12.1.2019 Saint Chamas - Francie

Dnešní den byl věnovaný prádlu, úklidu, přesunu a pečení.

Dopoledne jsem obsadila hned dvě malé pračky v boxu s pračkami hned vedle nás. Je to zajímavé a pokaždé jiné.

Žádná prádelna nemá stejné pračky a skoro vždy je jiný systém obsluhy. Někde se nandá prádlo do pračky, zaplatí v automatu a pak teprve můžeme navolit program a teplotu.

Dneska jsem nandala prádlo do pračky, zavřela, zvolila na platebním automatu číslo pračky a udělalo to cvak a už se začalo prát. Spadl mi kámen ze srdce, že člověk přede mnou pral barevné na 40°C. Být tam navolené bílé na 80 tak jsem v háji. Tady se to vše muselo nastavit dopředu, před zaplacením, ale většinou to bývá opačně, nejdříve zaplať a pak si hraj s čudlíky.

Přejeli jsme na naše staré známé místo v Saint Chamas, kde jsme byli na přelomu roku.

Stále, soustavně, vytrvale a pořád příšerně fouká a tak Zdenda zajel mezi stromy, úplně stranou na velké parkoviště, kde jsme jakš takš chráněný. Na chvíli jsme si vyndali křesílka a nabíráme trochu vitamínu D, protože na slunci je nádherně, teplo, jen ten studený vítr kdyby nebyl.

Dneska jsme spali 40 km od moře a už byla noční teplota pouhý jeden stupínek. Však jsme opět tankovali plyn. Sice jen jednu bombu a za slušnou cenu, 0,805 eur, ale stejně spotřeba jede na plný plyn.

Já jsem se odpoledne pustila do pečení. Zdenda vyndal centrálu a během chvilku už mohu upéct nějakou dobrotu. Stejně potřebujeme dobíjet baterky a tak se to hodí. Pro mne je to dost Španělská vesnice, nerozumím tomu, ale Zdenda tvrdí, že vše má své opodstatnění. Na centrálu můžeme dobíjet baterky a zároveň péct což na booster je problematičtější. Tam se jedná o to, že sice dobíjíme baterky, ale pečením z nich víc odebíráme, než booster do nich láduje. Kdežto u centrály jedna zásuvka je napojená na auto, které se dobíjí a druhou zásuvkou pečeme. Takže, za stejnou dobu provozu centrály spotřebujeme 0,5 l benzínu a hodinu dobíjíme baterie a já mohu hodinu péct. Kdežto, když nastartujeme auto, tak taky za tu hodinu iupeču, ale motor u auta spotřebuje 2 – 3l nafty a baterie do kterých booster láduje a zároveň měnič na 220 W odebírá, protože pečeme, zůstanou po hodině dobíjení baterky vlastně na stejné hodnotě jako na začátku. Z čehož jednoznačně vyplývá, že provoz elektrocentrály pro hodinové pečení je pro nás mnohem ekonomičtější. Tolik praví velitel vozu. Nám se booster hodí z důvodu malých, krátkých přesunů. Láduje do baterek mnohem, mnohem více proudu, než jen bychom do nich dostali pouze z alternátoru. Booster je takové poměrně drahé vylepšení a ne všichni ho využijí. Pokud pojedu každodenně velké štreky, velké vzdálenosti a budu na cestě dennodenně mnoho hodin, tak i bez boostru budu mít baterky tak naládované, že problémy s dostatkem elektřiny mít nebudu a pokud k tomu připočtu ještě solární panely, tak už vůbec ne. Problém máme my, kteří se jednak přesouváme na krátké vzdálenosti a pak samozřejmě zimní sluníčko, které je nízko. Teď dost litujeme, že jsme si nenechali udělat výklopné solární panely. Hodně je vidíme na cestě, zvláště v Itálii je to běžné používání. I velmi strará obytná auta mají solární panely výklopné a mnohdy jsme je viděli podepřené jen dvěma klacky. Žádné vymyšlenosti, drahá řešení zvedání.

Dneska jsem opět pekla rohlíčky, protože nám chutnají a mohu říct, že se zlepšuji. Oproti prvním pokusům je to velký rozdíl.

Akorát před chvilkou jsem dala recept s popisem a fotogalerií do kapitoly Recepty na cesty. Každopádně, co je nejdůležitější, že je to recept z hladké mouky, která je k dostání všude. Tady je třeba jiná mouka než obyčejná hladká ve velkých levnějších obchodech jako je například E.Leklerk apd. poměrně dost drahá a to už vůbec nemluvím o speciální mouce na sladké pečení nebo na rohlíky a mouce na chleba. Tady mají snad 10 druhů mouky na chleba, ale cena je přes 2 eur za kilogram.

Nicméně, postupem let, jak cestujeme, jsem se naučila vše péct z hladké mouky, která je k dostání všude. Vezu si sebou vždy tak 2 kg hrubé mouky jen pro Zdendu na bramborové knedlíky, které miluje. Houskové hrníčkové také neudělám z hladké, ale ty vařím minimálně. Malá kuchynka a taky to jde. Tady je ten nejjednodušší recept na rohlíčky na cestách – viz Moje kuchyně - Recepty na cesty. Z uvedeného množství jich udělám 8 ks, ale jsou větší. Mám zkušenost, že když jsem dělala menší rohlíčky, tak nebyly tak nadýchané a dobroučké. Faktem je, že jsem si i kvůli nim koupila velmi příjemnou kuchyňskou váhu.

Konečně vím, kolik je přesně půl kila mouky. Jistě, nehrajeme si na nějaké to deko, ale je pravdou, že co mám váhu, vedeme si mi pečení mnohem lépe a výtvory jsou mnohem lepší.

A přitom je to velmi laciná záležitost která mi ušetří spoustu zklamání.

Tu svojí, tenkou, malou, lehoučkou, digitální, bez okrajů, které by se zanášeli a myslím, že i elegantní jsem pořídila za 9,99 neboli za 10 eur.

Takže tak. Zítra půjdeme na výlet na kopec, který je před námi. Cestou sem jsme ve výšce a v dálce objevili na vzdálené straně kopce krásný kostelíček, který unikl naší pozornosti.

Tak počítám, že se tam půjdeme před obědem nebo po obědě podívat. V Saint Chamas zůstaneme tak dva dny a pomaličku se biudeme přesouvat na místo setkání s přáteli.

Už přemýšlím, co upeču dobrého ke kávičce a samozřejmě co připravím jako pohoštění. Cestou ještě nakoupíme v Lidl a pak už hurá k majáku. Ve čtvrtek bude náš velký den D.

Dnešní trasa je: 25 km