26.10.2019 Aigues Mortes - Francie

Slíbila jsem, že se pár slovy zastavím v Aigues-Mortes, starobylém městečku, který jsme navštívili a osobně si myslím, že pár slov si zaslouží.

Na francouzské poměry velmi pěkné starobylé město, které se ukývá za ohromnými zdmi pevnosti.

Masivní pravoúhlé středověké hradby měří po obvodu 1634 m a zdobí je překrásné mohutné brány.

Samozřejmě, vstup na ochoz hradeb je placený, a ne zrovna málo.

My jsme se rozhodli, že na hradby nepůjdeme a raději si městečko křížem krážem procouráme a možná si i dáme někde na náměstí kávičku.

Dominantou města je věž Tour de Constance z roku 1240, která funguje pro turisty, kdysi to bylo vězení nejdříve pro templáře a o mnoho let později pro hugenoty.

První zmínky o místě zvaném „Ayga Mortas“ („Mrtvé vody“) pochází až z 10. století a město bylo založeno v polovině 13. století francouzským králem Ludvíkem IX., který toužil po vlastním přístavu ve Středozemním moři a vhodné základně pro vojenské akce ve Středomoří. Ostatní přístavy byly ovládány většinou protifrancouzsky naladěnými hrabaty z Provence.

Gotický kostel Notre Dame des Sablons byl v 19. století zrestaurován a je hezký, nijak honosný, spíše jednoduchý, ale hezký.

Nakonec jsme si skutečně dali kávičku na náměstí a hodinku pozorujeme bzukot a crkot kolem nás.

Káva byla skvělá, nevím, čím to je, ale italská a francouzská káva je prostě vynikající a když si dáme kávu u nás doma i ve velmi dobré a drahé kavárně, tak je ta káva taková chudá, řídká, a tak pěkně nevoní, ale to je jen můj dojem.

Prohlédli jsme si město a jedeme zpět na naše stání u kanálu. Kousek od místa, kde jsme nechávali stát auto je malá prádelna za rozumné ceny. Tak, ty ceny jsou skoro všude stejné, liší se jen centíky, ale hlavně mě láká možnost, nechat prádlo usušit pěkně na sluníčku. Večer jsem si namočila utěrky a ručníky do sody na prádlo s trochou pracího prášku a dopoledne hned jedeme k prádelně.

Zdenda mi pomohl s taškou a nakonec jsme vzali tu největší pračku, která je tak akorát. Peru vše najednou, vlastně mám skoro jen barevné, tak není problém, jen utěrky by asi potřebovaly vyšší teplotu, ale zase, namočila jsem je už večer, snad to projde.

Prádelna je skvělá a podle obrázků spustit pračku je vysloveně pohoda.

Tady si dáváme prášek

a aviváž sami.

Někde jsou prádelny, že si pračky samy dávkují jak prací prášek, tak aviváž, ale stejně jsem si přidávala prací prášek mezi prádlo a aviváže se mi zdálo, že to dává hodně málo.

Tato varianta se mi líbí více. Za hodinu máme vypráno a 10 eur je v háji, Zdenda mezi tím dojel na stání a parkoviště pro vodu, která je zdarma, aspoň že tak a už můžeme jet ke kanálu,

kde není ani noha a moje prádlo tudíž nikomu nevadí. Vždy se snažím nedělat se šňůrami a s vlajícím prádlem ostudu a pokud to jen trochu jde, tak samozřejmě je lepší nechat prádlo pěkně vyluftovat na větříku.

Za chvíli už je prádlo suché a do dvou hodin není po mém vlajícím prádle ani památka.

Zdenda chytá na kanálu, kde jsme se domnívali, chybně, že není potřeba povolenka.

Než jsme zjistili pravý stav věci, podařil se mu parádní úlovek. Chytil moc pěkného sumce, ale dali jsme mu svobodu. Tady všichni chytají na třpytky a na různé návnady, včetně rybiček. Tak to zkusil s plotičkou a jak je vidět, sumec návnadou nepohrdl.

Je to úžasné, kanál je poměrně úzký, určitě nebude nijak hluboký, ale je plný ryb. Zdenda chytá plotičky, kapříky a jak je vidět jsou tady i velké ryby. Kupodivu, na minulém kanálu chytal samé maličké Americké sumečky, plevelnou rybu, ale tady ještě nevytáhl ani jednoho. Zřejmě se sem ještě nerozšířili.

A teď důležitá zpráva: na všech řekách, což jsme věděli, ale i na všech kanálech což jsme nevěděli, je potřeba povolenka! Pokud by přijela kontrola v podobě vodní stráže či nějakého porybného nebo co tu mají, tak pokuta je 450 eur. Ale zase, lze koupit povolenku po internetu na den, měsíc a rok. Můžeme koupit povolenku pro ženy a povolenku pro děti.

Lze koupit roční povolenku za necelých 100 eur a ta je na všechny vodní toky po celé Francii, tedy i na kanály. My jsme původně chtěli povolenku koupit, měli jsme to v plánu, protože jsme počítali, že se ve Francii zdržíme mnohem déle, aby Zdenda mohl chytat i na vnitrostátních velkých řekách, ale plány jsme maličko změnili, upravili a na měsíc se povolenku nevyplatí kupovat.

Jinak samozřejmě v moři, ze břehu se může chytat bez povolenky, volně. Plánuji v co nejbližší době vložit do RPC – Rady porady na cestu novou kapitolu o rybaření, ale už teď je tam odkaz na stránky Rybářského svazu, kde se povolenky dají koupit. S překladem mi pomohl kolega Míra, velký znalec Francie, a tak jak jen bude čas, hned vše zpracuji a vypracuji.

 Dnešní východ slunce krátce po sedmé hodině ranní. 

No a jinak, pohodička. Máme čas a Aigues-Mortes se nám tak líbilo, že se tam dneska odpoledne půjdeme ještě jednou podívat.

Večeře u vody. 

Celá tato oblast je proslavená tradiční výrobou soli, kousek od města jsou ohromné saliny a druhým produktem, naprosto jedinečnou rýží, která má mít údajně vynikající chuť. Jsme vlastně v oblasti mokřadů, kde se velké plochy upravili na pěstování rýže.

Svačinka ve městě. 

Té se tu velmi dobře daří a rýže a sůl z oblasti Camargue je velmi slavná po celé Francii. Tak se tam chceme vrátit a koupit trochu soli a rýže pro nás a i jako drobné dárky. Zahlédli jsme jeden obchod, kde sůl měli v mnoha mísách smíchanou s různým kořením, a i šafránová sůl na grilování ryb.

A ještě jeden východ slunce. 

Tím bych asi dnešní vyprávění ukončila. Přeji všem pěkný den.