4.1.2019 Istras - Francie

Přejeli jsme na útes v maličkém městečku Istras, kde je moc krásné stání, ale nesmí foukat.

Stojíme vysoko nad jezerem Étang de Berre prakticky sami. Jen jeden starší bydlík je tu s námi, jinak občas přijede se někdo podívat na jezero, chvíli posedí v autě a odjíždí.

Je krásně, ale příšerně fouká, že se nedá venku sedět. Koukali jsme se na Windyty, tak jsme přesně v jakémsi trychtýři velmi studeného vzduchu, který se sem hrne z Skandinávie skrz celou Evropu a tak to má pokračovat ještě několik dnů. Vítr je hodně studený a i když je na sluníčku velmi příjemně, tak vyloženě ledový vítr nějakým libým pocitům rozhodně nepřeje. Bohužel, vítr je tak silný, že ani s droníkem se nedá vyletět. Co naplat. Holt jsme doma zalezlý a tak nějak se snažíme vše přežít, překonat. Večer jsme měli relaci s přáteli, kteří jsou také na cestách a to byla ohromně příjemně strávená skoro dvou hodinka povídáním.

Večer si teď pouštíme filmy z pevného disku, protože i když máme oba dva hodně práce na počítačích, máme rozdělaný film o Turecku a spoustu rozepsaných článků, tak je počítač aspoň využit oběma. Možná se teď ukazuje absence televize, obrazovky, kterou jsme měli v plánu a nikdy se k realizaci nedostali. Doteď nám bohatě stačily obrazovky počítačů, ale pokud je jen jeden, tak ta televizní obrazovka je nutnost.

Kdybych měla aspoň svojí čtečku, tak já osobně filmy k životu nepotřebuji, ale to se pořád točím v kruhu. Není problém si stáhnout knihu do počítače a číst si v něm, ale to je ten problém. My jsme dva a počítač jen jeden. Raději dnešní den už ukončím, protože je to stále dokola, nikam to nevede a je to už obehraná písnička. Opět, omlouvám se.

Dnešní trasa je: 19 km