25.10.2019 Aigues Mortes - Francie

Nádherné ráno. Sluníčko vychází přímo proti našemu oknu a je to kouzlo.

Nastává se často, aby byl východ slunce tak krásně zabarvený, což mi nedalo a pokusila jsem se o pár snímků.

Tak, nejsem profesionál, ale mám téměř profesionální fotoaparát od Olympus a ten fotí sám o sobě krásné snímky, takže si nemohu moc stěžovat.

Popojeli jsme jen nějakých 200 m k domkům, kde stojíme sice na ulici, ale ne až tak stranou jako stojíme na našem místě u vody. Co bych doporučila všem cestovatelům, než odejdeme od auta tak vždy vyfotím auto ze všech stran a večer fotky jednoduše vymažu.

Jedná se o to, že máme ve vlastnostech fotky datum a čas pořízení a pokud by nám nedejbože auto někdo ukradl, máme důkaz o tom, že jsme auto skutečně měli, že jsme skutečně měli všechna okna v pořádku, že jsme měli kola a tak podobně.

Zkrátka, máme zdokumentováno, že jsme měli auto na tom a tom místě a v takové a takové kondici a nepoškozené. Máme třeba připojištění oken a nestojíme o nějaké dohadování ať s místní policií tak s naší pojišťovnou. Naučili jsme se, že než Zdenda auto zajistí, já ho poctivě vyfotím a je klid.

Jdeme okolo stání pro bydlíky, jak jsem u včera toto místo avizovala, že je hned u hradeb. Parkoviště je i pro osobní auta a shodli jsme se se Zdendou, že být tady v plné sezoně, asi bychom parkování na pár hodin určitě raději zaplatili a stoupli si ke kolegům.

Tím, jak jedeme proti proudu, proti vytíženým letním destinacím, které jsou jak plné karavanů, tak plné zlodějů, tak se jen domníváme, že asi bude bezpečnější se uchýlit do chumlu mezi kolegy, protože přeci jenom, stále někdo u karavanu je a kouká okolo.

Ale jak říkám, to je jen moje, naše domněnka, protože když si uvědomím, jak snadná by kolikrát byla na stání zlodějna od kolegy, který vlastně kolega není a je to jen zloděj s obytkou a číhá na svou příležitost, tak je mi z toho špatně, ale to bychom to museli zabalit teď hned a odjet domů.

Takto by se nedalo cestovat a nedalo by se auto opustit a skončili bychom jako někteří kolegové, nic ve zlém a dneska už to dokážu pochopit, kteří se na památkách střídají, vždy jen jeden z rodiny, nebo kteří nosí v batohu na zádech celý svůj majetek, a i to dneska dokážu plně pochopit. Já jsem závislá na četbě a když mi ukradli teď podruhé čtečku, tak jsem ze zoufalství četla průvodce zemí, kde už jsme byli, recepty a zase jsem se vrhla na angličtinu, kniha mi zůstala, tak jsem pak novou čtečku hodně dlouho nosila v batohu na zádech a stále jí chráním jako oko v hlavě, protože vše mi mohou ukrást, ale čtečku už ne.

Teď mě tak napadá, že bych mohla založit kroužek který by se mohl jmenovat „Čtenářky na cestách“.  Napsala mi kolegyně ze Španělska, kteří jsou na cestě mnohem déle jak my, nový a velmi zajímavý recept na variaci bramboráčků a to z ovesných vloček. Slovo dalo slovo a zjistily jsme k oboustranné radosti, že jsme obě vášnivé čtenářky a už si nabízíme zajímavou četbu a nebo mluvené slovo. Jakmile se někde potkáme, na revanš nabídnu ke stažení svoji knihovnu, jejíž základ mám zase od Alenky Sedláčkové, také od velké cestovatelky a čtenářky. Bohužel, mojí velkou knihovnu jsem měla uloženou v ukradeném počítači a do čtečky jsem si vždy stáhla jen to co jsem si aktuálně chtěla přečíst a tím jsem přišla o hodně knih. Knihovnu jsem zase předala dalším čtenářkám a se slzou v oku si vzpomínám na kolegyni, která mi po vykradení obratem poslala pár knih, abych měla co číst aspoň v jediném počítači o který jsme se se Zdendou přetahovali. Zkrátka, nebylo by marné, kdyby se mi ozvaly čtenářky a ne jen cestovatelky, abychom si mohly poslat novinky a nebo dát jen tip na pěknou knížku. No, to je jen takový můj nápad.

Ksakru, už jsem napsala stránku a vlastně jsem v tom svém povídání ani nedošla do města o kterém jsem chtěla pár řádek napsat, protože toto městečko je takové hezké, je to víc než výjimka z francouzského standartu.

Tak jsem jen vložila pár foteček a zítra si povíme víc, protože zítra bude velké, vlastně ne velké, ale střední prádlo a na povídání bude větší prostor. Kousíček od nás je velmi příjemná prádelna, kam máme v plánu zajet vyprat prádlo.

Nejsme na tom nijak tragicky, ale přeci jenom už jsme měsíc na cestě a maličko se mi nakupila trička a bombarďáky a fusekle a vůbec.  

Prádelna je kousek od nás, za rozumné peníze, Zdenda mě tam vyhodí, dojede natankovat vodu na stání pro obytná auta a vrátí se pro mne.

Budeme zase parkovat zde u vody, vrátíme se na naše stání. Jsme hodně stranou a máme tady strom na natažení šňůry a klid a tak budu moci usušit prádlo pěkně na sluníčku aniž bych budila veřejné pohoršení protože tu nikdo není a ještě za prvé, prádlo bude voňavé, pěkně vyfoukané a za druhé, ušetřím pár eur za sušičku, kterou tím pádem nepotřebuji, což je samozřejmě vždycky příjemné.