23.1.2019 Cap Couronne - Francie

Dneska nám po velmi dlouhé době od rána prší, ale než jsem článek dopsala, tak už svítí sluníčko, ale je chladno.

Vlastně nám skoro měsíc nepršelo, což je skvělé, ale zase na druhou stranu máme možnost beztrestně a bez výčitek svědomí pracovat na počítačích. Hlavně, musíme dotáhnout do dokonalosti naše zálohy, které se ukázaly jako málo aktualizované a hlavně, přesto, že se snažíme v jednotlivých složkách mít systém, tak jistý chaos tu je. Tak si s tím od rána a vlastně už několik dnů hrajeme. Bohužel, ukázalo se, že náš slavný velký disk plný pěkných filmů se porouchal. Jeden tera bait filmů je fuč a pevný disk je nepoužitelný. Naštěstí nám zbyl jeden pevný disk Českých film a Mluveného slova.

Bohužel, neměla jsem zálohy na moji knihovnu, protože mě to zkrátka nenapadlo, ale to půjde taky postupně doplnit. Potřebuji stáhnout ze stránek Cestopis, protože poslední zálohy mám z konce září. Jo, a to se to pořád všude píše a říká, zálohovat, zálohovat, zálohovat. Ale, ruku na srdce, kdo z nás stále vše zálohuje. Takže, práce je až nad hlavu, a to ještě nemáme hotové ani doplnění stránek. Mě chybí popis několika UNESCO památek, Zdendovi krátké video o uplynulém roce a do toho jsme se včera jakou dobu dohadovali, kolik vlastně zemí jsme v minulém roce navštívili a jestli náhodu ten rok před tím nebyl lepší.

Takže, zatím stále stojíme u majáku a je nám tady dobře. Je tu krásně, výhled z okna na moře, útesy a vlny. Tady by se dala psát kniha 50 odstínů svítání. Sluníčko vychází přímo proti nám a pokaždé je jinak zabarvené, pokaždé jsou jiné mráčky anebo naopak, obloha je jako vymetená. Nádhera. Jsme tady sami, jen občas přijede osobní auto, lidi se jdou na chvilku projít a odjíždějí. Občas se objeví obytka, ale na noc tu jsme vždy sami. Máme taky policejní dozor. Každý den kolem deváté přijíždí policejní auto, krokem objede parkoviště a zase odjíždí. Tak nějak čekáme, kdy zaklepou na dveře a sdělí nám, že se tu parkovat nesmí, ale zatím jsou v pohodě.

Už jsme dali dohromady trasu zpět, ale do vnitrozemí se moc nehrneme, je tam stále ještě hodně chladno. Tady je to takové zajímavé. My jsme přesně na místě jakéhosi pomyslného trychtýře, kdy se sem žene ledový vítr ze severu, ale až z Norska a tak podobně.

Vítr se prožene Německem a údolím Rhôny až k nám. Tady se otevře do jakéhosi vějíře a skončí na moři. Tím se nám tady počasí dost ochlazuje a my stále čekáme, kdy se proudění ze severu zastaví a když už se teď zastavilo, tak se zase kousek od moře hodně ochladilo.

Zkrátka, člověk je tvor nespokojený a stále se nám něco nelíbí. Pravda je, že mě Zdenda stále varoval, že letošní zima by měla být nejchladnější z celé naší cesty. Je pravdou, že když jsme trávili Vánoce a Nový rok na dohled Benátek, tak tam i nasněžilo, ale pak jsme jeli dolů, na jih, a pěkně se postupně oteplovalo, ale teď je situace jiná, teď vlastně jedeme na sever směrem na Lyon. Nejdříve si projedeme kus Provence, ale pak už opravdu musíme na Lyon. Takže, je ziminka a teploty ve vnitrozemí nad námi kolem 2 °C nejsou nic moc. Tak, teplého oblečení máme dost, plyn holt musíme dokupovat a Flíček se překrásně vyhřeje. Jen je potřeba k večeru zatahovat všechny rolety, protože tím, jak máme hodně oken, teplo letí ven a my topíme, jak se říká Pánu Bohu do oken.

Zítra už musíme odjet. Opět jsme dost spotřebovali plynu, dochází nám voda a více jak týden jsme nebyli na nákupu. No, ještě bych s potravinami vystačila, zásobičky mám bytelné, ale vodu už po týdnu potřebujeme doplnit. Takže, zítra bude první zastávka pro plyn, pak k hasičům pro vodu, pak na nákup a pak se uvidí. Vrátíme se do Port Miramar, kde jsme byli taky na příjemném místě a hlavně, měli jsme tam místní internet. Potřebujeme drobet ulevit našim datům. Takže, zítra už odjíždíme.

Ještě bych se na závěr podělila o vynikající variaci masa, zeleniny a všeho ostatního, co nám zbylo v lednici.

Každá kuchařinka to zná. Občas a po nějakém čase se nám v mrazáku nakupí různé odřezky anebo malé kousky masa, uzenin a tak podobně. Já měla kousek vepřového, kousek hovězího, jedno kuřecí stehno a zbytek anglické slaniny.

To vše jsem rozkrájela, udělala v papiňáku pěkný tmavší cibulový základ a maso jsem osmahla. Na to jsem naházela vše, co mě v lednici zbývalo.

Zbytek oliv, zbytek nakládaných žampionů, půlku zelené papriky, dvě rajčata, zbytek pórku, na plátky nakrájený česnek, a to vše jsem hodně posypala rozdrceným rozmarýnem, který jsem si už zase nasušila.

V papiňáku je za půl hodinky hotovo. Omáčku jsem jen lehce zaprášila moukou na zahuštění a dobrota je na světě. Ideální k těstovinám, nebo jen k bramborům.

            Takže opět, jeden zajímavý východ slunce.