Značně se oteplilo a je sluníčko, což je sice fajn, ale tepla by zase pro změnu mohlo být méně.

Tady je vidět, jaký je člověk nespokojený tvor. Buď je zima a přejeme si teplo, nebo je teplo a zase pro změnu by bylo lépe chladněji, pak zase prší a přejeme si, aby nepršelo, a naopak a stále dokola.

Jedeme krásnou krajinou Dolního Saska, kde jedna malebná vesnice navazuje na druhou. Samozřejmě, jedeme krokem, protože ve vsích je povolená padesátikilometrová rychlost spíše výjimkou. 

Takže hezky pěkně pomaličku, třicítkou, a to je pak našich sto kilometrů nekonečných. Kus Dolního Saska jsme si už projeli při minulé cestě, jen připomenu Brémy, starý říční přístav s ohromnou sochou Rolanda na centrálním náměstí. Roland je Brémský strážce svobod, což nás přivádí k tomu, že Brémy se pyšní na svůj status samostatné spolkové země, ale o tom jsem už vše napsala, když jsme Brémy projížděli na kolech.

Nyní jedeme pohořím Harz, to už máme skoro za sebou a jeho výběžky směrem na západ a dneska je naším cílem známé městečko Hamelin neboli Hameln, jak je komu libo.

V Hamelin je velmi slušné stání pro obytná auta, ale pro nás je drahé. Je sice blízko centra, za zády máme odstavené železniční vagony, takže, žádný velký přepych s výhledem a tak podobně, ale 8 eur za den je pro nás moc.

Tím, jak je Hamelin známý, tak parkovací automaty jsou podél celého okruhu starého města.

Musíme jet až za koleje, kde už se dá zaparkovat, ale pro šetřílky, jako jsme my, doporučuji zaparkovat ve vilové čtvrti a pak přejet klidně na velké parkoviště buď na naše místo a nebo kousek nad námi je sportovní areál a tam se dá také pohodlně parkovat. Sice dost z kopce, ale na jednu noc se to dá vydržet.

Jedeme podle řeky Vezery, která poskytla jméno architektonickému stylu, tzv. vezerská renesance a městečko Hameln je nejkrásnější v širokém okolí.

Dostávám se pomaličku k tomu, co město Hameln proslavilo, byl to příběh bratří Grimmů a hamelnském Krysaři.

Všechna tehdejší středověká města měla velký problém s krysami a Hameln nebyl vájímkou.

Když se ve městě objevil člověk, který tvrdil, že odvede jen za pomoci své píšťaly všechny krysy z města, radní se s ním velmi rádi dohodli a slíbili tučnou odměnu.

Tak se také stalo, pestře oděný Krysař vytáhl flétnu, začal na ní hrát a všechny krysy z města ho následovaly.

Nicméně, radním se najednou, když bylo město krys zbavené, zdála odměnu příliš vysoká a odmítli jí zaplatit. Krysař vzal do ruky znovu píšťalu a odvedl všechny děti z města, aby dal radním za vyučenou.

Hameln na tomto příběhu později postavil svoji výjimečnost a krysy jsou v nějaké podobě vidět doslova všude. Samozřejmě, že ne živé, ale vycpané, čokoládové, dřevěné a spousta kaváren, restaurací a cukráren nese ve svém názvu krysu, nebo jí mají na vývěsním štítě alespoň nakreslenou.

Nádherné panské domy jsou samozřejmě další chloubou města a opravdu nevím, kterou dříve vyfotit a která je hezčí.

Na krásném domě Hechzeithaus, Svatební budova, je skvělá zvonkohra,

která doprovází představení o proradných měšťanech.

Měli jsme kliku

a zrovna začala zvonkohra hrát a před námi se odvíjí příběh o Krysaři.

Podívejme se ještě na pár domů, které jsou vskutku krásně opečovávané. Ani se nechce věřit, že některé mají za sebou několik století.

Naštěstí se vše odvíjí na poměrně malém prostoru, ale i tak, pokud chceme projí i boční ulice, které jsou taky úžasné, tak je dobré počítat s několika hodinami, která strávíme blouděním v uličkách mimo několik hlavních ulic a centrálního náměstí.

Pak nás čeká ještě dvoukilometrový pochod zpět k autu a opět jsme ucaprtaný až hrůza.

Jedeme na předem vyhlédnuté parkoviště, které jsem už doporučovala a teprve nám začíná klasická, každodenní práce.

Fotky, trasu cesty, napsat cestopis, udělat večeři, najít nějakou volnou síť a tak podobně. Abych nezapomněla, dneska Zdenda vyglancoval našeho Flíčka a už je zase jako nový.

Za 4 eura jsme perfektně čistý. Šampon, teplá voda a tentokrát to máme i s voskem, a to je příjemná cena. Zdenda je šikulka.

Dnešní trasa je: 150 km

Opět jsme kousek popojeli nádhernou krajinou, a ještě krásnějšími vesničkami.

Už se pomaličku začínají ukazovat střechy z došek z trávy, což nám hodně připomíná Holandsko a oba dva cítíme, že se už blížíme do země, kterou jsme si velmi zamilovali. Teda, já určitě. Zdenda je spokojený všude, tomu se líbí absolutně všude, to já bývám mnohem kritičtější.

Míříme k jezeru Dümmer, kde by měly být stání pro nás zdarma. Plánujeme taky výlety na kolech, ale to se ještě uvidí.

