1.1.2019 Saint Chamas - Francie

Krásný den nás zlákal na procházku po našem městečku.

Včera už jsem psala, jak nám dali sousedé elektřinu, sami od sebe a stále jí máme, což je skvělé.

Užíváme si vrchovatě luxusu proudu, ale jak jsme zvyklý nikde zbytečně nesvítit, tak pořád někde vypínám světlo a proudu odebíráme jen tolik, kolik opravdu potřebujeme a snažíme se nezneužívat dar a šetříme.

Tak ještě, pár foteček našeho milého městečka Saint Chamas, které je nám teď útočištěm. Jen k večeru přijely ještě dvě obytná auta a tak tu nejsme tak úplně sami.

Dneska byl opět trochu divoký den. Vše začalo tím, kdy se Zdenda před obědem vykoupal a začal shánět svůj parfém. Nechápala jsem kam ho mohl v tak malém prostoru dát najednou jinam, když má na svojí kosmetiku vyhrazenu jednu poličku. Ještě jsem Zdeněčkovi vyhudrala, že kdyby si dával všechny věci na svoje místo, tak by nemusel nic hledat a já nemusela prolézat skříňky a různá místa, kde by jen mohl být.

Když už jsem vše prohledala a i místa, kam mohl skleničku eventuálně položit, napadlo nás, že jí asi ukradli, ale to by přeci nekradl pánský parfém, ale zmizel by i můj, taky drahý, Gucci, který si šetřím a opatruji.

A protože jsem šetřilka a používám ho jen ve výjimečných případech, vůbec jsem si nevšimla, že zmizel i ten. Polilo mě horko z vědomí, že zloděj nebylo asi dítě, jak jsme se původně domnívali, ale asi štíhlá a malá žena.

Nevím, ale nechce se mi věřit, že by chlap bral jako jediné v zadní místnosti parfémy. Domnívám se, že mnoho chlapů, zlodějů, by spíše vzalo drahé pevné disky, které máme sebou a jsou při ruce ve skříňce, nebo i jinou techniku, jako je Zdendy vysílačka, která stačila jen vytrhnout a v neposlední řadě naše nová WIFI anténa, která vykukovala u mojí sedačky. Toho by si chlap určitě všiml, ale žena se evidentně zaměřila na zcela jiné věci.

A máme oběd a jak tam v poklidu sedíme, obědváme a rozebíráme událost, tak najednou spustilo čerpadlo na vodu. Bezdůvodně a jen na maličkou chvilku. Je jasné, že máme další problém a tím je občasný únik vody a následná vlhká podlaha mezi bojlerem, koupelnou a schodem do obýváku.

Zmiňovala jsem se o tom, že už dvakrát, v rozmezí několika měsíců jsme měli vlhkou podlahu v místech, kde to není správné.

Už dvakrát Zdenda hledal důvod a místo úniku, ale marně. Podruhé jsme celou podlahu vystlali savým papírem, abychom objevili původce, kde voda určitě nijak neteče, jen slzí. A dneska jsme na to přišli. Uvolnilo se jedno rameno rozvodu teplé vody.

Na fotce je moc pěkně vidět, jak se jeden spoj uvolnil. Přesto, že jsou obě dvě ramena pevně přichycena k desce, tak stejně se jeden spoj hnul a rosil.

Jenže dneska už nerosil, ale voda tenoučkým pramínkem stříkala. Hodně mi spadl kámen ze srdce, protože jedna varianta byla propálený kotel na teplou vodu, což by byla velmi drahá záležitost, nebo špatné čerpadlo, další slušný výdaj a nebo špatná mrazová pojistka, další velký výdaj.

Nakonec to vypadá, že je to jen povolený, uvolněný a špatný plastový rozvaděč vody.

Už když to hned na začátku naší cesty Zdenda viděl, prohlásil, že sice to vypadá bytelně, ale nevěřil tomu a preventivně jsme koupili dvě ramena sebou, co kdyby náhodou a dneska nastala chvíle té náhody.

Stejně chce Zdenda vyměnit plast za kov. Jakmile se ocitneme u nějaké velké prodejny jako je Bauhaus, tak má v plánu díly koupit a vyměnit celý plastový rozvaděč.

Takže opět máme v autě bordel jako v tanku, ale alespoň to odvedlo mou pozornost od zlodějny a já se do toho všeho rozhodla pro další pokus o slané rohlíky.

Tentokrát už mám váhu a veškeré ingredience mohu konečně odvážit a ne je dát do mísy jen podle oka.

Myslím, že někdy je to potřeba a rohlíky jsou konečně výborné. Mám recept od mé báječné příbuzné Olgy a stále se mi rohlíčky nedařily.

Vypadaly výborně, ale chuťově to nebylo nikdy ono. No, stejně jsme je zbaštili, o tom žádná, ale mohly a měly by být lepší.

Teď jsou opravdu výborné Takže, vřele doporučuji. Recept jsem už dala na stránky do kapitoly Recepty na cesty.

Díky několika dotazům na způsoby vyhledávání stání na noc a hledání servisních míst Zdenda také doplnil kapitolu v RPC – Rady porady na cesty – Navigace.

............................

Navigace, mapy a vše okolo.

Už je dávno pryč doba, kdy se na cesty vyráželo s koupeným atlasem. Pokud tedy byl pro danou zemi k dispozici. Nebudete mi věřit, ale když jsem poprvé jel do Kazachstánu a dispečer mi řekl, kam to vlastně jedu, a začal shánět mapu, abych věděl, kde to město kam jedu vlastně je musel jsem si sebou vzít malý globus, neboť všechny mapy končili někde kousek za Uralem.

  Dnes už toto nehrozí je dost možností, jak se dobrat k informacím. Možností je dost, někdo dává nadále přednost klasické mapě jiný jde s dobou a používá navigaci k tomu určenou a ti kterým nevadí že to stojí trochu víc tak jedou online přes internet.

  Já používám několik navigací současně............. pro pokračování přejděte na RPC - Navigace . Je tam několik zajímavých odkazů a našich zkušeností.

Já jsem zase s hrůzou zjistila, že zálohy stránek mám jen do září a tak mi chybí data v tabulkách. Staré a známé pravidlo je zálohovat, zálohovat, zálohovat! Určitě tabulky dodělám, doplním, ale až jak bude čas a prostor u počítače. Teď se dělíme o jeden notebook a je to občas boj. Kdo bude dřív na počítači a kdo má důležitější práci, která je potřeba udělat. Takže, nejpozději do konce měsíce vše chybějící doplním. To už bychom měli mít každý svůj stroj a tudíž, spoustu času na práci.

Všem přeji krásný večer.