13.1.2019 Saint Chamas - Francie

V Saint Chamas stojíme hodně stranou, zastrčený za vysokými stromy a tak se poryvy větru k nám tolik nedostanou.

Je to stejně zajímavé, co už jsme zažili na té naší cestě. Jen namátkou si vzpomínám na to, jak jsme se o den zdrželi v Turecku v Burse a zapadali tam na týden sněhem, který byl naprosto úžasný.

V Turecku, tím jak tam, zrovna v této oblasti moc nesněží, tak tam si se sněhem rozhodně hlavu nelámou, tam se zkrátka počká, až se počasí umoudří a sníh sleze. Za týden jsme tam neviděli jediný sypač, nebo jakoukoliv údržbu silnice a přesto, neviděli jsme jedinou bouračku vlivem špatné sjízdnosti komunikace.

Faktem je, že všichni jezdili krokem. Vlastně, auta na silnici nejezdily, auta se po silnici pomaličku sunuly. Ohromné větry jsme si užili v Dánsku a to jsem si myslela, že jsme vyfoukaný na celý zbytek života. Tam celý měsíc foukalo stále, vytrvale a permanentně. Vítr byl už tak protivný, že jsem se vyloženě těšila, až odtamtud odjedeme. Tam jsme se z překrásných parkovacích míst jezdili schovat do průmyslových zón, mezi fabriky, které nám dávali trochu ochrany před větrem.

Zdenda trpěl jako kůň, protože naše auto byla jedna šedivá koule navátého prachu a písku a mýt auto nemělo absolutně žádný smysl. Zažili jsme na podzim vytrvalé deště v Itálii, kde nepršelo, tak jak jsme zvyklý, ale vyloženě na nás někdo tam nahoře lil kýble a kýble vody, kdy jsme byli několik týdnů vyloženě uvězněný v autě, protože přestávky mezi dešti byly tak krátké, že jsme se nestačili ani obléknout.

Jen o fous, o pár kilometrů jsme unikly ohromné povodni z kopců nad námi, která strhla pobřežní silnici a parkoviště, kde bychom určitě stáli. Zase na druhou stranu jsme měli ohromnou kliku na krásné počasí v Norsku, kde týden po nás kolegům sněžilo, na Krétě, kde rok po nás v stejném termínu celý Knosos zapadal sněhem a my tam byli jen v krátkých tričkách, na Sicílii a hlavně, letošní léto strávené v Nizozemí a Belgii nemělo chybu, ale letošní léto bylo zcela výjimečné v celé Evropě.

Takže, není na co si stěžovat, však já si také nestěžuji, jen jsme se zamyslela nad počasím, které na cestě máme. Kolega z FB, který má už v naší rodině přezdívku „učitelskej“, protože je učitel a velký milovník Francie a občas nás zásobuje perličkami z Francie, za což moc děkujeme, tak ten nám napsal, že dřív bylo ve Francii zvykem, že když foukal mistrál, tak byly snížené sazby na tresty za znásilnění.

Obecně se vědělo, že pokud vanul mistrál, tak to údajně mělo vliv na libido. Taky jsme se dozvěděli, že pokud je slunce a fouká, tak je to mistrál a pokud jsou mraky a fouká, tak je to obyčejný vítr. My už taky rozdělujeme tady ten jejich vítr na několik kategorií. Dneska vane Pendolino. Vítr je tak silný, že stromy dělají takový hluk, jako když jede vlak. Jenže, přihnali se mraky, obloha se zatáhla, vítr se poněkud utišil a my tu máme jen obyčejný vítr, kdy by se dalo sedět venku, ale zase sluníčko nesvítí.

Takže, člověk si nevybere jak vidno, člověk je tvor stále nespokojený. My jsme se aspoň prošli po okolí. Nad námi na kopci je krásný kostelíček, kde jsme ještě nebyli a než odtud odjedeme, tak je to poslední místečko, které nám schází do kompletního itineráře tohoto městečka. Ještě, byli jsme úspěšný.

V pekárně jsme koupili čerstvé droždí, které se nikde jinde nekoupí, než v pekárně. Je to zajímavé, ale co už jsem prolezla obchodů, velikých nákupních center, kde v regálech s potravinami se člověk vyloženě ztrácí a na dotaz na čerstvé droždí, samozřejmě za použití slovníku, následovala jen nabídka sušeného. Zato v pekárně ho mají skoro všude. Takže, kuchařinky, pro čerstvé droždí, ve Francii pouze do pekárny a kostička stojí 0,5 eur.