29.7.2019 Saint Valery en Caux - France

S přibývajícími letními teplotami a horkem, které panuje i v severních oblastech Evropy se začínáme zabývat myšlenkou, pořídit si markýzu.

Je to přesně, jak jsme chtěli, pořizovat si dovybavení až tak, jak ho budeme potřebovat. Tak jsme si například dokoupili dobíjecí booster a několik dalších věcí, které nám život v obytném autě zpříjemňují.

Teď se ukazuje potřeba markýzy, protože v západních zemích jsou k dispozici stání pro obytná auta, kde lze markýzu použít. Je tu problém ten, že na těchto stáních si nemůžeme stoupnout tak, jak bychom potřebovali, a to je, mít proti slunci stranu, kde není vchod a hlavně, lednice.

Tu se snažíme co nejvíce držet ve stínu, ale pokud stojíme na STLP, kde je dáno, kdo jak musí stát čárami na zemi, tak tam zkrátka můžeme stát tak, jako ostatní a moc si nevymýšlet. Zde se ani nedá postavit opačně, protože v tu chvíli máme se sousedem proti sobě dveře, což je všem nepříjemné.

Opačně si stoupají Angličani, protože ti mají dveře na druhé straně, ale občas jim to taky nesepne. Nicméně, zpátky k markýze. Jsme dlouzí a tudíž i markýza bude muset být delší a i dražší, ale o to by až tak nešlo, vrchní pokladník s výdajem počítá, ale co je problém, to je váha.

Už tak jsme přetížený až hamba a k tomu ještě dodat další kila navíc, to nejde. Pak nezbývá než velmi, velmi vyselektovat, co je vyloženě nezbytné a zbytečné a nechat doma to, bez čeho se jakš takš obejdeme. Nemá cenu sebou vláčet knihovnu průvodců, stohy triček a dalšího oblečení.

Budu muset zredukovat vše, od drogerie – zásoby všeho možného, přes kancelář, kterou sebou vláčím a tak dál. Asi sáhnu i do štosu ručníků a povlečení. Zdenda už přemýšlí, jak zredukuje vybavení své cestovní dílny.

Pravda je, že nejvíce budu redukovat já, protože kuchyně, oblečení, očista a vše kolem našeho žití v autě mám na starost a tudíž, přesně vím, co sebou vezu jen pro případ, kdyby náhodou to bylo potřeba.  Na zimu plánujeme velký výlet, velkou cestu dost daleko a budeme potřebovat být co nejlehčí.

Zatím co tady budu bouřit, tak se podíváme na jedno krásné místo. 

Dneska hned po ránu mě zvednul mandle náš slavný T-Mobilu, od kterého máme neomezený internet za 99.- na dva prázdninové měsíce.

Dost jsem si tuto akci pochvalovala, a dokonce ani avízované zpomalení díky množství zájemců se nekonalo. Dokonce jsme snad týden tuto akci inzerovali, nebo lépe, upozorňovali na naší hlavní stránce, aby to těm, co nás čtou neuteklo. Nedávno jsem psala kolik by nám k spokojenému životu stačilo a vlastně jsme měli první měsíc po pěti letech našeho života na cestě bez omezení, bez komplikací.

Mohli jsme poslouchat české rádio, mohli jsme se dívat na televizi, mohli jsme vkládat do stránek, mohli jsme být na Facebooku a na Google si hledat informace o cestě a místech, kde jsme se akorát nacházeli, mohli jsme si ukládat fotky na vzdálená úložiště, zkrátka, měsíc jsme mohli bez omezení vše, přesně jak bylo slibováno a avizováno. Pravda, stáhli jsme si nějaké filmy, ale žádné omračující množství, zkrátka pár filmů, které jsme si chtěli nechat na dobu, deště, vánic a sněžení.

Dneska ráno nás regulérně vypli a to máme uhrazený druhý měsíc a v něm za týden spotřebováno 15 Gb. Kratičká sms nám sdělila, že máme zavolat operátora, a že nám bude vše vysvětleno. Dozvěděli jsme se, že jsme v zahraničí čerpali „NEHORÁZNĚ“ data a že teda tudy cesta nevede. Zdenda je beránčí povaha a jelikož jednal s infopánem on, nemontovala jsem se do hovoru a jen nadskakovala. Taková drzost! Co to je nehorázně? To slovo mají zřejmě v T-Mobilu v oblibě, protože ho použil několikrát.

Upozornil nás, že neomezená data jsou vlastně pro lidi, kterým stačí málo, informoval nás, že v žádném případě nemůžeme šířit internet pro ostatní zájemce, nesmíme stahovat filmy a vlastně smíme čerpat neomezená data velmi omezeně a pokud se budeme chovat nadále slušně, tak nám laskavě data znovu, možná zapnou, ale to musí zjistit.