 Počasí se opět prudce zhoršilo, je zataženo a poprchává a najednou blik a slunce pálí jako o život. Stání jsme našli, tentokrát podle katalogu ACSI a jsou okolo jezera hned dvě, vlastně tři, ale jedno je placené.  Nakonec se rozhodujeme pro stání s elektřinou a vodou. Samozřejmě tyto dvě komodity jsou placené, jako ostatně skoro všude v Německu.

Na to si tu člověk musí zvyknout. Pokud je zadarmo stání, kterých je opravdu požehnaně, tak voda je téměř vždy za poplatek a ten se mění. Buď je to 100 l za 1 eur, nebo je to 7 min tankování, což zase hodí kýžených 100 l nebo je to za 1,5 až 2 eur neomezeně a tak podobně. Není to moc peněz, jasně, je to velmi slušná cena, ale pokud bychom byli jen v Německu a jen odkázaný na placenou vodu ze stojanů, což je tady jediná možnost, tak by se to ve finále docela prodražilo. To i Francouzi jsou dajnější a se slzou v oku mohu jen vzpomínat na Itálii a její pítka s kvalitní křišťálovou vodou. No, je to tak a my s tím nic neuděláme. Zase můžeme využívat poměrně bezpečné STLP, kde jsou kolegové a většinou, vždy nějací jsou přes den u aut a riziko zlodějny se tím zmenšuje. Pochybuji, že by se nějací zloději odvážili přijet mezi obytky a začali se dobývat do nějakého auta.

První větrný mlýn, blížíme se k Nizozemí. 

Myslím, že vždy by se někdo ozval a zloděje vyhnal. Aspoň my bychom se tak zachovali, protože víme, kdo asi tak stojí okolo nás a víme, že majitel by asi těžko páčil okno nebo dveře velkým šroubovákem nebo pajcrem. Pokud by ztratil klíče, snažil by se najít pomoc u nás, co stojíme okolo a nějak se za pomoci kolegů dostat do auta při co nejmenším poškození. A pokud by takový nešťastník oslovil Zdendu a ten se vytasil se svým arzenálem nářadí, tak si myslím, že by se dostal i do jaderné ponorky, natož, do obytného auta a pokud bude mít jen trošku starší zámek, mám na mysli tak dvouletý a více, tak ten Zdenda otevře lžičkou od čaje. Když mi to předvedl na našem Flíčkovi, když jsme se domlouvali, zda koupit nový zámky a já bránila měšec se zlaťáky s tím, že je to určitě zbytečné, málem jsem omdlela a okamžitě jsem souhlasila s koupí nových zámků. Jedná se o to, jaké máme mechanismy v zámcích.

My máme myslím, myslela jsem si, že kvalitní. Kvalitní auto, kvalitní cena, tak snad ksakru by mohly bát i zámky kvalitní. Zdenda mi ukazoval, že i velmi drahá auta jako Concorde mají totožné zámečky ve dveřích stejné jako my a taky úplně k prdu. Ještě jsme pro případ nouze dokoupili přídavné zámky, které jsou připevněné na karoserii, hodně kolegu je má jako druhý zámek, a jakoby se zatočí a zajistí dveře.

Ty Zdenda objednal, kdyby nám byl zámek ve dveřích nebo v garáži zničen, tak abychom měli jakousi náhradu na cestách. Vezeme ho sebou jako další náhradní díl a od FIAMA byl docela drahý, ale když to Zdenda viděl v reálu, když nám to přišlo poštou, tak byl hodně rozezlený, protože jak prohlásil, takovou hrachovinu za ty peníze nečekal. Je tam stejný systém vnitřního mechanizmu jako máme my ve dveřích, stejné zámky se používají i u kamionů, a to ze zkušenosti už ví, že po dvou letech se vnitřní stavítka dokáží tak ošoupat a zanést, že pak stačí lžička, šroubovák, cokoliv placatého a jednoduše se zámek otevře bez použití jakéhokoliv násilí. Moc hezky to ukazuje v kratičkým videu, které máme na stránkách. http://www.bydlikemevropou.com/nase-auto/2018/opravy-a-upravy?pg=1874

Proto Zdenda ještě udělal na noc zavírání zevnitř. Opět, jak se říká, v jednoduchosti je síla a na noc jsme zajištěný obyčejným šoupátkem co se běžně používá na králíkárny. Máme jen petlici, malou, tak teda petličku za pár korun a funguje skvěle. Jsem v klidu, že se k nám v noci snad už nikdo nedostane.

Přední dveře máme zajištění stále na svorníky, taky za pár korun, které otevíráme a odjišťujeme jen když je chceme umýt a vchodové dveře máme zajištěné myslím už hodně dobře. Ale stejně, když se skloubí chvilková nepozornost, chvilková lenost, chvilková příležitost, tak to stejně zlodějům nezabrání nás sprostě a nechutně okrást. Hezky se říká, připraveným přeje štěstí, ale oni jsou tak nějak vždy připravenější. 

No a tímto maličkým zamyšlením o výhodách stání na STLP bych uzavřela dnešní putování k jezeru Dümmer. Celé odpoledne a večer prší, svítí sluníčko, prší a pro změnu, svítí sluníčko a je příšerný vedro.

Dnešní trasa je: 128 km

 Včera od rána lilo jako z konve, ale k poledni se ukázalo sluníčko, a to je pro nás signál, honem sundat kola a jedeme podél jezera, což je necelých 30 km.

Mám uvařeno na dva dny dopředu, hlavně studený oběd, který si sebou vezeme v termotašce. Já vím, vézt si na nosiči termotašku s jídlem není zrovna in, ale proč jíst zapařený oběd, když máme možnost mít ho příjemně chladný.

