8.1.2019 Arles - Francie

Krásné místo, kde jsme úplně sami, ale jako na Výdrholci.

Zdenda opět kolem třetí ráno přejížděl k duně, jestli nebudeme trochu chráněný od větru. Vítr je stále velmi silný a houpání auta je už neúnosné.

Tak akorát si koledujeme o mořskou nemoc. K ránu se vítr maličko uklidnil, ale jen maličko a sedět venku se bohužel nedá, což je velká škoda, protože na sluníčku je krásných 20°C.

My dneska jedeme do nechvalně známého města Arles,

kde je sice stání pro bydlíky, ale mít za sousedy místní cikány není nic moc.

Bohužel, je jich tu víc než požehnaně a i další místo, které má Zdenda vybrané na stání, kousek stranou u řeky, je taky plné cikánských ležení.

Nakonec jsme se rozhodli, že holt zaplatíme parkovné a na nějakou hodinku budeme stát hned u brány do starého města Arles. Doporučuji parkovné zaplatit, není to tolik, tady se platí 1 eur na půl hodiny, viděli jsme totiž kontrolora, jak na vedlejším parkovišti obchází auta a kontroluje úhrady za stání.

Město Arles je, no, staré a řekla bych, na Francouzské poměry dost neudržované.

 Několik vyloženě krásných zákoutí a domů nevyváží celkovou sešlost a zanedbanost.

Všude je velmi čisto, o tom není sporu, ale jinak je to tu nehezké.

Na to, že se město honosí památkami UNESCO, mohlo by o sebe více dbát, ale toď můj ryze subjektivní názor.

Každopádně, měli jsme ještě jedno parkoviště, zhruba 2 km od starého města, ale já jsem jaksi klidnější.

Stále ještě vidím v každém potencionálního zloděje.

Takže, máme konečně zaparkováno, myslím, že jsem dostatečně probrala možnosti stání a už se konečně můžeme věnovat starému městu Arles, které je zajímavé nejen již zmiňovanými památkami, ale i tím, jak a proč zde vzniklo ohromné divadlo pro 12 tisíc diváků a ohromný amfiteátr pro 20 tisíc sedících návštěvníků.

Přenesme se do roku 49 př. n. l. a představme si dvě velké osobnosti starověkého Říma Julia Caesara a jeho rivala Pompeia. Ten první fandil Arles a druhý Marseille.

Julius Caesar získal podporu arleských obyvatel a místního vojska a podařilo se mu přepadnout a vyplenit Marseille.

Tím se na první místo dostal Arles a mohlo se začít stavět. Samozřejmě i hlavním přístavem byl nově přístav v Arles a za dalších 150 let město zaznamenalo nebývalý rozmach.

A aby se obyvatelé Arles nenudili a jako správné hlavní město celé oblasti, dostalo od Římanů překrásnou ohromnou arénu, kde se konaly gladiátorské zápasy a závody vozů.

Přesto, že se jedná o stavbu dva tisíce let starou, tak je to stále funkční aréna, kde se od velikonoc do září konají býčí zápasy. My se bohužel míjíme s kalendářem, ale doufám, že se na býčí zápasy podíváme aspoň ve Španělsku, pokud je ovšem do té doby nezakážou. Návštěvu býčích zápasů si rozhodně nenecháme ujít.

Pro ty, kteří jedou do této oblasti a měli by zájem o návštěvu býčích zápasů, na této adrese je kalendář , kdy se zápasy konají : www.ffcc.info Francouzská federace camargueských býčích zápasů.

My jsme se aspoň podívali zvenku na ohromnou arénu, tak ještě jen pár snímků. Předesílám, že vstupné stojí 9 eur na osobu a do divadla taktéž 9 eur na osobu. Rozhodli jsme se drobet ušetřit a tyto památky jsme vyhodnotili jako méně důležité. Je to jednak o našich výdajích, které nebyly zrovna malé a plánované a pak, i kdybychom neměli teď velké výdaje na doplnění ukradené techniky, stejně musíme volit a rozhodovat, které památky stojí za návštěvu a které si holt prohlédneme jen z venku.

Nejen, že se tu konaly krvavé gladiátorské zápasy na život a na smrt, ale v dobách arabských nájezdů byla aréna přeměněna na pevnost, kam se utíkali schovat místní obyvatelé.

Druhou památkou zapsanou na seznamu historického dědictví UNESCO je další římská památka - divadlo.

Jak už jsem se zmínila, i tato památka slouží svému účelu a stále se zde konají divadelní představení, což musí být něco naprosto úžasného.

Bohužel, i tato stavba stovky let sloužila jako zdroj stavebního materiálu pro okolní domy. Původní výška galerie pro obecenstvo byla mnohem, mnohem vyšší. I sem je vstupné 9 eur na osobu.

Samozřejmě, musím ještě na závěr zmínit velmi známého malíře, který strávil v Arles mnoho let, než se definitivně propadl do depresí a ve svých 37 letech zemřel, Vincent van Gogh. V Arles namaloval mnoho, asi 150, nádherných obrazů.

Pan van Gogh snil o tom, že v Arles zřídí uměleckou skupinu, ale na jeho pozvání tehdy reagoval jen Gaugin, který se ovšem s van Goghem moc nesnášel. Při jedné z hádek o tom, jak správně malovat, jestli to co vidíme nebo to co si představujeme, tak si za podpory absintu a uměleckého temperamentu Vincent van Gogh uřízlo ucho.

Tak, on si ho neuřízl celé, ale skoro celé. Bohužel, deprese a asi i přemíra absintu způsobili, že malíř sám sebe postřelil a na toto zranění zemřel. Za svého života prodal jen jeden jediný obraz, ale po smrti se stal tak slavným, že jeho obrazy dodnes zdobí mnoho galerií a na aukcích se prodávají za astronomické ceny.

My se nakonec jedeme schovat na okraj města Arles k nákupnímu centru. Domníváme se, že tu budeme v bezpečí a hlavně, Zdenda už potřebuje uložit naše fotky na vzdálená úložiště a k tomu potřebujeme hodně internetu. Klasika, McDonalds nám skvěle poslouží.

Dnešní trasa je: 62 km