31.10.2019 Le Grau de Roi - Francie

Poslední den v měsíci, což znamená udělat součet výdajů.

Od rána prší, není sice zima, ale je zataženo, tak jsem alespoň dopsala cestopis, dodělala kapitolu Rybaření ve Francii, Zdenda zálohuje fotky, a tak nám uteče půl den ani nevíme jak. Výdaje jsou už tento měsíc příjemnější a jsem spokojená, ale bez vyšších výdajů a dokoupení různých nezbytností do auta a okolo auta to taky nejde. Jen vždycky říkám, celou cestu šetříme a pak to vše, co jsme tak hezky našetřili v Čechách za jeden měsíc utratíme. Takže, za říjen jsme se už dostali do klasického tempa a hned je to vidět na výdajích. Jen je tam ještě promítnutá vyšší cena za naftu, protože jsme ujeli víc kilometrů, než máme v měsíčním plánu. Ale zase jeli jsme rychle na pobřeží Francie ve vidině možného koupání a na setkání, sraz s přáteli.

Jakmile se po obědě roztrhaly mraky, hned vyrážíme na vycházku. Nejde jen sedět v autě a projít se po pobřeží je paráda. Slaný vzduch je strašně moc příjemný a Zdenda si rád cáchá nohy v slané vodě.

Všude se jedí slávky, mušle, a tak jsme si řekli, že je zkusíme tak, jak je tu dělají v restauraci. Poprvé jsme je jedli s Jaruškou a Karlem a chutnaly nám, tak jsme zvědavý, jak budou chutnat od profesionálů.

Pro jistotu si dáváme porci pro jednoho, co kdyby to nebylo to pravé, ale moc nám chutnaly. Porce stojí 10 eur, což není tolik, někde mají stejné porce a dražší.  Obecně se cena pohybuje kolem 14 eur s miskou hranolek. Jen nás překvapilo, že hodně mušlí bylo prázdných, což zvlášť Zdenda dost nelibě nesl.

Ale zase jsme si vybrali restauraci s výhledem na moře, takže paráda. Pochutnali jsme si. Zdenda prohlásil, že už se nediví, že jsou Francouzi tak štíhlí, protože toto si dát k obědu nebo k večeři, no, nic moc. Jídlo je to chutné, ale velmi, velmi dietní a i přesto, že je toho plný hrnec, tak v každé mušli je toho tělíčka, které se jí jen maličko. Pak se musíme dorazit buď hranolky nebo bagetou.

A u vjezdu do přístavu jsme si dali ještě na závěr dne buchtičku a pomaličku si to suneme k domovu. Zítra už zase kousek popojedeme dál a tentokrát už do Montpellier.

Jestli bude jen trochu slušné počasí, sundáme kola a město si projedeme na kolech. Budeme stát, jestli to teda půjde na velkém parkovišti u IKEA. To bylo vždy velmi bezpečné, ale je to do historické části města daleko.