4.11.2019 Carnon - Maguelone - Francie

Odjíždíme z nakonec moc hezkého města Montpellier, kde jsem nakonec upekla nějaké dobroty na další cestu a kde nám veskrze nic nechybělo.

Ráno se ještě zastavujeme v Decaltonu, který je kousek od nás, dokoupit ztracené flašky na vodu. Samozřejmě, dokoupila jsem tam ještě pro Zdendu ponožky, pro sebe tenkou mikinu, Zdenda si tam koupil nějaké drobnosti na rybařinu a zpětné zrcátko na kolo s tím, že když se mu cestou ztratím, tak to bude vědět dříve. Což se mi zrovna nezdá, protože, já a ztratit se?

Ani náhodou, pravda, občas odbočím neomylně špatně nebo si myslím a jsem bytostně přesvědčená, že cíl naší cesty je úplně, ale úplně na opačnou stranu, ale ztratit se? No, tak má Zdenda zpětné zrcátko, dušička má klid a já se mohu směle kochat krajinou. Jedeme krásným územím, okolo nás jsou mokřady se spoustou vody. Je tu moc hezky. Tak nějak, maličko potřebujeme dotankovat vodu, není to nic dramatického, ale pár litrů už bychom snesli.

Víme o kohoutu a vypouštěcím místě před kempem, jenže, vodovod byl bez kohoutků s cedulí, informace na recepci, a tak mě Zdenda vyštval na recepci kempu, se slovy potřebuješ si procvičit angličtinu, a tak jsem šla zjistit, jak to tady vlastně s tou vodou mají. Kemp je za 18 eur bez elektřiny pro auto a dvě osoby a voda pro ubytované za 2 eur. My, protože ubytovaní nejsme, tak nám dá kohoutek k vodovodu za 5 eur. Byla by to asi nejdražší voda, kterou jsme kdy kde tankovali. Nebráním se za vodu zaplatit, ale potřebujeme jen nějakých 50 l a to se mi zdá opravdu hodně.

Maličké městečko Carnon je další naší zastávkou a a protože je krásně a protože stojíme pár metrů od moře na okraji zástavby ve společnosti dalších obytných aut, Zdenda sundal kola a jedeme na výlet.

9 km od nás je vodní katedrála, velmi stará a cesta vede celou parádní oblastí.

Podél moře, mokřady, a hlavně velmi starou katedrálou svatého Petra a Pavla v Magueloně. Tady je to vlastně jen nová výstavba, celá oblast je nově postavená. Všude jsou nové domy, nové hotely většinou malého vzrůstu, ale to nás celkem nechává klidnými.

Na to jsme si už zvykli. Důležitá je nekonečná pláž, bouřící moře, krásné vlny, sluníčko, příjemný slaný vánek od moře a málo, maličko lidí. To je nejdůležitější a že jsou za námi resorty a letní byty v patrových domech, no, co se dá dělat, tak to holt je.

Než jsme se ke katedrále dostali, tak jsme si projeli další městečko, tentokráte Palavas les Flots.

Katedrála stojí na místě, kde bylo už v roce 737 biskupství, které bylo zničeno. Píše se že je katedrála je románského původu a své místo má díky nepřístupnosti z pevniny.

Celá stavba se nachází na starověkém sopečném ostrovu, který je dneska spojen přes mokřady pásem uměle vytvořeného břehu.  Nádherná starobylá pověst se váže k vzniku katedrály.

Ve středověku princ Pierre, syn hraběte z Provence, slyšel o kráse Neapolské princezně, která se jmenovala Maguelone.

Rozhodl se, že princeznu najde a vyrazil do Neapole, kde se zúčastnil souboje, který vyhrál a jako vítěz mohl ke králi a kde konečně uviděl svojí vysněnou princeznu a oba se, jak jinak, do sebe zamilovali. Na důkaz lásky ji Pierre daroval tři zlaté prsteny. A jednoho večera se rozhodli, že spolu utečou jejich kůň celou noc cválal a když slunce začalo stoupat, kůň zastavil na břehu moře.

V tu chvíli princezně velký pták ukradl tři prsteny od Pierra. Ten se rozhodl, že ptáka dohoní a začal ho pronásledovat na lodi, ale velká bouře se přihnala a loď převrhla. Pierr byl dosouzen k smrti. ale maurská loď z Afriky ho zachránila a odvlekla do zajetí.

Mezitím Maguelone zoufale čekala na pláži na svého Pierra. Šla po břehu, až dorazila na malý ostrov, který se tehdy jmenoval „Port Sarrazin“ založila na tomto malém ostrově nemocnici a kostel sv. Pierre. Mezitím Pierre dokázal se sultánskou armádou dosáhnout velkých vítězstvích a za to mu sultán dal svobodu.

Pierre se okamžitě rozhodl odejít, aby našel svou princeznu, jenže, mezitím vším ještě zase ztroskotal na nějakém opuštěném ostrově, zachránili ho tentokrát snad rybáři, a tak se Pierr vrátil do „Port Sarrazin“,

kde konečně našel stále samozřejmě krásnou Maguelone a šťastně spolu žili až do smrti.

Pak zazvonil zvonec a pověsti je konec a podle této úžasné legendy vznikla katedrála v Maguelone.

Cestou od katedrály jsme to vzali okolo jezera, kde je plno plameňáků, na které se můžeme stála a stále koukat.

Pozorujeme jejich podupávání v bahně, věčně ponořené hlavičky pátrající po potravě a občasné šarvátky mezi sebou.

Nicméně, tady mají dost hlubokou vodu, že to vypadá jako by plavaly,

většinou jsme je viděli v mělčích lagunách a jezírkách.

Měli jsme to domů tak tak. Ohromné mraky se ženou přímo na nás a než jsme vše uklidili, než Zdenda nandal kola na nosič,

je tu další mohutná přeháňka a potoky vody se na nás hrnou.

Naštěstí, déšť netrvá věčně a nádherný západ slunce se loučí s dnešním dnem.

Zdendovi se povedlo vyfotit něco překrásného. To miluji, to máme oba dva ohromně rádi, a proto to vše děláme.

Není nic krásnějšího než krásný západ slunce nad krásným mořem.

Přeji všem pohodovou a ničím nerušenou, dobrou noc.

Dnešní trasa je: