6.1.2019 Martigues - Francie
Pokračujeme dál v cestě a tím, jak se vzdalujeme od nejrušnější a nejnavštěvovanější oblasti Azurového pobřeží, je to s parkováním čím dál tím lepší.
Mám na mysli, parkování podél pobřeží. Hodně by mě mrzelo, kdybych svými popisy budila dojem, že pobřeží v této oblasti je špatné, nebo že to tu nestojí za návštěvu. To bych opravdu nerada, jen jsem se snažila naše putování popsat co nejpravdivěji a bez příkras. Stále a pořád je potřeba myslet na to, že Azurové pobřeží je nejnavštěvovanější, údajně nejkrásnější, což nevím, ale každopádně, je to úžasná zkušenost a rozhodně bych se jí být jakýmkoliv cestovatelem nebránila.
Vždyť to naše putování a putování všech cestovatelů je o nových zkušenostech, které všichni získáváme osobní zkušeností a ne jen co se dočteme nebo co nám někdo napovídá a vylíčí.
Máme už několik zkušeností, kdy námi vychvalované místo nebo země se druhému těžce nelíbilo a naopak. Už jsme poznali jak doporučení, hodnocení a recenze místa je těžce subjektivní záležitost.
Městečko Martigues je skoro posledním městem na naší letošní zimní pobřežní cestě, protože pak už se budeme probíjet vnitrozemím směrem k domovu.
Ovšem, teď jsme téměř na konci Azurového pobřeží a Martigues je na spodní části jezera Étang de Berre kde je kanál Canal de Caronte do Středozemního moře.
Město má maličké staré město, jakoby na ostrově a vše je propojeno mosty, mostky a lávkami.
Francouzi staré město přezdívají „ Benátky Provence“, což je hodně nadnesené, ale tak, proč ne. K Benátkám to má hodně, hodně daleko, chybí tady atmosféra Benátek, uzoučké uličky a lodě v kanálech, které stále někam pospíchají.
Stojíme na velkém parkovišti, hned na dostřel starého města. Co je skvělé, že ráno na jednom okraji vyrostlo malé tržiště zeleniny a co je ještě skvělejší, mají za příjemnou cenu mandarinky a nějakou zeleninu.
Mandarinky za 76 centů, tak to už se pomaličku přibližujeme k jižní Itálii. Jen jsou bohužel k rychlé konzumaci, ale nebuďme zase takový škarohlídi. Faktem je, že je to poprvé, co jsme se odvážili, respektivě, já se odvážila na delší dobu od auta.
Tak nějak doufáme, že stojíme hodně mezi lidmi, mezi auty a tudíž, všem na očích. Zatěžkávací zkouškou pro mne bude velké město Arles, kam se chystáme do jeho historické části, ale to je teprve před námi. Takže se můžeme v klidu věnovat městu Martigues, které je moc hezké a na kratičkou zastávku a protažení nohou po delší cestě přímo ideální.
V Martigues jsme se večer zkovali k plaveckému bazénu, protože je sice krásně, ale stále fouká velmi silný vítr a jak jsme se tak koukali na předpovědní mapu Windyty, tak foukat hned tak nepřestane.
Podařilo se mi na chvíli sednout v závětří na sluníčko, ale na dlouhé sezení to není.
Na slunci je s přehledem kolem 20 °C , ale jak člověk zajde do stínu, tak teplota padá hodně nízko. V noci máme krásných 6°C, takže topíme.