17.12.2019 Vukcano San Antonio a Tazacorte - La Palma - Kanárské ostrovy - Španělsko
Vstáváme opět do krásného dne.
Jdeme se podívat k Salinas, kde se už mnoho staletí přírodním odpařováním mořské soli získává sůl.
Jak je vidět, všechny nádrže jsou postavené z lávových kamenů a za mnoho a mnoho let používání nepropustně uzavřený a sůl se díky sluníčku, tedy odpařování sama vyrábí.
Je tu krásně.
Za zády máme ohromné lávové kopce a před námi nedozírné moře, Atlantský oceán.
Mohutné vlny a scenerie, která se snad nikdy neokouká.
Každá vlna je jiná a každá narazí do kamenného břehu jinou silou. Každý den je moře jiné, a to je úžasné. Je naprosto skvostné, když se ráno probudíme a koukáme na mořskou hladinu. Sedíme u snídaně a mořské vlny buší do útesu kousek od auta.
Stáli jsme vedle bílé vestavby, bohužel, nevyfotili jsme se dříve. Vlastně ano! Zdenda má parkovací kartu!
My dneska jedeme zase kousek dál po západním pobřeží ostrova. Zdenda má asi tak deset míst, kde bychom případně strávili Vánoce a přivítali Nový rok.
Tady to sice není špatné, ba přímo vynikající, ale není tu signál téměř žádného operátora. Netvrdím, že musíme být stále na telefonu, ale přeci jenom, zavolat a popřát rodině a přátelům hezký nastávající nový rok, tak to bychom určitě rádi.
Jinak, myslím, že toto místo nemá chybu. Předpokládám, že na majáku by se dala získat voda, minimálně do kanystru a jinak nic víc nepotřebujeme.
Jedeme dál směrem na Tazacorte. Nejdříve ovšem zaskočíme na vulkán San Antonio. Ten je od nás opravdu jen kousíček.
Platíme krvavých 5 eur na osobu a můžeme se vydat jednak do návštěvnického centra, kde je několik projekcí místních sopek, když se rozbouřily a hlavně, jdeme se podívat ke kráteru.
Zdejší sopky jsou na souostroví nejmladší a vytváří místy až měsíční krajinu. Některé kužely jsou jakoby načervenalé a stěží si jen představit mohutnou sílu, kdy do dáli vrhaly ohromné žhnoucí balvany, tekoucí lávu a hrnuly před sebou množství magmatu.
Sopka San Antonio naposledy bouřila v roce 1949. Její ohromný kráter byl osázen velmi odolnými kanárskými borovicemi a my můžeme vlastně obejít polovinu kráteru. Pěkná cestička s vyhlídkovou plošinkou, pár fotek a můžeme jít zpět.
V návštěvnickém centru je seismograf, který stále zaznamenává sopečnou aktivitu v oblasti.
Můžeme být klidný, čára je stále rovná.
Dostáváme se do oblasti, kde se banány pěstují doslova všude.
Ohromné plantáže banánovníků obtížené hrozny, nebo jak to říct banánů.
Je zajímavé, že v jednom sadu jsou plody banánovníků, banánů v různém stupni zrání. Někde jsou maličké banánky a někde už veliké, skoro jako v obchodě.
Pěstování banánů ohromně pozvedlo hospodářství na La Palmě a jak je vidět i podle domů, myslím, že se jim tady až tak špatně nevede. Domy tu mají opravdu moc hezké, upravené a opečovávané. I když, musím říct, že práce na plantážích bude fyzicky hodně náročná.
Sklízí se celé obrovské trsy a několikrát jsme viděli, jak muž nese na rameni celý ohromný trs k nákladnímu autu. Někde jsou plantáže tak špatně přístupné, že veškerá úroda se musí poměrně daleko odnést na rameni, protože autem se k plantáži nedostanou. Na jednotlivé veliké trsy mají takové speciální jutové pytle a trsy se převážejí ne na hromadě, ale na stojato vedle sebe.
Všude se uvádí, že sopečný prach je nesmírně úrodný.
S tím jsme se setkali už na Sicílii pod Etnou, tam jsou ohromné aleje broskvoní a vína, ale já stále nechápu, jak na tom sopečném písku se může vůbec něco pěstovat.
Mě osobně to připadá nemožné, protože jsme zvyklí na klasickou zem, neřkuli na černozem plnou žížal a broučků, ale tady? Sopečný prach, není to vysloveně prach, ale jakoby hrubší písek je černý, nevzhledný a proteče nám skrz prsty jako písek. Ale protože všichni tvrdí, že sopečný prach je úrodný, tak to tak asi bude. Samozřejmě, vše musí být hojně zaléváno a taky vidíme spoustu obrovských nádrží napájených vodou z hor nebo z hlubinných vrtů. Vše je tu uměle zavlažováno.
Tak projíždíme plantážemi a jen obdivujeme ohromné úsilí se kterým tu plantáže vybudovali. Mimochodem, pěstování banánů se podílí více jak 40 % z celkových příjmů ostrova, což je slušné procento. Pomalu se zdvíhá i turistický ruch, protože La Palma byla v tomto ohledu Popelkou, ale malé a velmi hezké resorty jsou stále otevřené a plné turistů.
Je tu hodně německy mluvících návštěvníků a hodně starší kategorie. Jediné, co mě překvapilo, byla cena kanárských banánů v obchodech. Banány snídáme každé ráno s mysli, pokud je koupím za slušnou cenu.
Co to je vlastně slušná cena? Obvykle stojí banány kolem 1,5 eur za kilo, já je vždy kupuji v akci za euro a v lednici vydrží týden, i déle.
Mám už zkušenost, že vždy jednou za 14 dnů se někde nějaká akce na banány objeví a já pak máme na kolečka nakrájený banán o který se podělíme v misce s mysli, jogurtem a mlékem. Tady se nedají koupit jiné banány než kanárské a stojí bez pár centíků dvě eura a na akci jsme ještě neměli štěstí.
Cestou jsme jen ze zvědavosti utrhli dva banány z trsu, který koukal přes plot, ale jsou maličké a samozřejmě, nezralé, nedají se jíst. Tak, oni v obchodě to taky žádný obři nejsou.
Dojeli jsme do městečka Tazacorte, které je sice hezké, určitě si ho projdeme, ale ne dneska,
už je hodně hodin a asi ani zítra, protože tady je to pro nás na Vánoční svátky nevhodné.
Před námi je jediný oficiální stání pro obytná auta, měla by tam být voda a elektřina, tak uvidíme, jestli to tam bude pro nás vhodné, jinak pojedeme dál.
Dnešní trasa je: 67 km