Vařila jsem těstoviny s trochou kuřecího masa a zeleninou a na druhý den máme rizoto, to se dá taky jíst studené.

Jedeme kolem jezera, a tak jak vykukuje sluníčko a je po dešti, tak si připadáme jako v prádelně.

Dneska, když jsme vyjeli bylo opět po celonočním dešti. Naštěstí prší v noci a to se zase pro změnu krásně spí, když déšť bubnuje do střechy a je pěkně chladno.

Téměř jsme osiřeli. Stání se vyprázdnilo, ale stále někdo přijíždí a odjíždí. 

Přeci jenom, ani jeden moc velká vedra nemusíme, proto je naše cesta i tak koncipovaná. V zimě jsme na jihu a v létě na severu, kde jsou teploty přeci jenom maličko snesitelnější a co si budeme říkat, v zimě bychom ani na severu nemohli být, to bychom protopili majlant.

Udělala jsem taky součet minulého měsíce a zodpovědně mohu říct, ještě že už jsme odjeli. Takových peněz utracených, ale téměř vše bylo nutné, nebo alespoň si to myslíme.

Fakt je, že jsme se dneska rozšoupli.

Dali jsme si úžasnou ledovou kávu a Zdenda svoje milované kapučínko, tentokrát s miniaturní zmzlinkou.

Tak to jsme ještě neviděli. Na tácku byl připevněný držáček a v něm zasunutá malilinkatá zmrzlinka v pidi kornoutku.

Já zase měla ledovou kávičku, lahodnou a nijak předraženou. Faktem je, že jsme si nějakou dobrůtku zasloužili.

Ujížděli jsme do městečka Diepholz dobrých 10km nad naší plánovanou trasu a udělali jsme dobře.

Malebné městečko, poklidné a takové mě přišlo, spící.

Jedeme zpět k jezeru po perfektně upravené cyklostezce s několika skulpturami.

Co více říct. Je tu krásně a vše je upravené, čisté. Odpadkové koše prázdné, lavičky a odpočívadla neponičené, cesty upravené, tráva okolo cesty posekaná. Nevím, ale stále se máme co učit, aspoň mě to tak připadá.

Vím, že mnoho lidí Němce nesnáší, ale stačí nezaujatě sledovat, pozorovat a vnímat to, jak se snaží mít všude pořádek, řád, jak investují do volného času lidí, jak se starají o svoje prostředí.

Nabíječka na elektrokola. 

Samozřejmě, je to v prvé řadě otázka peněz, kolik stát může investovat do takových zbytečností jako jsou lavičky, altánky a upravené cyklostezky.

Kolik investují do zaměstnanců, kteří pravidelně objíždějí odpadkové koše, aby nepřetékali, kteří průběžně opravují cyklostezky, aby se nezničili víc a pak, kolik investují do sekání trávy okolo cest a tak podobně.

Bylo by toho hodně k zamyšlení, proč to tady jde a u nás moc ne. Proč dokáží investovat do stání pro bydlíky, proč dokáží pomalu v každém městečku mít pár stání a když už je to stálo hromadu peněz, tak se holt vybírá poplatek. Je vidět rozdíl mezi Itálií, Francií a Německem.

Tady je trochu plno. Na hnízdě jsou tři mláďata. 

V Itálii je stání málo a voda je všude zdarma, ve Francii je stání hodně a voda dost často zdarma a v nejbohatším státě v Německu je stání pro obytná auta ohromná spousta, ale vodu jsme nikde zdarma nenatankovali. Všude se platí, ne moc, ale platí.

Abych předešla dohadům, je možné, že jsou některá stání s vodou zdarma, ale i při sebelepší vůli si opravdu nevzpomínám, že bychom někde natankovali vodu zdarma.

Zatímco jsem se zaobírala vodou, jak jí zde všude platíme, projeli jsme se na kolech místní krajinou. Toto místo mohu na léto jen doporučit. Klidné stání pro obytná auta je až na konci velkého parkoviště.

Pokud by už místo nebylo, stačí se postavit někam stranou a počkat si do večera, až odjedou osobní auta a zabrat si nějaké pohodlné místo.

Myslím, že to tu nikdo moc neřeší. Koupání v jezeře musí být v létě skvělé a je opravu nějakých 100 m od nás.

Zítra doufám, že se nám podaří někde nějaké kloudné připojení k internetu, protože na vkládání už máme několik dnů a čím je toho více, tím je to pak strašně zdlouhavá práce.  

 Dnešní trase je krásných: 45 km

Dnešní den je ve znamení přesunu a nákupu. Vypadá to, že zítra už budeme v Nizozemí, a tak si ještě v Německu nakoupím, co asi tak budu potřebovat.

Stejně se toho nedá koupit moc, protože to bychom se neuvezli, ale pár věcí přeci jenom povezu sebou. Moc si to nepamatuji, ale mám pocit, že v Nizozemí je dráž jak v Německu a tak jsem vlastně nakoupila jen mysli, které jíme každé ráno s mlékem, Zdenda si koupil sekanou s něco jako vlašským salátem co miluje a jogurty.

Něco málo zeleniny a už jsem potřebovala cibuli a tak podobně. Měli v akci docela pěknou krkovici, tak jsme koupili balení se čtyřmi plátky. Hned jsem maso naklepala a naložila, večer bude grilovačka. Jen pro zajímavost, brambory tady stojí 1,30 eur/ kg velké balení což je skoro 33.- Kč za kilo brambor. Cibuli jsem dneska kupovala za 1,25 eur kilový pytlíček a asi na dlouho poslední kloudný chleba za slušné peníze, 2 eur za kilo, taky hezká cena.

