18.12.2019 Cesta do Garafía - La Palma - Kanárské ostrovy - Španělsko

Nocovali jsme na parkovišti u sportovního areálu.

Nad námi je mohutná stěna a pod námi městečko. Až při odjezdu jsme si ještě projeli přístav. Příjemné stání hned u mola, spousta místa, do Tazacorte kousíček, pár kroků a je to tu veskrze hezké.

Jak tak koukáme, na Vánoce by to tu šlo. Jen jsem měla představu, křesílka před autem, dát si venku oběd nebo něco odpoledne zagrilovat a to tady docela určitě nepůjde. Jako plán B dobré, ale jedeme dál, protože velitel vozu je přesvědčen, že najde pro nás lepší místo na svátky.

Nad námi se tyčí hrany kaldery Taburiente. Kráter Taburiente tvoří doslova střed La Palmy. Je to geografický střed ostrova, je to jakési srdce ostrova, které si nenechá nikdo ujít.

Husté borové lesy, potůčky, vodopády, ohromné množství turistických tras do příšerného kopce, taxíky čekají na zákazníky, které k observatoři vevezou lidi za třicet až čtyřicet eur, všelijaké místní odvozy za úhradu na konec silnice

, který vede k observatoři nebo na jižní straně kaldery, zároveň je to ohromný národní park Caldera de Taburiente a tak všelijak a podobně, tak to je místo, kam se rozhodně chceme podívat.

Z městečka Tazacorte vyjíždíme směrem na sever a jedeme vlastně přes úsek, kde se kaldera kdysi dávno protrhla a láva se tu valila až k moři.

Město Tazacorte leží vlastně na dávném lávovém poli. Tato kaldera však není klasickým kráterem i když sopečná činnost byla pro její vznik klíčová.

Vědci se nyní shodují, že původně šlo o majestátně vysokou vulkanickou horu, která se zhroutila do sebe. Během tisíciletí vyhlodala eroze ohromný amfiteátr s vysokými zdmi.

My se budeme snažit dostat na hranu kaldery k observatoři a s ohledem na to, že na vrchol nejede ani minibus, nebudeme riskovat a pojedeme na kolech. Aspoň otestujeme naše kola a jejich výdrž.

Dneska jsme měli dvě naprosto jedinečná setkání. Stáli jsme u benzínky, kde jsme poprosili o kode k internetu, abych mohla vložit do stránek a zároveň, aby si Zdenda naplánoval další trasu.

Kode k připojení jsme velmi ochotně dostali, a tak sedíme u počítačů a doplňujeme cestopis a Zdenda hlavně ukládá fotky na vzdálená úložiště. Najednou koukáme, nějaký mladý chlapík na nás mává.

Nejdříve nám chtěl něco strčit pod stěrač, ale když viděl, že jsme doma, tak hned šel k nám. Co budu povídat, kecali jsme snad tři hodiny. Čech, který se sem přestěhoval před 9 lety s přítelkyní a dodnes tu žije.

Dokonce si otevřel restauraci kousek od nás. Slovo dalo slovo a my se u něj později, až tudy znova pojedeme zastavíme. Dneska jak jsme jeli, tak pouštíme autobus a ze zadního okénka nám vehementně mává mladá dvojice. Většinou, když nám někdo ze zadního okénka mává, jsou to děti, ale říkáme si, no co, asi se jim líbíme. Jedeme dál a dál na sever ostrova a cesta je vysloveně děsivá a řekla bych, velmi náročná na řidičovo umění.

Prudké mnohakilometrové padáky až skoro k moři a následné stoupání opět prudké a velmi náročné. Je dobře, že máme nové brzdové destičky a čerstvý olej včetně všech filtrů, jsem hned maličko klidnější, ale jedeme kilometry dolů jen na jedničku, kterou ještě Zdenda dobrzďuje.

Zvládli jsme cestu bez ztráty květinky. Jedeme na veliké parkoviště vybudované pro turisty, a i pro obytná auta a karavany.

Cestou ještě míjíme další překrásné parkoviště označené jako tábořiště, kde stojí kolegové z Rakouska. Naše parkoviště je jen kousek dál a nás láká avizovaná přítomnost elektřiny.

Něco neuvěřitelného. Je tu voda, elektřina v grilovacích domečkách, dá se tu zbavit vody a odpadů, sprcha s malým bojlerem na teplou vodu, toalety, nestačím se divit a hlavně, jsou tu mladý lidi, kteří nám mávali z autobusu a jsou z Brna! Jen my jsme se hodně zdrželi u benzínky a přijeli jsme skoro za tmy a mládež už postavila stan a chystá se k odpočinku. My dneska asi taky brzo odpadneme.

Dnešní trasa je:  57 km