24.10.2019 Lunel - Aigues Mortes - Francie

Tak na tom velkém parkovišti jsme nakonec uvízli na dva dny. Pršely potoky vody, neskutečné počasí.

Dva dny plné bouřek, blesků a naprosto příšerného počasí. Sedíme v autě a ani nevystrkujeme nos. Večer se Zdenda díval na Francouzskou televizi a všude okolo nás jsou docela slušné záplavy.

I kroupy jsme měli, sice nebyly velké, ale strach z nich stejně šel. 

Occitánie, kde nyní jsme je hodně sužovaná povodněmi. Vody spadlo už tolik, že ani kanály už jí nestíhají brát a my stojíme občas v laguně.  Až dneska se konečně, i podle předpovědi ukázalo sluníčko a hned je den veselejší. Máme v plánu městečko, na jehož okraji vlastně stojíme, a to je město Lunel.

Hezoučké malé městečko, které není ničím valně zajímavé, ale je tak nějak na francouzské poměry hezké a příjemné. Asi nejzajímavější je pavilon nebo, kovová hala Baltard, postavená v letech 1908 až 1910 a byla slavnostně otevřena první den roku 1911.

Baltard, Baltard, co nebo kdo to je?

Na objednávku Napoleona III postavil architekt Victor Baltard v centru Paříže 12 hal z železa litiny a skla. Tehdy to byla centrální tržnice v Paříži.

Pavilony pak museli ustoupit nové výstavbě, a tak si některé pavilony zakoupila jiná francouzská města, rozmontovala a postavila jako divadlo, kino nebo tržnici.

Tak byl rozmontován pavilon č.8 městem Noget, jako svědectví o architektonické minulosti města Paříže, ale to je jiný příběh.

My jsme stále v Lunel a těch pár ulic starého města máme za chvilku procouraných a přesouváme se do městečka Aigues Mortes.

Prohlídku starého města za hradbami si necháme na další den, ale dneska bychom rádi někde kloudně zaparkovali.

 

Stání na parkovišti mám tak akorát dost a představa hezkého stání u vody je lákavá. Zdenda má nadějné parkoviště za nákupním centrem,

ale tak jak jedeme po okraji města, míjíme pěkné parkoviště pro obytná auta hned u brány do města, u hradeb.

Jenže, klasika, parkoviště je moc pěkné, je tu možnost natankovat vodu, zbavit se všech odpadů, ale cena je pro nás vysoká 22 eur na 24h.

Bohužel, to si nemůžeme dovolit a tak jedeme dál.

Na okraji města jsme už málem odbočili na vytipované parkoviště, ale zahlédli jsme v dálce rybáře a to znamená,

že je tam nějaký kanál a mohla by to být pro nás možnost stání poněkud stranou města.

Krásné místo nás odměnilo za snahu.

Stojíme opět u moc pěkného kanálu a kousíček dál od nás se pasou nádherní bílý koně.

Tak to je kouzlo.

Divocí bílý koně, které si mohu vyfotit jen na pár metrů. Jsou ohromně ladný a krásný. Dělí nás jen koryto kanálu.

Jsme vlastně už na konci celé kouzelné oblasti Camargue,

která je proslavená divokými bílými koňmi a plameňáky a chovem čených býků pro arénu.

Zdenda rybaří a já jsem se pustila do vaření. Koupila jsem v akci ohromný květák, za 1 euro a musím ho zpracovat.

Tak jsem udělala klasicky květákovou polévku, květákový mozeček a květákové placičky se sýrem. Zkrátka, v příštích pár dnech se ukvětákujeme.

Zítra nás čeká prohlídka starobylého města Aigues Mortes.

Dnešní trasa je:  26 km