16.11.2019 Port la Nouvelle - Francie

Stojíme na velkém parkovišti, které už je skutečně zdarma a je nám tu dobře.

Hlavně, jsme ve společnosti kolegů, což se mnohým může zdát divné a postavené na hlavu.

Všichni chtějí stát někde o samotě, což my taky, všichni chtějí stát někde na hezkém místě, což my taky a všichni chtějí stát na divoko což my taky. Jenže, co to je na divoko?

Myslím, že slovo spát na divoko vzniklo od slova nebo původního smyslu slova, spát v divočině, to podle mého soudu.

Domnívám se, že na divoko by chtěl spát každý, ale té divočiny kolem nás je tak strašně málo, respektive skoro žádná už není, že v přeneseném slova smyslu je to spaní mimo vyhrazená místa, nebo tam, kde sice není žádný zákaz, ale stále je to na místě, které je na hony vzdálené divočině.

My se občas rádi přichýlíme ke kolegům, a to jen z toho prostého důvodu, necítíme se tak osamoceně, protože už dlouho jsme sami a jsme v houfu stejných lidí. To mi hodně připomíná Italy. Dlouho jsem si zvykala na jejich potřebu se houfovat a několikrát jsem se tu zmiňovala o jejich zvyku, stoupnout si vyloženě vedle nás na jinak úplně prázdném parkovišti.

Zpočátku mě to dělalo trošku nervózní, ale pak jsem si na jejich houfování zvykla. Kolegové, kteří jeli po našich stopách jižní Itálií z toho byli dost vyděšení, stáli Na našich místech a setkali s tím samým a měli takové obavy, že několikrát z perfektního stání odjeli a raději přeparkovali do města na ulici, v kempu nebo u obchodního centra. Až když jsme s nimi hovořili a probrali jsme italské zvyky, tak byli v klidu a skutečně se jim za celou cestu nic špatného nestalo. O co se jedná? Italové, a já se domnívám, že to plyne z jejich rodinného pospolného života, přijedou na ohromné nebo i malé parkoviště, kde stojíme, a stoupnou si hned vedle nás.

Podotýkám, že toto je běžné i na parkovišti pro 200 aut, kde stojíme osamoceně, to mluvím o zimním období. Takže, stojíme sami, nikde nikdo a pokud to jde, tak samozřejmě, koukáme na moře. Přijede Ital, stoupne si vedle nás a kouká na moře. Za chvíli je kolem nás pět aut a všichni koukají na moře, jako by ho nikdy neviděli, koukají, posedí ve svých autech, nebo se jen projdou pár metrů, zkouknout, zkontrolují, jestli je moře tam kde má být a odjíždí. Takto přijíždějí celý večer, ale téměř nikdy si nestoupnou někam stranou, aby byli sami, aby neměli nikoho kolem sebe, to, po čem zase toužíme my.  A pak přijde chvíle, kdy se zase i my rádi houfujeme, kdy jsme rádi ve společnosti kolegů, kteří nás zdraví a my je.

Dneska je vyloženě nádherný den. Velitel vozu hne po snídani rozhodl, že odjedeme až pozdě odpoledne, protože je hřích tak krásný den strávit někde na cestě. Hlavně, máme tady vodu, a tak jsme hned po ránu nahřáli bojler pro nás a já se pustila do kompletní očisty interiéru. Zdenda mi hodně pomohl, a vypucovali vše, co bylo potřeba včetně nás.

Nádherně jsme se do sytosti vykoupali, není nad to, mít neomezený přísun vody, což mě opět přivádí zpět k tomuto stání pár metrů od průzračné vody mořské laguny přístavu a pár stovek metrů od moře a ohromné písčité pláže táhnoucí se do dáli.

Občas se koukám na Facebook, kolik stojí kempy v Čechách a různá stání, tady jsou ceny takovéto a myslím, že jsou hodně slušné.

Opravdu, umím si představit strávit tu v létě krásný týden s vodou co hrdlo ráčí, s toaletami, sprchami a samozřejmě s výlevkou našich toalet.

Kousek, vyloženě procházkou je krásné městečko  Gruissan, kde je možnost nakoupit a jak jinak restaurací a barů nepřeberně a které jsme si už včera společně prohlédli.

Tak jsme vypucovali Flíčka i sebe, prožili krásné chvilky, Zdenda provětral droníkovi křídla a můžeme jet dál.

Samozřejmě, jedeme jen pár kilometrů, ale hneme se z místa, abychom do toho Španělska vůbec dojeli.

Cestou jsme nakoupili potřebné potraviny na další cestu, ale bohužel, zelenina a ovoce je hodně drahé. Nejlevnější papriky přes 3 eur a jablíčka v pytlíku po dvou až třech kilech, tedy ty nejlevnější za dvě eura. Chtěla jsem alespoň na snídani pár banánů, za 1,99 eur a pomeranče jsou tady za 2 eur za kilo. Mandarinky kolem 3 eur a keříčková rajčata, nejlevnější bez pár centů dvě eura.

Parkujeme v městečku  Port la Nouvelle na parkovišti u přístavu, ale není to úplně povolené stání. Tak nějak, je tu všude strašná spousta zákazových značek, samozřejmě na parkovištích tyče ve výšce, abychom nemohli projet, ale na našem parkovišti, kde stojíme na noc, jsme žádný zákaz neviděli.

Stojí tu kolega Francouz, tak snad to bude v pohodě. Stoupli jsme si zády k němu a myslíme si, že on by si na nepovolené stání nedovolil stoupnout a riskovat tak pokutu.

Zdenda má ještě eso v rukávu a variantu B, ale uvidíme, jestli bude potřeba.

Přeji všem, krásnou dobrou noc.

Dnešní trasa je: 47 km