2.11.2019 Montpellier - Francie

Maličko jsme se vzdálili od moře, jedeme do města Montpellier, které zdá se bude velmi hezké.

Spousta historie, pěkné stavby, myslím, že by to mohl být osvěžující výlet. Jenže, nemáme kde zaparkovat, a tak hledáme místo na stání. Vše, co měl Zdenda předpřipravené je špatné.

Naše oblíbené stání u Ikea tady nefunguje. Všude jsou tyče ve výšce, protože Ikea je v Montpellier součástí ohromného nákupního komplexu a svoje vlastní stání nemá. Tak stojíme na příšerném místě pomalu u smetiště a já si jen doběhla koupit do Ikea jednu podložku pod hrnce, kterou ráda používám. Měla jsem dvě, ale jednu jsem dala kamarádce pod prkénko do kuchyně v karavanu a ta druhá mi stále chybí.

Záležitost za 15.- Kč, ale bohužel, nebyla jsem úspěšná. Tady je Ikea neskutečně našlapaná zákazníky a zcela evidentně, podle prázdných regálu v doplňcích, nápor kupujících je tak velký, že ani nestačí doplňovat zboží. Myslím, že pražská Ikea by zezelenala závistí nad návštěvností v Montpellier.

Faktem je, že i kdyby podložku měli, stejně bych jí někam položila a utekla, protože u každé pokladny bylo snad 20 čekajících zákazníků s plnými koši. Chtěla jsem Zdendovi koupit jeho oblíbený párek v rohlíku, ale neskutečná fronta mě totálně znechutila.

Poprvé jsme z Ikea prchla, a to mám tuto prodejnu ráda a v každé zemi se koukám, co je kde místně jedinečného, nebo se dívám na novinky a pravda je, že se mi moc líbí jejich design a aranžmá pokojů, kuchyní a nabídka doplňků.

Nakonec stojíme na takovém všelijakém parkovišti, které je sice klidné, pohodlné, ale vůbec se mi nelíbí. Nemám dobrý pocit, a i Zdenda cítí, že to tady není to pravé ořechové místo na opuštění auta.

Naštěstí, vedle nás je InterMarché, velké potraviny, které mají slušné parkoviště a světe div se, bez tyče ve výšce, ale na večer zavírají bránu, což nám bohatě stačí na výlet a budeme parkovat jakš takš v bezpečí.

Máme to hezký kousek do historické části města, 3,5 km, což není až tolik, ale většinou z toho je mnohem víc kilometrů, než bylo avizováno.

Už znám Zdendu, to jeho, je to jen kousek, neberu a rovnou se připravuji na delší cestu. Bohužel, včera dost pršelo, pršelo celou noc, a ještě po ránu leje jako z konve.

Jenže, naše potraviny, kde chceme stát mají v neděli zavřeno, a tak je jediná šance jít dneska. Předpověď počasí hlásá, že se má k poledni obloha roztrhnout a vysvitnout sluníčko.

Opravdu, v 11 h je po dešti, máme občas modrou oblohu, já už jsem sbalená na cestu od rána, dáváme brzký oběd a v poledne už jsme na cestě.

Asi nemá moc cenu vyjmenovávat všechny památky, které jsme viděli a navštívili. Myslím, že je Montpellier hezké městečko, které stojí za prohlídku.

Samozřejmě, jedná se jen o staré město, které není až tak veliké, ale přeci jenom, je to štrapáce.

Několik zastávek, odpočinků a oddechů. Bohužel, při čekání na otevření katedrály sv Petra jsme zapomněli na lavičce flašky na vodu.

Zkrátka, stalo se a jsme bez flašek na pití, které máme i na kolo. Byly sice za pakatel, obyčejné plastové flašky, ale stejně mě to mrzí.

Spíš, než ztráta těch nejobyčejnějších cyklofalšek mě štve naše nepozornost.

Vždy se koukáme, jestli jsme na lavičce nebo na místě, kde jsme si na chvíli odpočinuli něco nezapomněli, ale tentokrát jsme se oba dva zvedli a odešli a na flašky s pitím jsme ani nevzdechli, a tak tam zůstali.

 

Dneska jsme se podívali na několik moc pěkných staveb, náměstí a uliček. Samozřejmě, centrem všeho dění je ohromné náměstí de la Comédie, kde je spousta kavárniček a produkcí.

Nejhezčí pro nás byla až na konec našeho putování katedrála sv. Petra se změtí nádherných starobylých uliček, ale přiznávám,

že už jsem byla tak ušlapaná, že jsem neměla sílu obdivovat jakékoliv uličky tím méně ty staré.

Před tím jsme si prošli Place Royale du Peyrou s monumentální sochou Ludvíka XIV a nádherným altánem,

který je vlastně šestiboká vodní stavba,

která pod sebou ukrývá velikou vodní nádrž a do dálky se táhne akvadukt sv. Klementa.

Co bylo také hodně zajímavé, komplex Antigone. Quartier Antigone , s monumentálními budovami katalánského architekta Ricardo Bofilla.

Jedná se o obytný komplex se symetricky komponovanými bytovými domy s občanskou vybaveností a samozřejmostí tu jsou velké plochy zeleně a na každém náměstí mohutná kašna, vodotrysky, lavičky.

Zkrátka prošli jsme si město a vracíme se domů. Máme to tak akorát, protože mraky se ženou na nás a budeme rádi, když se dostaneme včas domů.

Náš Flíček spokojeně stál na parkovišti před prodejnou, a mě spal kámen ze srdce. Vše je v pořádku.

Opět se vyplatila Zdendova prozíravost, že nás postavil vlastně hned u silnice, kde je na nás vidět a hned tak by si nikdo netroufl. I když, troufl, ale já si to tak říkám, abych příště tolik nestrašila, ale příště to bude stejné, zase v každém, kdo se po nás podívá budu vidět zloděje a příště se zase budu snažit propašovat do baťůžku čtečku, co kdyby náhodu???

Tak, 3,5 km tam a 3,5 km zpět se nám protáhlo do krásných 14 km pochodové chůze.

Zaplať bůh, že už to mám za sebou, a to jsem ještě večer uvařila kuřecí vývar s nudličkami a slepici na paprice s rýží.

Přeji všem, krásnou dobrou noc.