26.7.2019 Cayeux sur Mer - Francie

Neskutečná vedra udeřila i na pobřeží Lamanšského průlivu, které obyčejně nebývá tak teplé.

Je tak velké vedro, že pobyt v autě je utrpením, které nikdo kolem nás neabsolvuje. Všichni kolegové jsou skovaní ve stínu markýz, aut anebo pod stromy.

Máme akorát maličký problém, naše baterky v nástavbě dosluhují a už neudrží přes den nabitý proud. Dříve bychom mohli na proud během dne normálně péct, a ještě v tomto období poskytnout proud chudým pocestným, ovšem teď, máme proud sotva na pár hodin. Dohodli jsme se, že to už do Čech vydržíme a nebudeme riskovat koupi baterek, tak jako v Řecku, kde nám místo baterií trakčních prodali startovací, které samozřejmě do roka a do dne byly na vyhození. Cena tenkrát samozřejmě odpovídala ceně trakčních baterek, ale já se domnívám, že nám byly prodány omylem a Zdenda je na beton přesvědčený, že ti šejdíři ve speciální prodejně s bateriemi přesně věděli, co nám prodali. Tenkrát jsme měli auto přímo před prodejnou, takže velmi dobře věděli, komu to prodávají. No, je to bolavé téma, ale už jsme přišli o víc, takže jsme se dohodli, že to vydržíme, nastavili jsme si velmi úsporný režim na nabíjení veškeré techniky a tak podobně, kterou nabíjíme jen přes den a večer svítíme žárovičkami na tužkové baterie, které zase přes den nabíjíme. No, je to potíž, ale co se dá dělat. V Čechách máme kousek za Benešovem skvělého prodejce baterií do aut, pana Stojánka, kde už mnoho a mnoho let nakupujeme a kde je výkup starých baterií za velmi slušné ceny, a tak se nám to vše trochu zlevní.

Když ustoupí moře, objeví se koryto řeky Somme, teda, jedno z koryt a má neskutečně teplou vodu. Zdenda už mi včera říkal, abych se šla taky vykoupat, ale moře, jako takové je dost chladné a jak já říkám, koupou se akorát děti a Janáček.

Ale dneska Zdenda vzal k vodě digitální teploměr, co jsme si koupili na lednici a v řece je teplota vody 25,5 °C je naprosto úžasná, a to je pro mne signál, hurá do vody. Bohužel, pozdě, ale aspoň jeden den jsme strávili vyloženě naložený ve vodě.

Není to žádná křišťálová studánka, ale voda je čistá, jen je zkalená pískem, který strhává ze břehů. Samozřejmě tuleni jsou permanentně kolem nás. Podezírám je ze zvědavosti a z poťouchlosti. To si tak člověk plave a plave a najednou se kousek od něj vynoří tulení hlava. To je „vo mrtvici“, jak by řekl pan Werich.

A ta hlava se rozhlédne a zmizí. Nádhera. Nutno podotknout, že nikdo se k tuleňům nechová ošklivě, nikdo na ně nic nehází a všichni se chovají velmi, velmi slušně, srdečně a s úctou k přírodě a k životu v ní. Tak, je nás tady hodně málo, ale i to málo by mohlo uškodit.

Lidi tady mají hodně pejsky a velké psy, ale všichni jsou na vodítkách. Jeden pán nechal zcela úmyslně svého většího psa štěkat na tuleně a sklidil neskutečnou výtku od okolních, kteří také tuleně pozorovali a těšili se, až se vynoří.

Takže ano, řekla bych, že si velká, valná, většina Francouzů své tuleně hýčká, chodí si je fotit, čekají až se vynoří, ale jsou velmi ohleduplní.

Večer jsme seděli dlouho do noci na pláži.

Téměř osamoceně. Očekávala bych, že v tak nádherný večer bude více kolegů na pláži, ale jsme tu akorát ve dvou, jinak pár návštěvníků,

kteří v taškách přivezou hromadu jídla, to závratnou rychlostí sní a odjíždějí.

My klasicky večery grilujeme. Je to to nejlepší, co můžeme udělat. Jednak nám to chutná, druhak Zdenda rád griluje a za třetí, jsme venku a je to pro nás vítaní změna jídelníčku.