25.11.2019 Girona - Španělsko

Vypadá to, že se nám Španělsko přibližuje stále víc a už ho máme vyloženě přes kopec.

Na noc jsme na moc pěkném místě. Veliké parkoviště, kde je spousta možností, jak se postavit. Jestli chceme, aby nám sluníčko zapadalo do oken anebo vycházelo do dveří, každý pohled a výhled je krásný.

Francie se s námi loučí slunečným dnem a my stoupáme na hraniční přechod. Cesta je příjemná, je hezky, slunečno a příjemně.

Abych nezapomněla zmínit jednu dnešní událost. Jeli jsme po placené dálnici a zdarma.

Poprvé jsme v zahraničí jeli po dálnici a když už jsem se připravovala, že ten 6km úsek zaplatíme, otevřela se po vložení lístku brána a my mohli projet.

Oni totiž na vedlejší silnici, kudy jsme chtěli jet cosi opravovali a objížďka nás svedla na placenou dálnici a tím, že jsme jí hned první výjezd opustili, tak jsme měli tento úsek zdarma.

Ale to se nám stalo i v Itálii, v Janově. Když jim spadl most a doprava byla kolem mostu hodně komplikovaná, tak nás objížďka taky navedla na placenou dálnici, ale úsek kolem spadlého mostu byl zdarma, což jsme samozřejmě nevěděli.

Když už jsme se po třetím objezdu místa ocitli u stále stejné policistky, která dohlížela na to, aby do uzavřené oblasti nikdo nevjel, tak nás právě navedla na placenou dálnici s tím, že tento úsek je zdarma, protože tam, kam jsme chtěli jet a parkovat to jinak nešlo.

Plánujeme dneska dojet až do Girony. Krásné a starobylé historické centrum si necháváme na další, příští cestu. Nás nyní zajímá nastartování španělského internetu, který, jak víme od kolegyně, zakoupíme v Carrefour. Zdenda našel menší Carrefour, ale je ve městě a parkoviště, všechna jsou beznadějně plná. Chvilku jsme kroužili, jestli se náhodou nějaké šikovné místo neuvolní, ale neuvolnilo, a tak musíme odjet. Určitě ještě Carrefour potkáme cestou a internet holt pořídíme jinde.

Samozřejmě, co mě zajímá je cena potravin, protože ve Španělsku, respektive na španělském území budeme několik měsíců, a tak mě jako kuchařinku zajímá, jak to budu finančně zvládat. Z Francie jsem už byla z cen potravin poněkud otrávená a unavená, hlavně z cen ovoce a zeleniny, protože to je pro nás hodně důležité. Jinak se umíme uskrovnit, v tom problém není, ale nakupovat po pár rajčátkách, jedné paprice a tak podobně, no, docela mě to už štvalo. Lidl nás překvapil. Rajčátka, nádherné ohromné papriky, pomeranče, mandarinky, zkrátka, nevěděla jsem, co dřív koupit. Hned vedle je Aldi, které v nabídce zeleniny je mnohem lepší a v lecčems ještě lacinější. Pytel pomerančů za 0,5 eur za kilo, mandarinky za 80 centů, paráda. Jediné, co mě velmi překvapilo, ani v jednom obchodě nemají celer. Aspoň teď ho neměli a jak jsem byla od kolegyně Martiny informovaná, oni ho tady jaksi nemají. Trošičku mi to nebere rozum, ale asi to tak je. Moc si vývar bez celeru neumím představit, ale ono to nějak půjde. Holt bude bez celeru. Marně si teď vzpomínám, že jsme už v jedné zemi s celerem měli potíže. Pamatuji si, že všude prodávali celerovou nať, ale celer, jako kořen, nikde nebyl. Vzpomínám si, jak jsem šermovala natí a dožadovala se u prodavačů toho spodku, vždyť přeci celer jako kořen nezaorávají a když prodávají nať, tak kořen přeci někde být musí. No, nemusí. Pak jsme se naučili, že v jednom jediném obchodě celer skutečně prodávali a tam jsme ho do polévky nakupovali. Nejsem si jistá, ale myslím, že to bylo v Řecku. A první co jsem si koupila ve Španělsku, bylo DROŽDÍ ! Vzpomínám Alenko na zásobu droždí co jsi mi na jaře přivezla :-). 

Tak jak se s námi hezky rozloučila Francie, tak nás hezky přivítalo Španělsko.

Veliké parádní parkoviště na kraji města, kde stojíme v houfu pěti kolegů. Voda zdarma, vypouštěcí místo a klídek.

Dnešní trasa je: 91 km