10.7.2019 Calais - Sangatte - Francie

Máme nový stůl a snad už finální. Je třetí v pořadí, nejlevnější a doufám, že problém stolu už nebudeme řešit.

Jedná se o to, že od začátku jsme měli prostor pro stůl daný jasně a pevně. V dvojité podlaze, kam dáváme i křesla. Jenže, u první stolu, který jsme koupili na Expocampu zároveň s křesly a autem, jsme si tak nějak nevšimli, že v prostoru, kam je hodláme dávat jsou příčné výztuhy, které nám vnitřní prostor značně sníží.

Tím pádem se nám tam vše vešlo, ale byl to rubikon tam vše naskládat. Naskládali jsme to tam, o tom žádná, ale museli jsme různě tu posunout jedno křeslo, zasunout stůl, vysunout druhé křeslo a pak to vše velmi komplikovaně naskládat na sebe. Dopadlo to nakonec tak, že než abychom vše vyndávali a pak složitě zasouvali, tak jsme raději seděli na trávě a že máme stůl?

Jaký stůl, tady přeci žádný stůl není a ten monument pod křesly k nám vlastně nepatří. Vždy jsme chtěli velký stůl, pohodlný a stabilní. Taky jsme se plácli přes kapsu, protože pořádný stůl je základ.

Druhý stůl byl z jiného ranku. Kompletně rozkládací, velký, opět drahý a přišel nám pro nás velmi vhodný. Ušila jsem na jednotlivé části ochranné bačkůrky, abychom ho hned nepoškrábali a neponičili. Podotýkám, že výběru stolu věnujeme vždy velkou péči, spoustu času a mnoho a mnoho hodin diskusí.

Takže, žádné unáhlené koupě, to ani náhodou. Druhý stůl se ukázal jako vynikající volba, ale ne pro nás. Je to ideální stůl do kempů nebo na stání, když je člověk někde déle, ale na to, že se v poledne zastaví na oběd na místě, kde můžeme si oběd vzít ven a příjemně se naobědvat ve stínu auta a za půl hodiny pokračovat v cestě, je tento stůl příliš pracný na skládání a rozebírání.

Takže, zase jsme skončili u toho, že sice křesla vyjmeme a uložíme pohodlně, stůl také, ale rozkládat ho na chvilku a hned ho zase skládat, tak to se nám opět nikdy nechtělo a raději jsme obědvali vevnitř. Takže, ani druhý stůl se neosvědčil, ale zase, ten, kdo stojí déle na jednom místě a má málo místa, je rozkládací stůl na jednotlivé části ideální volba. Nezabere místo, je skladný, lehoučký a velmi stabilní. Nijak se nekroutí, nohy se dají různě nastavit a je velmi příjemný.

 Mezi tím jsme si pořídili příruční stolečky, to, když se nám nechtělo, nebo nebylo vhodné rozkládat velký stůl, tak na kafíčko nebo hrnek s čajem, ideální.

Zdenda má jsště svůj příruční na grilování a tím naše jsme téměř se stoly skončili, po krátký čas.

Přesně jsme už po všech těchto zkušenostech věděli, co potřebujeme. Náhodou, dneska Zdenda zahlédl náš stůl číslo 3, a hned jsme ho koupili. Je od firmy Lafuma, máme od nich i křesla a vím, že je to velmi stará a kvalitní značka, zabývající se outdoorovým vybavením a oblečením, které mají mimochodem vynikající kvality. Stůl jsme si chtěli pořídit v nějaké větší prodejně doplňků pro karavany, ale myslím, že tady bude o něco lacinější než v nějaké speciálce. Do křesel jsme investovali a díky tomu je máme stále jako nové, jen jim Zdenda občas dotáhne šroubky a slouží naprosto perfektně. Takže, máme nejlevnější stůl, 39,99 eur a konečně to vypadá, že tento bude náš poslední.

Hlavně, má teleskopické nohy, nemá na bocích rozpěry, do kterých člověk stále drká, pokud je nás více jak dva, a permanentně něco vylévá, nejlépe sousedovi plnou skleničku vína, má nízký okraj desky a hlavně, je kupodivu velmi stabilní, toho jsem se nejvíc bála, že se o stůl opřu a on se mi skácí. Vypadá to, že rozměrově je to přesně, co potřebujeme a hlavně, vejde se nám do prostoru, kde musí být i bez složitého manévrování a ladění té správné polohy.

Už jsme se hlavně oprostili od myšlenky, že když nás bude sedět víc u stolu, tak aby se návštěva pohodlně vešla. Návštěv je naprostý minimum a když se s někým párkrát do roka potkáme, tak většinou návštěva má svůj stůl, můžeme dát dva k sobě a je po problému.

Zalévání brambor

Dneska jsem opět řídila a myslím, že se s každou další jízdou zlepšuji. Rozhodně ne v odhadu šířky vozovky, to nehrozí, ale už se tolik nebojím o naše auto.

Už vím, jak si najet, abych zadním kolem nenajela po chodník, už docela umím i vyjet z kruhového objezdu a nevzít sebou část té jejich květnové výzdoby.

Dneska jsme se konečně po 140 dnech vrátili k moři a po skoro roce na parkoviště, kde jsme končili minulý rok naší letní cestu.

Ano, jsme v Calais na novém velikém parkovišti, které je postavené přímo nad tubusem tunelu. Dokonce i navigaci to zmátlo, podle ní jsme v tunelu.

Každopádně, je tu velké, velmi příjemné parkoviště s neskutečným pohybem obytných aut. Kupodivu, neviděli jsme jediný karavan. Odpoledne se parkoviště zaplní a dopoledne je zase téměř prázdné.

 

Kousek od nás je maličká vesnice Sangatte, kde je přístup na ohromnou pláž, která je téměř prázdná.

Tak, dneska není zrovna počasí na nějaké skotačení ve vlnách, fouká dost nepříjemný vítr a moře není nijak zázračně teplé.

Ale je to moře, je krásně cítit solí a je to příjemná procházka po písečné pláži.

 

Naproti nám jsou v dálce bílé doverské útesy a Anglie. Tam pojedeme příští léto. Letos se hneme jen kousek směrem na jih a projedeme si oblast až po Le Haver. 

Myslím, že to nejhezčí si necháme na další rok, aspoň tak rozhodl velitel vozu a vrchní plánovač trasy.

Dnešní trasa je: 47 km