Rudnu, brunátním a chvílemi se o mě pokouší kolaps celé mojí veskrze vetché nervové soustavy. Ten člověk si dovolil naprosto suverénně a s jistotou tvrdit, že díky našemu odběru jsme bezohledný vůči ostatním odběratelům dat, na které se pak nedostane. Docela mě překvapilo, že naše spotřeba, běžného provozu je pro Tmobil tak zásadní, neunesitelná, dramatická a stojí jim to za to takto jednat.

Stále se bavíme o letní akci na dva měsíce. Škoda jen, že jsme nebyli v nějakém kempu, kde bych s chutí poskytla všem wifi zdarma, škoda, že jsme si nestáhli alespoň půlku Filmového archivu a škoda, že jsem si říkala, že je to od Tmobil pěkná akce.

Je to byznys a velmi vymyšlený marketingový tah, který přiláká Tmobil spoustu nových zákazníků, to chápu a tomu rozumím, ale mlátit mě o hlavu, že jsou zákazníci, kterým stačí na měsíc 3Gb je nehoráznost. Včera dopoledne nás vypli a bylo nám řečeno, že pokud se teda budeme chovat „slušně“, tak nás do 24 h zapnou, a toto měla být jakási výstraha.

Slušně, další velmi oblíbené slovo pana operátora a asi bylo myšleno ve spotřebě dat, ale stále nevíme, co je myšleno slušně, jaký objem dat je podle nich slušný, anebo, jestli se máme chovat slušně jako takový? Tak, my se slušně chováme, zdravíme starší lidi, pomáháme stařenkám do schodů, neděláme nepořádek a neobtěžujeme sousedy nočním hlukem, za nakoupené věci slušně zaplatíme a slušně za jakékoliv dobrodiní  poděkujeme. Každopádně, je půl druhá odpoledne a internet nám stále nefunguje.

Zdenda měl v plánu se sem, na tento útes podívat, protože ho zahlédl na mapě a říkali jsme si, že by to mohlo být zajímavé místo na stání na divoko. Skutečně, krása a klid. K moři se sejde po schodech a už jsme na břehu, kde lidi chodí lovit škeble a kraby.

Kdybychom už docela nepospíchali, klidně bychom tu na pár dnů zůstali. Stání je neomezené, žádná značka nikde není a dost velké, aby se sem pohodlně vešli i domácí, kteří přijíždí, občas se podívat do dálky anebo s kyblíkem na lov mořských potvor.

Dojíždíme do dnešního cíle, dalšího příjemného městečka Saint Valery en Caux.

Zdenda má vybrané parkoviště nad městem na útesu, nějak se mu to zalíbilo, a úzkou cestou se jdeme podívat na místní bzukot a cvrkot.

Městečko je maličké, a tak ho máme za chviličku prochozené.

Je to spíše o tom, protáhnout si nohy a udělat si malou zdravotní procházku.

Velké stání pro obytná auta, a protože jsme u moře, tak hrazená.

Vlastně, téměř všechna místa, která jsou u moře jsou hrazená. Někdy je částka velmi příjemná 6 eur i méně nebo maličko víc, ale hrazená.

Tady je cena velmi příjemná 6,5 eur, ale stojan na vodu je překvapením. Tak drahou vodu jsme ještě neviděli. 3,5 eur za 10 min což je zhruba 100l vody.

My stojíme kousek nad městem na příjemném parkovišti v zeleni. Nikde nikdo, a tak samozřejmě, budeme grilovat.

Dneska jsme byli na velkém nákupu a kromě jiného máme 2,5 kg kuřecích stehen za krásných 2,25 eur. Měla jsem ještě v mrazáku kus jater, tak bude omáčka a pár plátků jsem naložila a budeme je mít taky na grilu.

Zdenda se nachystal na podvečerní lítání. Měl naplánováno, že slétne dolů podél ohromného útesu, promyslel si scénář a co a jak udělá a natočí, poctivě nabil baterku a psychicky se připravil na případnou ztrátu, ale jakmile vzlétnul nad útes, okamžitě se slétlo hejno racků a vysloveně útočilo na našeho droníka.

Zřejmě, domníváme se, že v útesu mají hnízda na širokých policích nebo v mnoha puklinách a mělkých dírách, kterými je útes poset.

Jinak si to nedovedeme vysvětlit. Zdenda už mnohokrát lítal nad mořem a nad břehem, kde byla spousta racků a nikdy si ho ani nevšimly až dneska byly maximálně útočný.

Zkoušel dvakrát vylétnout a pokaždé v dohledu nebyl jediný racek a během chvilky jich se okolo drona slétlo hejno a začaly v jednom šiku útočit na droníka a pak i na Zdendu.

Z ladných a bělostně krásných racků se během chvilky staly nepřátelští opeřený dravci. Takže, z večerního létání nebylo nic.

Přeji všem krásný a pohodový večer.

Dnešní trasa je: 49 km