23.12.2019 Santa Cruz - La Palma - Kanárské ostrovy - Španělsko

Po skoro dvou týdnech se vracíme do přístavu Santa Cruz de la Palma, kde jsme začínali naši cestu po prvním ostrově Kanárských ostrovů, La Palma.

Je to tu opravdu hodně zajímavé. Sever ostrova je nádherně zelený. Plný ohromných borových lesů rozeklaných skal a bouřlivých útesů, které padají až do moře. Černé pláže jsou pro nás maličko jiné, než známe z pevniny, tady je to o lávě, která je všudypřítomná, a tak i pláže jsou lávové kamínky omleté po tisíce let do maličkého jemného písečku.

Krásně zelený sever a jih ostrova, ten je zase úplně jiný. Je to tu hlavně o sopkách, které bouřily ještě v nedávné době. O poslední erupci v roce 1971 se postarala sopka Teneguía, která rozšířila ostrov o hezkých pár hektarů.

Máme tady pravý a nefalšovaný prales, kam se ještě podíváme, sopky, ohromnou calderu Taburiente, kde jsme byli na kolech, velkou spoustu turistických tras perfektně značených, síť infocenter, která nám poskytnou místní mapky a rady na cestu, zkrátka, jedním slovem, je to tu překrásné.

Dnešním cílem bylo sjet k městečku Puntallana, kde vede silnice 102 a ta nás dovede na příjemné parkoviště nad mořem, kde bychom eventuálně mohli strávit konec roku. Tak, takový byl plán, ovšem uskutečnění nebylo tak úplně jednoduché. Silnice před námi je kus v opravě a navigace nám vybrala jinou možnost, jak se k pobřeží dostat.

Ovšem, jak jinak, cesta byla tak strmá, že jsme neměli šanci ten kopec sjet dolů a když nám navigace zahlásila, že za 500 m vystupuje a my si máme nasadit padáky, bylo nám jasné, že poslední slušné místo, kde bychom se mohli otočit je právě zde a dál už je to akorát o zničení spojky, to pokud bychom museli ten příšerný kopec couvat a nebo brzd, pokud by nebyla jiná možnost, než ten padák dolů sjet.

Zdenda, pokud to jde, si ještě kus cesty raději projde a přímo zhodnotí, jestli jako ano nebo už ne. Tady to bylo kupodivu velmi jednoznačné.

Otáčíme a jedeme zpět. Silnice byla rozkopaná jen kousek, ale nějak se vytratili cedule s objížďkou, stačilo zahnout o ulici níž a na tu naší 102 bychom se pohodlně napojili.

Nicméně, ohromný krpál dolů na parkoviště byl taky zážitek, ale už ne tak příšerně prudký.

Stejně jedeme celou cestu na jedničku, hezky pomaličku. Parkoviště je velmi příjemné, dalo by se tu pár dnů pobýt a v rohu je dokonce kohout s pitnou vodou, má však malý, a to dost podstatný nedostatek, není tu vůbec, ale vůbec žádný signál na telefon.

Tak bychom na Vánoce byli odříznutý od přátel, a hlavně rodiny se kterou si budeme volat a přát, a to by nešlo.

Pod námi je veliká jeskyně Cueva del Infierno – Peklo a pláž Playa de Nogales.

Opět jdeme nahoru a dolů a jen obdivujeme ohromnou práci, kterou si tu dali se zpřístupněním pláže a jeskyně.

Maličko mě pobavila ohromná cedule s varováním na nebezpečnost podmořských proudů s telefonním číslem na policii v případě nouze.

Říkám si to je dobré, vědět kam zavolat, ovšem, když tu není signál,

tak by se asi docela obtížně volalo o pomoc.

Zdenda vyndal droníka, aby mu trochu provětral křídla a myslím, že nafotil docela pěkné fotečky.

Cestou zpět míjíme velký sklad banánů, kde je spousta lidí, kteří připravují banány na expedici. Musa Acuminata Colla je malá forma banánovníku, který se pěstuje na Kanárských ostrovech.

Je to poměrně nízká odrůda banánovníku, která plodí hrozen banánů o váze až 60 km.

Ty se svážejí do expedičních skladů a zde se porcují na jednotlivé trsy, perou a jdou na dozrávání.

Celé jsme si to prohlédli s laskavým svolením místních, a nakonec jsme dostali několik trsů banánů. Už jsme si tu maličko stěžovala na to, jak jsou tady banány v obchodě drahé.

Cena se stále drží těsně pod hranicí 2 eur a domnívám se, že akce asi moc nebudou. Neměli jsme zatím kliku. Určitě bychom si pár banánů koupili jen na ochutnání, protože cena je poměrně vysoká, ale teď jsme jich pár dostali, a tak si pochutnáváme.

Aby to nebylo příliš jednostranné, tak jsem měla napečené na vánoční stůl muffiny a ty jsem jim hned na revanš rozdala. Vypadalo to, že jim chutnali, tak jsme se aspoň maličko odvděčili. A zase má Zdenda smůlu. Speciálně jsem je pro něj upekla, čokoládové s oříšky a rozinkami.

Holt, budu péct znova. Banány jsou malé, mnohem menší než ty, co známe z obchodů. Tato kanárská forma je teda menší, ale daleko více chutnější, sladší a řekli jsme si, jakoby hutnější, sytější či jak to nazvat. Jednoznačně, jsou lahodné.

Nakonec se vracíme do Santa Cruz. Cestou jsme se ještě rozvášnili v Lidl a klasicky nakoupili na Vánoce spoustu dobrot.

Odpoledne ještě připravujeme vše na štědrovečerní salát, Zdenda bude mít svoje oblíbené řízky, které mu normálně neudělám a samozřejmě, další a další dobrůtky.

Na závěr večeře bude ovocný pohár se šlehačkou.

Dnešní trasa je: 51 km