8.12.2019 Tarifa - Španělsko

Další a už předposlední zastávkou před Cádizem je malebné městečko Tarifa, které jsme si samozřejmě nechtěli nechat ujít.

Pravda je, že těch městeček jsme si nechtěli vynechat víc, ale velitel vozu je velitel vozu a ten rozhodl, že Tarifa je výjimečná, a tak jdeme na procházku, hlavně tady máme místo srazu. Večer se už máme setkat s kolegy a času máme dost.

Postavili jsme se jen o kousek dál od pláže, kde je velké parkoviště hned proti hasičům, kteří naštěstí žádný výjezd neměli a v noci nám nehoukali.

Stání je to divoké a stojí nás tady asi deset obytek. V zimních měsících je stání tolerované a v letních? Jak kdy. Obecně platí, že některé plochy jsou tolerované místní policií a některé ne.

Pokud policie přijede a sdělí nám, abychom odjeli, měli bychom odjet na jiné místo, protože jejich druhá návštěva už obnáší pokutu, která se pohybuje jak kdy, jak kde, ale může to být až 80 eur, jak jsme se dozvěděli.

Takže, tady je to tolerováno, několikrát policie projela kolem nás a v pohodě. Přímo z našeho stání vede krásná cesta po prkenné promenádě do města.

Prkna se po chvilce mění v mramorovou promenádu a za chvíli jsme v starém městě a jdeme se toulat uličkami. Co říct?

Jednoznačně paráda a malebnost uliček nás na chviličku přenesla do jižní Itálie nebo na Sicílii, která se nám moc líbila a na kterou vzpomínáme.

Čistota, úpravnost, pěkně opečovávané domy a všude kavárničky a restaurace se stolky na ulici, že se nedá skoro projít.

Je neděle a zítra je ve Španělsku svátek, takže, všechny stolky jsou v těch známých restauracích plné, že bychom si ani neměli kde dát kávu.

Další čekají až se nějaký stolek uvolní, aby mohli zasednout k úžasným dobrotám na talíři. Mlsně okukujeme hory jídla, která se tu podávají a okukujeme co vše mají na talířích, ale jdeme dál.

Mám s sebou maličkou svačinku, a tak když je nejhůř, zastavíme se na chvilku v přístavu a podává se zase naše menu.

Tarifa byla římskou osadou, ale zcela jistě jí dal jméno Tárif ibn Malik, který sem vedl muslimský nájezd v roce 710. Bylo to rok před hlavní muslimskou invazí na poloostrov.

Cordobský chalifa Abd ar-Rahmán zde poručil postavit pevnost v roce 960 a nese jméno dalšího reconquisty Guzmána El Bueno, který o pár staletí později bránil tuto pevnost zase naopak proti muslimům.

Když mu muslimové hrozili, že mu zabijí syna, pokud pevnost neodevzdá, Guzmán jim údajně z hradeb hodil svou dýku, aby mohli svoji hrozbu vyplnit. Guzmánovi potomci se posléze stali jedním z nejvlivnějších španělských rodů.

Nicméně, pokračujeme dál na starý most k vojenské pevnosti, která je pro veřejnost zavřená.

Co je zde zajímavé, je že se tu stéká Středozemní moře s Atlantským oceánem.

Samozřejmě, všichni se tu fotí, a tak nesmíme chybět. Do Maroka to máme 14 km a kdo by čekal množství běženců, kteří to sem mají opravdu malý kousek, tak by byl zklamán.

Není jich tu nijak mnoho, řekla bych, že dokonce méně než ve Francouzských přímořských městečkách.

Jsem mile překvapena, že jich tu je tak málo, a to tu ještě mohou být už několik let.

V Tarifa je přístav, odkud odjíždějí lodě do Maroka, které je i velmi vyhledávanou destinací pro obytná auta. Píše se, že na zimu a za zimu se přeplaví do Maroka 150 tisíc obytných aut. To je ohromné množství, a i my se tam asi příští rok vypravíme a pokud by byl zájem, tak tady jsou ceny trajektů.

Faktem je, že za 14 km plavbu přes úžinu to není až tak málo. Očekávala bych cenu poněkud nižší. K nalodění nám stačí jen malý a velký technický průkaz a pas. Více podrobností určitě najdeme na internetu anebo u nás ve fotogalerii Španělsko – Tarifa, kde jsme ještě vyfotili další přepravní podrobnosti, pokyny.

Vracíme se zpět a jsme hezky ušlapaný. Opět máme v nohách 9 km a ani to tak zpočátku nevypadalo. Je krásné odpoledne.

Kolegové skutečně přijeli a my sedíme až do pozdních nočních hodin a povídáme a povídáme a povídáme.

Ráno se přesouváme už definitivně do Cádiz, tam se nalodíme a pokračujeme dál na náš velký výlet, o kterém jsme nikdy ani nesnili a který se pomaličku stává skutečností.