9.10.2019 Cap Curonne - Francie

Máme za sebou dalších pár krásných dnů.

Sluníčko svítí jako o život a přes den máme krásných 23 °C, nebo tak nějak.

Zkrátka je krásně, teploučko, vytáhla jsem slunečník, protože na mě je to už hodně sluníčka, a tak se schovávám. Sedím venku v křesílku a čtu jako o život. Mám rozečtený další díl zajímavé série o výzvědných službách, takže je to zase z jiného ranku.

Ani historie, ani romantika, ale špionážní a výzvědné služby napříč několika státy a kontinenty včetně historického pozadí. Moc zajímavé.

Já si čtu, vařím peču smažím a Zdenda se vrhl na opravu našeho zámku. Jak už jsem se v minulém příspěvku zmínila, kolegové, kteří se s námi sešli Jarka s Karlem mají bohaté zkušenosti s tímto, a i s jiným druhem vloupání, ale my bychom nebýt jejich zkušeností na tento způsob nepřišli.

Vlastně ani nevíme, kdy a kde se nám útok stal. Nevíme a asi bychom dlouho s dírou v plechu dál jezdili. Vlastně až do chvíle, když by se objevil rez pod plastovým krytem kliky a Zdenda by se snažil určitě rez na kapotě opravit a ošetřit.

Pak bychom se nestačili divit. Jedná se o to, že zloděj vrazí cosi hodně ostrého a delšího pod kryt zámku. Průrazem zároveň roztrhne plech, což musí být velká síla a jednoduchým pohybem nahoru vysune západku zámku a je uvnitř.

Tím, jak se dostane pod plast, který ani nepoškodí, protože plast se pak vrátí zpět, o poškození nevíme a pokud si nepřejedeme prstem pod krytkou anebo se opravdu zblízka nepodíváme, tak žijeme v sladké nevědomosti, jak máme zámek bezpečný.

To, že se nám někdo dostal do auta můžeme svalit na opomenutí zamčení, nebo že jednoduše, náš zámek je opotřebovaný a zloděj se dovnitř dostal jen za pomoci tenké lžičky na kávu.

Tady nejsou ani moc platné všelijaké zámky na bezpečnostní klíč a podobně. Jak mi Zdenda sdělil, systém vnitřku je velmi podobný i u hodně drahých zámků a páčka na otevření dveří je zhruba ve stejných místech i u jiných typů.

Každopádně, jen díky utahovákům, které máme napevno zabudované mezi sedadlem a dveřmi se zloděj dovnitř nedostal. Když to tak počítáme, tak jsme už odrazili nejméně 6 zlodějských útoků, a to samozřejmě o všech nevíme.

Lovili jsme v paměti, kdy jsme k tomuto tak mohli přijít. Je pravda, že jednou na jaře nebo v zimě si Zdenda uvědomil, že máme centrální zamykání v poloze otevřeno. Vím, že o tom mluvil, že je to divné, ale tím, že stejně máme přední dveře natvrdo zajištěné, bylo nám to jedno, mohli jsme omylem sami dveře odjistit, mohli jsme omylem tlačítko centrálu zmáčknout, zkrátka, vše bylo v pořádku, tak jsme se neznepokojovali.

Možná to byl den, kdy nám někdo takto dveře poničil a snažil se dostat dovnitř. Zřejmě to nebyl profesionál, nebo neměl dost času anebo to vzdal, protože kdyby ten zloděj opravdu chtěl vniknout dovnitř, tak by se mu to povedlo a ani naše mříže by ho nezastavili, což jsme si už zažili.

Takže, Zdenda rozebral celý tapecírunk a samozřejmě, plech vrátil zpátky a ošetřil barvou proti rzi, jen si musel vyrobit štěteček. Víc udělat nemůžeme. Kdoví, kolik takových aut s dírou pod zámkem jezdí po silnicích a ani neví, že byli vykradeni právě tímto způsobem.

Upekla jsem první pokusný chleba v Remosce. Jela jsem přesně podle receptu, ale zdá se mi chleba hodně hutný, není nijak nadýchaný, ale je chutný. Jen příště dám méně soli. Na můj vkus je dost slaný.

Myslím, že příště si dám větší práci s prohnětením, abych dovnitř dostala více vzduch a tím byl chleba jemnější. Nevím, je to můj první pokus. Mám s sebou žitnou mouku na 10 chlebů ( 1kg ), tak uvidíme jak budu dál pokračovat.

Pro kuchařinky, zde je recept: 250 ml vody + lžička cukru + 2 rovné lžičky soli + lžička octa + 2 lžičky kmínu + 100 gr žitné mouky + 340 gr hladké mouky + 15 gr droždí.