zákaz pro obytná auta a jdeme do centra, které je UNESCO památka na krátkou a rychlou prohlídku.

Le Havre patřil k městům, jež za druhé světové války téměř zmizela z povrchu zemského,

a to nikoliv vinou německých náletů jako mnohá jiná města, ale spíše v důsledku spojeneckých útoků na přístav. Ten od roku 1940 sloužil Němcům jako námořní základna a pevnost se čtyřicetitisícovou posádkou.

Není divu, že jej zejména Britové neustále bombardovali, více než 130 náletů, z nichž nejhorší přišly v září 1944 a proměnilo prakticky celé město v ruiny.

V centru je katedrála Notre Dame, je hlavní církevní stavbou diecéze v Le Havre a zároveň jednou z mála budov, která víceméně přežila bombardování během 2. světové války.

Při rekonstrukci a opravách zničených částí katedrály

se podařilo zachovat původní architektonické prvky baroka, renesance i gotiky.

V roce 1946 pak započala skoro dvacet let dlouhá celková obnova města.

Pod taktovkou jediného architekta, Belgičana Augusta Perreta, tak vzniklo moderní betonové přístavní město, které většina průvodců popisuje jako ponuré a odpudivé.

Nelze mu však vyčíst nic jiného než masivní převahu betonu.

Naopak, cit architekta pro rozvržení prostou dal vyniknout hlavním třídám města a co se mi líbí, každý dům má kolem sebe příjemný prostor.

Perret se řídil heslem „Beton je krásný“, a tak je město dodnes považováno za oslavu modernismu a symbol poválečné energie a optimismu Francie.

Plán a umístění budov se od jejich výstavby nezměnily. Pokud nahradila modernizace a současná údržba některé součásti, zůstává autenticita souboru budov nedotčena.

Centrum Le Havre bylo zapsáno v roce 2005 na seznam světového dědictví UNESCO.

Stáčíme se k domovu a spustil se déšť. Od rána se to chystalo spadnout a byla jen otázka času, kdy. Cestou a už v mrholení potkáváme velmi zajímavý dům.

Je to úzká nudle domu a uvniř je vše co v normálním domě je.

Rakouský umělec Erwina Wurma zde vytvořil dům široký 1 metr a do něj přizpůsobil vše, od uzoulinké vany, šišaté toalety, miniaturní kuchyně.

No, jen si to představme. 1m šíře a tam se vejde kuchyně včetně chodby a zkrátka, je to sranda dům.

Poslední snímek moře a už jedeme do vnitrozemí.

Po pravé ruce máme řeku Seine, která je po deštích kalná, ale jinak je to kousek od ústí do moře mohutná řeka.

Taky jsme dneska dokoupili potraviny, které mi už chyběli.

Stále se učím nedělat nějak velké zásoby, protože to samozřejmě jednak zvyšuje naší už tak děsivou váhu a druhak, je to zbytečné.

Na dnešní den bylo v plánu ujet skoro 200 km, ale to je moc. Dost jsme se zdrželi v Le Havre a tak nakonec parkujeme na stání, kde je kupodivu i voda a zdarma v Gournay en Bray. Zítra bude Zdenda čistit odpady a nádrž, což je práce, která je na delší cestě velmi nutná.

Dnešní trasa je: 179 km