30.1.2019 Saint Cyr sur Mer
Stále stojíme v maličkém přístavu Saint Cyr Sur mer a čas strávený doma, věnujeme jednak stránkám, jednak plánování návratu a hledání parkovacích míst.
Ano, ano vážení, kousek od nás na kopci přes noc napadl sníh. Čekáme na oteplení a místo oteplení přišla sněhová nadílka. Tam někam do těch kopců máme jet.
Zdenda pracuje na shrnutí minulého roku, já jsem dodělala resty v UNESCO kartě, pravda, ještě mi chybí Nizozemí, tři památky, vytvořila a připravila jsem tabulku nákladů a spotřeb na letošní rok. Chyběla mi tabulka této zimní cesty, protože jsem jí neměla uloženou na pevném disku, ale jen v počítači, který už je neznámo kde. Máme spoustu rozdělané práce a do toho se před námi rýsuje přednáška o našem cestování, z které máme dost obavy.
Vždy je něco poprvé, a tak jako jsme skoro dva měsíce vytvářeli film o Sicílii a měli jsme obavy, jak to celé dopadne, tak i tato nová zkušenost bude pro nás dost prekérní.
Máme příbuzného, který se stará o dětský klub, kde jsou děti, většinu už pubertální věk, z rodin, kde na ně nemají moc času a nebo je nezajímá, co jejich potomstvo vyvádí. Nevím, jak víc bych to kulantně řekla, ale Petr je člověk, který jim dává směr, kudy se vydat, ukazuje jim co je správné a co má v životě hodnotu, vyplňuje jim volný čas, který by jinak trávili na ulici.
Mají moc pěknou, velkou klubovnu, kde jsme se byli podívat a tenkrát padla myšlenka, že bychom mohli pro kluky a pár děvčat udělat nějaké promítání fotek a popovídání o cestování, aby věděli, že lze cestovat, že lze si splnit sny, zkrátka, aby věděli, že pokud se člověk vyučí, něco vystuduje a pracuje, šetří, plní si své povinnosti, a tak vůbec, tak lze si koupit leccos a podívat se leckam.
No a teď pojedeme okolo nich a asi to nebude přednáška a promítání jen pro ty kluky a děvčata z klubu, ale asi i pro dospěláky, což jsme nikdy nedělali a ani se na to nijak nechystali. Takže, Zdenda má zase o čem přemýšlet, zase máme něco před sebou, a to ještě nemáme ani hotové rozpracované projekty, které se nám z části ztratili v našich počítačích. Takže, stále je co dělat.
Do toho se Zdenda opravil plynový sporák, který se časem a permanentním používání zanáší a pak špatně hoří.
Zanáší se samozřejmě tryska, ale někdy se k ní dostat je oříšek. Postup už Zdena dal do své kategorie na stránkách, Naše auto.
No a já se mohu ještě pochlubit jednak první letošní úrodou bobkového listu.
Natrhala jsem ho z velkého keře u moře a pomaličku usušila v naší garáži. Listy jsou krásně zelené, žádné hnědé ošklivosti, které prodávají v pytlíčkách.
Máme bobkový list do zásoby a samozřejmě, opět ho budu rozdávat přátelům jako pozdrav ze Středomoří. Ještě mám v plánu tymián, ale na ten jsem zatím nepadla. Spíše, neviděli jsme ještě pěkný keř s čerstvými výhonky.
A pak mám ještě jednu chloubu, a to mojí kytičku, svlačec z Nice. Ten, kdo mě zná tak ví, že jsme v bytě měli spoustu kytek, všude něco kvetlo, rostlo a zelenalo se. Zelení v bytě jsem byla přímo posedlá a z každé vycházky s Astičkou jsem si domů nesla kytici lučních kytiček do vázy.
No a teď mám zase doma čerstvou, živou zeleň ve vázičce a za to, jak se rostlinku starám, jsem odměněná novými maličkými zelenými lístky. Nádhera.
A mezi tím mým psaním, jsem se podívali na druhý konec zátoky, kam je krásná a občas i docela nebezpečná cesta.
V jednom místě je vysoko nad útesem cestička, kudy se musí projít. Tak, tady mě zrovna příjemně nebylo. Pod námi útes, bouřící moře a šotolina. Tady uklouznout by nebylo zrovna příjemné.
Dneska byl také den D naší lednice. Opět po čase je potřeba odmrazit mrazáček, protože když je hodně namražený, tak málo mrazí a hlavně, stoupá spotřeba plynu.
Vše z mrazáku musím vystěhovat do kýblů a přikrýt dekou a nechat námrazu povolit. Pak jí Zdenda velmi opatrně sundá dřevěnou špachtličkou, mrazák vymyje a nechá vyschnout. No a pak nastává alchymie, protože ta naše vrtošivá lednice nemá ráda naplnění zmrzlými potravinami a rychlé nastartování. Ne, ne. My musíme mrazák naplnit, a tak hodinu dvě počkat, až si na to jakoby zvykne a pak teprve zapnout.
Pokud bychom proces urychlili, tak jak jsem vždy byla zvyklá z klasické lednice, tak máme problém. Občas se stává, že se jí pak moc nechce, trucuje a nechladí. Tak jsme už nalezli za ty léta systém, který u nás funguje, ale nemusí to být samozřejmě univerzální způsob. Už jsme se něco s lednicí natrápili a mít v lednici příjemných 18°C není žádný med.
Mrazák je na tom obdobně, jako by se nechtěl nechat v trucování zahanbit a taky nám už způsobil nejednu vrásku. Tak snad dneska bude klid. Praskla mi polička, což se samozřejmě může stát.
Stačí mít poličku plnou zmrzlých potravin, stačí hrbol, potraviny nadskočí a tím, jak je přemrzlá, křehká tak holt praskne. Zdenda mi už spravoval poličku v lednici a jakmile nebude venku takový vítr, tak mi vyspraví i tuto. Zkrátka, poličku zevnitř vyztuží.
No, a to by bylo pro dnešek ode mne vše. Mám ještě rozepsaný Deníček a musím dodělat ty památky UNESCO. Zdenda už se chýlí k závěru, vybírá muziku k fotkám a videím a shrnutí minulého roku bude na světě.
