28.12.2019 San Antonio del Monte - vodopády - La Palma - Kanárské ostrovy - Španělsko

Pozvali jsme mládež na snídani a v jedenáct hodin už odjíždí. Lenka se Zbyňkem zvolili zase jiný styl putování po ostrově.

V batozích s omezenou váhou si letecky přivezli spacáky, vařič a nezbytný ešus, potraviny dokoupili až na ostrově, trochu oblečení a pronajali si na celý týden v půjčovně maličko větší auto, kde se dá udělat pohodlná lůžková úprava a takto za velmi slušné peníze procestují celý ostrov. 

No, a protože si potřebujeme od kol odpočinout, jdeme na výlet k vodopádům.

Opět jsem Zdendovi naletěla. Avízované vodopády jsou od nás údajně něco málo do kilometru. Teda abych byla přesná, původní hláška byla nějakých pět set metrů, a tak nemá cenu si brát s sebou oběd, protože za chvíli jsme zpět.

No, co budu vykládat. Nekonalo se ani pět set metrů ani kilometr, bylo to mnohem dál.  Nicméně, krásná cesta a na La Palmě už klasika, nahoru dolů, a to vše několikrát.

Obyvatelům Kanárských ostrovů už důvěrně říkám kanáři a mohu jen konstatovat, že kanáři jsou neskuteční kamzíci.

Okolo nás je několik políček, která jsou sice už zarostlá a někde nad námi jsou maličké domečky, ale to, co museli dennodenně podniknout za výstupy jen aby se z políčka anebo na políčko dostali je obdivuhodné.

V prudkém svahu nad hlavami máme maličké políčko vytvořené z kamenné zídky a nanošené zeminy. My jdeme chvílemi vyloženým pralesem.

Nad námi se tyčí mohutné koruny stromů a cestička nás vede dál a dál.

Jdeme vlastně k vodopádům, které jsou vyschlé, ale v období, kdy tu silně zaprší jsou vodopády plné vody. Asi, možná, kdo ví?

Nicméně, párkrát se vracíme, protože, tak jak jsou tu turistické cesty perfektně značené, ještě jim přeci jen chybí maličká, nepatrná drobnost, dát patřičnou značku na pár metrů za křižovatku a ne až 200, která z té křižovatky není vidět. Jdeme po žluté a ta by nás měla bezpečně dovést do La Zarza, odkud to máme domů krásné dva kilometry. Naštěstí jsem v záchvatu balení na cestu tak krátkou, že nemá cenu si sebou brát více než rezervní baterii do foťáku vzala s sebou dvě mandarinky, flašku čaje a oblečení, kdyby se náhodou přihnala zima.

Naštěstí, zima se nepřihnala, ale mandarinky a pití nám přišly vhod. Udivilo mě, jak dokáže být les neprostupný světlu, jak jsme se chvílemi ocitli vyloženě ve tmě. To je něco, na co nejsme zvyklí.

Okamžitě se ohromně ochladí, teplota spadne dobře o deset stupňů, ale jakmile popojdeme pár desítek metrů nebo se dostaneme na místo, kde stromy nerostou tak hustě, tak se teplota šplhá zpět na příjemných dobrých cca 25°C.

Vyšli jsme po jedenácté a přišli domů hluboce po třetí hodině. Utahaný jako koťata, ale spokojený. Krásná procházka ke dvěma vodopádům, v kterých sice nebyla ani kapka vody, ale to nám vůbec nevadí.

Dnešní trasa je: 8 km