Zároveň jsme dneska při odjezdu museli doplnit vodu a jaké bylo naše překvapení, že za jednu platbu jsme natankovali něco kolem 80l. Opravdu, za vše se platí, sice málo, po tročkách, ale platí. Pokud chceme vylít toaletu, tak opět za euro. Tady je zajímavý stojan, který má z druhé strany zatahovací roletu. Hodíme euro, roleta se na 3,5 minuty otevře, my se zbavíme obsahu fekální nádrže, ještě jí stihneme vymýt a už se ozve pípání a za chvilku se roleta zase zatáhne.

Hodíme euro, zmáčkneme předvolbu se symbolem kohoutku a teče nám pár minut voda, jak jsem říkala, cca 80l vody. Potřebujeme se zbavit šedé vody? Žádný problém, hodíme euro a po zmáčknutí správného symbolu se nám odjistí poklop, který můžeme otevřít a zbavit se odpadní vody v nádržích. Ovšem, co tu měli zdarma a co nám vysloveně vyrazilo dech, je internet zdarma.

Tak to se v Německu hned tak neudá, aby byl na STLP zdarma hotspot a ještě ke všemu poměrně silný signál. Zdenda ve snaze objevit volnou síť narazil na firmu, která hotspoty poskytuje firmám a ty je zase poskytují nám běžným spotřebitelům. Tato firma má samozřejmě stránky pro podnikatele, jako jsou restaurace, hotely, vlaky, města a prodejny a tam je i mapa hotspotů, které tato firma už zajistila s cenami připojení anebo kde je připojení zdarma.

Jedná se o to, že pokud je zdarma, tak je to třeba některý internet a je možné, že po nás město bude chtít zaslat sms s imejlovou adresou a tak podobně, to bylo velmi časté v Itálii. Zdenda našel stránky firmy, která hotspoty poskytuje, našel místo, kde je uvedeno, že je hotspot zdarma a je to stání pro obytná auta kousíček od nás. Na místě, kde jsme teď stáli tři noci byl taky uveden hotspot zdarma, ale žádný tam nebyl. Je možné, že ještě není sezona a restaurace, která se pyšnila tím, že má hotspot zdarma je ještě zavřená, nebo nevím. Každopádně, tady na STLP je skutečně internetové připojení zdarma a poměrně kvalitní.

Někdo už nám říkal, abychom se připojovali na internet přes hospot, ale přiznávám, moc této problematice nerozumíme, ale z toho, co jsem se dočetla to není zdaleka tak jednoduché a laciné. Trošku jsme se touto problematikou zaobírali, hledali jsme informace, ceny a podmínky a vzpomínám si, že nás to nijak valně neoslovilo.

Doby se mění, mění se tarify, mění se množství poskytnutých dat, tak třeba i zde se za dva roky leccos změnilo. Poprosila jsem kamarádku Petru a jejího manžela IT odborníka a poprosím další v našem okolí, Andulku s Ondrou, aby nám pomohli se v této problematice zorientovat. Myslím, že je to další možnost, jak se připojovat na internet a mít méně problémů s volnou sítí a více dat k použití a hlavně, pokud nebudeme mít možnost za rozumné peníze připojení neomezeně, tak stále budeme mít málo dat pro práci, pro běžné každodenní řešení běžného života. To je samozřejmě problém těch, kteří cestují mimo republiku, mimo svůj domov na delší dobu.

Dojíždíme na další STLP, který je velmi příjemný. Skládá se ze dvou parkovišť a my si naštěstí stoupli nahoru, vedle moc příjemných Holanďanů a samozřejmě postraších kolegů z Německa, kteří jsou kupodivu velmi zvědavý a samozřejmě, velmi příjemní.

Nechci paušalizovat, ale řekla bych, že čím je obytné auto starší, tím jsou kolegové příjemnější. Už tady se to vyselektovalo, nová auta stojí dole a starší nahoře.

My, netušíc, stoupli jsme si k těm starším, kteří nás velmi příjemně přivítali a vzali mezi sebe. Všichni jsou to ohromně milí lidé, kteří se postupně přišli vyptat, kdo jsme a odkud jsme.

Nikdy se nepovyšujme na kolegy, kteří mají starší auto nebo karavan, nikdy nedávejme najevo, že jsme něco víc než ten vedle nás, jen pro to, že máme auto větší, lepší, novější. Takové chování je ubohé, neslušné a nedůstojné.

Omlouvám se, ale opět se mi vrátila vzpomínka na kolegyni, která podnikla cestu do Makedonie a Albánie a svým opovržením nad úrovní jednoho kempu a výsměchem toho, jak a v čem, (byly to starý karavany), tam lidé tráví dovolenou, udělala ostudu celé komunitě kolegů, kteří cestují napříč Evropou.

Dnešní večer jsme ukončili grilováním a posezením venku až pomalu do desíti hodin. Vzdávám hold našemu grilu, protože nám už třetím rokem velmi dobře slouží a nikoho neobtěžujeme čmoudem, zápachem a tak vůbec. Vlastně, kdekoliv můžeme gril vyndat a grilovat. Na parkovišti na stolu, kde by se normální gril nedal použít, nehrozí zapálení okolí a hlavně, nekouří, má ohromně malou spotřebu dřevěného uhlí což je taky dost důležité. Je nádherný vlahý večer, je nám báječně o totéž přejeme všem, kteří jsou doma nebo také na cestách.

Dnešní trasa je: 96 km 

Dneska má Zdeneček narozeniny a tak mu i zde přeji strašně moc štěstí, zdraví a spokojenosti. Úplně nejdůležitější je samozřejmě zdraví, které se nedá koupit za žádný peníze.

 Štěstí a spokojenost je složené z mnoha dílků, které do sebe musí zapadnout a já jen tiše doufám, že jsem maličko přispěla k tomu, aby byl Zdenda šťastný a spokojený. I ta naše cesta je taková skládačka složená z mnoha dílků, které do sebe musely zapadnout, jinak by to nefungovalo a myslím, že jsme hodně šťastný a velmi spokojený. Ikdyž, co si budeme povídat, taky stále není jen slunečno, taky se u nás doma přežene mrak, začne to bouřit, ale pak se rozjasní, kalné vody se vyčistí a je zase dobře.

Dneska jsme se ocitli v malém městečku Lingen, které není ničím zajímavé. Snad jen, že je tu městský bazén, kam chtěl jít Zdenda, ale já ne.

Už několikrát jsem měla problém, na cestě jsem se všelijak léčila a následně jsem vysledovala, že to bylo pokaždé po návštěvě nějakého bazénu a samozřejmě výřivky. Tak se raději poslední dobou bazénům vyhýbám a Zdendovi se tam samotnému nechtělo. Jinak, cena 5 eur na 2 hodiny je přímo skvělá.

Je tu také STLP, ale placený, takže nic pro nás. Je hned vedle bazénu na zatravňovacích kostkách, moc hezky umístěný, obklopený zelení a stromy.

Abychom si protáhli nohy, poctivě jsme si prošli městečko Linggen, ale jak jsem říkala, je to spíše jen o troše pohybu.

Odpoledne dojíždíme na další stání pro bydlíky u jezera Geeste See, kde je pro nás spousta místa na parkování. Hned u vjezdu je velké infocentrum, kde jsme byli prosit o internet, ale nedali heslo. Lakomci. Nad námi je nádherné veliké jezero a stání tady v létě bude parádní. Myslím, že s klidným srdcem mohu toto místo doporučit. U infocentra jsou perfektní toalety, ty jsou také kousek nad námi u veliké restaurace, kde se příjemně za zástěnou dá popíjet kávička, koukat na jezero a užívat si. Jsou tu i na plážích sprchy a jak mohu posoudit, spousta místa na slunění a tak podobně. Zkrátka, to jsou Němci, kteří si to udržují v perfektním pořádku. Velké dětské hřiště s prolézačkami a samozřejmě, všude je bezbariérový přístup. Takže, za mne skvělé místo jeden až dva dny na spočinutí, odpočinutí a vykoupání na cestě.

Ještě bych ráda zmínila nový ohromný fenomén a tím jsou elektrokola. Elektrokola jsou všude, a snad už všichni je mají. Před obchodem je 10 kol a z toho jich je 8 elektrokol a když jedeme na výlet, tak vidíme, kolik starších lidí je má a kolik jich jezdí po výletech.

Řekla bych, že díky elektrokolům se právě starším lidem otevřela možnost podnikat výlety po okolí. Samozřejmě, silniční, městská a horská kola mají nezastupitelnou úlohu, ale elektrokola jsou právě pro starší generaci jedinečným řešením, jak se pohodlně projet po okolí aniž by je schvátil cestou zpět infarkt nebo se z výletu týden léčili. 

Nejsme úplně ta generace o které mluvím, ale z vlastní zkušenosti vím, jaký je to báječný pocit, když nám pomáhá elektromotor a my si konečně užíváme krásy okolí, ale o tom až příště.

Dnešní trasa je: 55 km 

Spíme na velkém stání pro obytná auta a karavany.

Myslím, že je to tu moc pěkné a ideální na letní zastavení, vykoupání a krátký odpočinek na cestě. Včera jsem se zmiňovala o elektrokolech a jejich využití starší generací. Opravdu, skoro u všech aut jsou elektrokola a skoro všechno jsou to kolegové důchodci.

Zrovna je to tak dva, tři dny, kdy jsme se se Zdendou zamýšleli, proč starší kolegové jezdí v obytných autech, přijedou na stání, tam vyndají židličky, stolečky a sedí u auta, co je k tomu vede, proč tráví zrovna takto víkend nebo týden někde jen tak na místě nic neděláním? Ale ono je to trošku jinak a pokud se společně zamyslíme, zjistíme, že je to moc fajn.

Hlavně, úplně jsme opominuli skutečnost, že vlastně skoro všichni mají na nosiči nebo v garáži kola a to hodně převažují elektrokola. Češi jsou národ chatařů. Když už jsme nemohli jezdit do zahraničí, tím mám na mysli jih a západ Evropy a vlastně jet pod stan třeba do Polska byl pro mnohé problém, protože do škodovky se toho zas tak moc nevešlo. Řešením pro mnohé bylo splašit někde nějakou chatu a tam trávit víkendy. I já jsem takto vyrostla a Zdenda je taky dítě vyrostlé na chatě.  

jezero Geester See, vedle kterého stojíme - max 100m 

Já jsem s rodiči nejdříve jezdila pod maličký stan na Sázavu a pak maminka zavelela, že už toho harcování má plné zuby a sehnala chatu, samozřejmě u vody, protože tatínek byl velký rybář a kam jsme pak jezdili a kde byli rodiče velmi spokojený.

U nás se chatařilo a na západě se rozvíjel karavanistický svět. Vyrostly fabriky na obytná auta a karavany, vyrostlo zázemí pro jejich majitele a cestovatele a vyrostl ohromný turistický průmysl, který se světem karavanů úzce souvisí.

Tak i tady je velmi početná skupina důchodců, kteří si na stáří koupí nové, novější nebo starší obytné auto a popojedou kousek od domova, zaparkují na stání, sundají kolo a jedou se podívat po okolí. Podle značek vidíme, odkud jsou a že vlastně moc daleko nejeli.

Večer si sednou do křesílek u auta a čtou si noviny, luští křížovku anebo jen pozorují okolí, kdo přijel, co dělají a odkud jsou. Grilují spíše mladší důchodci, ale ti starší si často sednou k televizi a už koukáme, jak jim satelity hledají signál a oni mají svůj oblíbený pořad ve svém pohodlí.

Ráno, když je hezky, sednou do křesílek a snídají hezky na sluníčku.

Pak to bývá hodně často tak, že po snídani jdou nebo jedou na procházku,

výlet pak je oběd a hodí si malého ducánka a pak jdou znovu na procházku nebo na hodinku na kola a už je večer,

večeře a večerní posezení před autem nebo televizní pořad. To záleží na počasí. Hodně vídáme, že když je hezký večer, tak sedí skoro všichni před autem a popíjejí vínko nebo pán pivko a povídají, nebo jen pozorují sousedy.

Je to takové poklidné trávení času a řekla bych, že velmi příjemné. Pokud do toho ještě přimícháme výlet za nákupem, doplnění vody a zbavení se toalety a odpadní vody z nádrže, tak na půl dne je zase o zábavu postaráno.

Hlavně vidíme, že lidé staršího ročníku nemají problém si vzít do tašek svačinu a na několik hodin vyjet na elektrokolech na výlet. Pak je cestou zase my potkáváme, jak sedí někde na lavičce, svačí a jsou spokojený. Krásné trávení stáří, to musím uznat. Jistě, hodně lidí si povzdychne, no jo, ale oni na to mají odpovídající důchody a oni na to mají příjem nebo u nich není tak draho jako u nás, a ještě lepší je, oni si to můžou dovolit.

Nebudu se pouštět na tenký led s obhajobou německých důchodců, ale pokud se budeme zajímat a vyptávat, tak zjistíme, že je to vše poněkud jinak.

Máme příbuzné a přátele v Německu a těch se pokaždé vyptávám na to, jak funguje sociální systém, jak jsou na tom důchodci, jak se spoří u nich na důchod, kolik stojí pojištění na které tolik u nás žehráme, kolik let musí pracovat oproti nám a jak funguje přesun rodinného majetku.

Jak funguje rodičovská dovolená, mateřská, kolik dostávají maminky, které jsou doma s dětmi, jak dlouho mohou být doma a tak podobně.

Není to taková legrace, jak si mnozí myslí, nemáme jim co závidět a spousta lidí, kteří jsou v důchodu žije hlavně z úspor, které si spořili od studií nebo kdy začali vydělávat, to je věc, kterou taky moc neznáme.

Byly to malé částky, ale od nás na západ je to hodně běžná věc, spoření si na důchod. Pak ještě majetek, který nabyli za svého života, používají k pohodlnějšímu stáří.

Je to také tak, že když potřebují soustavnou péči v nějaké léčebně, holt majetek prodají a péči si tak zajistí.

Městský veřejný park ve městě Nordhorn

Oproti nám je péče o staré lidi v západních zemích jako je Německo a Francie obrovsky drahá a je plně na bedrech rodiny. Platba 3–4 tisíce eur za měsíc je pro nás nepředstavitelná, ale v Německu je to běžná sazba a stát ji zaplatí až v případě, pokud rodiče a ani děti nemají žádný majetek, který by mohli prodat.

Považme, děti! Tam se na nějaké city nehraje a pokud mají děti majetek, byt, dům, víkendovou nemovitost, stát požaduje platbu od nich, a to je jen střípek, a to jim tolik závidíme.

Trochu jsem se zapovídala, zkrátka zakecala, protože je to stále a stále bolavé téma a mnohdy je plné závisti od lidí, kteří neví, neznají a nezajímají se.

My jsme si zatím prošli krásné městečko Nordhorn a už si to pomaličku hrneme na hranice s Nizozemím.

Stojíme kousíček od hranic na velkém parkovišti, ale jen kvůli internetu, který díky anténě máme od protější benzínky.

Dnešní trasa je: 37 km 

 Prší, je ošklivo, a ještě se k tomu všemu ochladilo. Jedeme dál směrem na městečko Enschde a pokud nebude pršet, půjdeme si protáhnout nohy.

Opět a stále, pokud vjedeme do Nizozemí, musíme obdivovat nádhernou architekturu, která je všude kolem nás.

Já ještě okukuji výzdobu v oknech, která je naprosto jedinečná. Samozřejmě, další krásnou výzdobu domovů mají v Norsku a Dánsku, ale tady jsem se s ní setkala poprvé před lety,

kdy jsem tu jela se Zdendou ještě s kamionem a nesmírně mě to uchvátilo. Jak tady mají jedno okno vyzdobenější než druhé, jak se vyloženě vyžívají v dekoracích a nutno říct, že je mají zkrátka úžasné.

Už vloni jsem plánovala udělat takovou malou fotogalerii okenních výzdob, jak to tu mají, ale když bylo sluníčko, tak fotit bylo nevhodné a zkrátka nešlo tak brutálně vnikat do soukromí a fotit si okna, když uvnitř seděli majitelé.

Zkusím nafotit pár výzdob při naší asi poslední cestě Nizozemím, vidíme, jestli se mi podaří pár fotek.

Dojeli jsme do městečka Enschede a opět prší. Mraky se honí a co chvíli se jeden přižene s vodní průtrží. Nakonec nikam nejdeme a jen jsme se přesunuli k McDonald ‘s na internet. Když už dřepíme doma, tak alespoň něco málo uděláme na stránkách, Zdenda zazálohuje fotky a tak podobně.

Já se teď zaobírám problematikou připojení na internet hotspot, co to je, jak to funguje a jaké máme možnosti. Problém nám nastal už v Německu, protože Němci jsou obecně lakomý na volné sítě. Zdenda hledal volnou síť jako blázen a se slabým výsledkem. Namlsala nás možnost jednoho hotspotu, kde byla volná síť na stání pro obytná auta. Jenže, to zatím bylo tak vše. Rozhodili jsme po známých sítě a tady jsou prozatím naše poznatky. Třeba se to někomu hodí, protože internet na cestách je taky důležitý a cestovatelé, kteří jedou na delší dobu se bez něj dneska už skoro neobejdou.

Zároveň bych velmi ráda poprosila případného čtenáře, který se touto problematikou zabývá a má další informace, jiné zkušenosti, aby mi je napsal na imejl bydlikemevropou@seznam.cz , ráda článek doplním. Nejsem odborník a ani znalec, jen jsem se snažila posbírat informace a uvést je i pro ostatní. Celý tento článek bude umístěn v odkazu Internet na cestách.

Hotspot je vlastně přístupový bod Wifi (nebo Wifi terminály) v angličtině nese označení AP, který funguje jako relé k Wifi síti.

Dnes jsou téměř všechna zařízení, jako jsou počítače, smartphony nebo tablety, vybavena adaptérem Wifi a umožňují připojení k těmto přístupovým bodům Wifi. Funguje to tak, že restaurace, město, sportoviště, bar na pláži si objedná u firmy, která hotspoty poskytuje zařízení, krabičku, která šíří signál WIFI, ke kterému se zase my, obyčejní smrtelníci můžeme připojit. Toto je velmi laicky řečeno, ale myslím, že takto to funguje. Potud je vše tak jak má být, ale teď nastává problém, jestli a jak se můžeme k tomu hotspotu připojit.

Interiérový směrovač hotspot a přístupový bod nebo opakovač. Jeden z mnoha typů.  

Poskytovatel WIFI, třeba město, si může zadat do podmínek našeho připojení, že chce naší sms s imejlovou adresou, například, nebo se připojení tváří jako volné, ale je třeba do otevřených stránek zadat heslo, které dostaneme na baru nebo v recepci hotelu, kempu jako jejich hosté. Někde stačilo vypsat po přihlášení jen jméno a někde jsme ještě vypisovali stát odkud jsme. Například v Itálii bychom se nehnuli z místa bez italské sim karty, ze které jsme velmi často posílali požadované údaje, nejčastěji emajlovou adresu. Z českého telefonu naší identifikaci poslat nešlo. Takže, třeba pro Itálii bylo potřeba mít jejich sim kartu, kterou jsme si kupovali s internetem, ale ta se nám bohatě vyplatila.

 V Německu funguje firma, která ve velkém zřizuje pro města a podnikatele hotspoty a má docela šikovné stránky.

https://www.hotsplots.de/hotspot-karte.html

Pokud bychom byli v Německu déle, je tato možnost na zvážení. Na stránkách Německé firmy je pěkně vidět mapa jejich hotspotů a dají se vyselektovat ty, které jsou zadarmo.

Tak jako jsme měli zadarmo internet na parkovišti STLP.

Nicméně, další odkaz na hotspot zdarma, který jsme navštívili už zase pro změnu nefungoval, buď měli síť vypnutou nebo nevíme, hotspot byl sice volný, v počítačích jsme ho viděli, připojili se k němu, ale byl bez internetu.

Pak je ještě jedna možnost, a to Hotspot Flexi Flat Option. Flexi Flat znamená plnou kontrolu nákladů pro uživatele. Nikdy nezaplatíme více než 14,95 EUR za kalendářní měsíc. To je sice hezké, ale drahé, protože my se vlastně připojujeme na placené hotspoty, kde můžeme jejich internet využívat jen omezenou dobu, a to do vyčerpání těch 15 eur za měsíc.

Na obrázku je pěkně vidět, jak jsou tato data účtována a pokud si to propočítáme, je to zkrátka drahé, ale zase, máme dalších 1000 hotspotů k dispozici. Přihlášení do této služby a nabití kreditu není nijak složité a přes překladač stránek to zvládne každý. Informace další pro Německo je taková to, že operátor Telekom chce za hotspot taky hodně peněz. Když nemáme od nich internet a telefon jako domácí linku, tak to stojí na den 4,95, týden 19,95 a měsíc 29,95 bez omezeni dat. Tahle služba se jmenuje Hotspot pass a je omezená na Německo. Nejlevnější tarif pro Němce je 5 Gb za 15 eur a pro nás, jako cizince bude buď méně dat nebo mnohem dražší.

A můžeme přeskočit do Francouzského hotspotu. Tam má nejsilnější operátor v tomto ranku, Orange tyto možnosti. Tady by byl snad zajímavý tarif 10 h každý den a na měsíc to vychází na 15 eur, ale zase, musíme někoho zmermomocnit, aby nám na sebe udělal smlouvu, protože pro cizince tento tarif není. Minulý rok, jak jsme zjišťovali, byl pro cizince dobíjecí tarif 3GB za 20 eur.

Pokud najdeme někoho, kdo si na sebe udělá smlouvu a nám předá sim kartu, tak stejně tato možnost je velmi omezená. Orange má největší pokrytí hotspoty ve Francii a stejně, pokud se podíváme na mapu, není to žádný zázrak a nepokryté oblasti jsou dost velké.

Tím se dostáváme do situace, že se musíme zdržovat v oblastech, kde pokrytí je, jinak máme smolíka.

Poslední, a to velmi důležitý problém je, že hotspot má většinou velmi malý dosah. Obvykle je šířen na pár desítek metrů a pokud nám stojí v cestě signálu dům, stromy anebo nějaká podobná překážka a my se nedostaneme autem blíž tak signál stejně nechytíme. Musíme být blízko zdroje, abychom mohli bez problémů pracovat na počítačích. Mnohokrát jsme se setkali s tím, že i když máme nyní velmi silnou zesilovací anténu, tak stejně signál nechytneme anebo jen velmi slabě. Záleží na umístění krabičky vysílání, která je třeba na budově, na stožáru, na lampě v centru města, uvnitř nákupního centra a tak podobně a pak, samozřejmě, na síle vysílaného signálu. Někdy se připojíme k volnému hotspotu, ale signál je tak slabý, že nenačteme ani základní stránku v počítači. Pak nezbývá nic jiného, než vzít počítač a jít dovnitř nákupního centra, McDonald’s, KFC, IKEA, nebo si sednout na lavičku před restauraci, na náměstí s počítačem na kolenou a udělat vše co je pro ten den a danou chvíli potřeba.

 

                                       Interiérový přijímač a vysílač. 

K tomuto tématu uvedu ještě jeden příběh, zkušenost. Stáli jsme vysloveně pár metrů od hlavních dveří nákupního centra, kde byl uvnitř velmi silný hotspot. Venku jsme jen na počítač signál neměli a na anténu jsme signál chytli jen pokud někdo prošel dveřmi. Pominu to, že jsme šíleně překáželi, postupně jsme se probojovávali až skoro na přední pozice před hlavním vchodem, ale stejně nám to nepomohlo. Samozřejmě, padl nápad, že jeden z nás, já, si stoupne mezi dveře a bude je držet otevřené a dělat, že je potřeba větrat nebo návštěvníkům držet úslužně dveře, což jsem samozřejmě odmítla. Zkrátka, signál se přes zdi a skleněné dveře toho nákupního centra nedostal.

Dnešní trasa je: 50 km 

Stále jedeme nejjižnější částí Nizozemí směrem na Belgii.

Je krásný den a my se loudáme překrásnou krajinou kde je plno pastvin se spokojenými stády krav a ovcí.

Ohromné statky jsou krásné, čisté, úhledné a jak je patrno i vzkvétající.

Pokud máme čas a nebo, pokud se rozhodneme svůj drahocenný čas věnovat poznávání kraje, tak vřele doporučuji jet těmi nejzapadlejšími vesničkami a městečky.

Jet kolem statků a krásných domů, které nejsou jen ohromné, ale i malé a velmi krásně zasazené do okrasných zahrad je zážitek. Vypasené krávy jsou všude, jakmile je pastvina, už je obehnaná a připravená pro dobytek.

Vlevo od domu jsou velké kravíny a haly na seno, za domem, pastviny se spoustou krav. 

Neviděli jsme jediný statek, který by byl v nějakém horším stavu. Teda, zatím jsme ho neviděli, možná se ještě objeví nějaká chudší oblast, ale zatím mají všechny statky, když ne nové, tak novější střechy, bílé rámy oken, truhlíky a květináče plné kytek u vchodů do kravína.

Domy majitelů jsou vždy u silnice a ty jsou obvykle velmi krásné. Na severu země byly hodně doškové střechy z vodní trávy, tady je doškových střech minimum, což je škoda, ty se mi moc líbily, ale co naplat, tak to je a řekla bych, že majitelé domů, domků, řadovek ve městech se vyloženě předhánějí, kdo bude mít krásnější okrasnou zahradu nebo výzdobu v oknech.

Je taky zajímavé, že ohromná prosklená okna jsou většinou na pevno, nedají se otevírat. Většinou je do ulice obývák a přes dům je na druhé straně kuchyně, samozřejmě s velkým oknem a dveře na zadní zahradu, kde je vždy veliká terasa nebo pergola se sezením.

Tamtudy se větrá celá spodní část domu, ale pokud se na to opravdu zaměříme, skutečně zjistíme, že téměř všechna ta ohromná okna nejdou otevřít. Mají je napevno zabudované ve zdi a hotovo. A samozřejmě na parapetech těch ohromných oken je vždy nějaká úchvatná váza, nebo dekorace, která je veliká a krásná.

Aspoň mě se to moc líbí a jednou, až budeme mít svůj domeček, určitě budeme mít veliká okna a parapety s dekorací. A protože jsem byla dneska opět uchvácená tou krásou, hned jsem vyměnila dekorace v našem Flíčku a mám taky pěkně vyzdobená okna, aby neřekli, že jsme nějaká ořezávátka.

Zdenda vytipoval krásné místo na stání, velké parkoviště hned u jezera, kde jsme se měli den, dva zdržet.

Bohužel, místo na Google Earth bylo jak vymalované a bez problémů, ale po příjezdu koukáme na závory a platba 10 eur na den je dost.

Škoda, ale asi se to dalo čekat. Jsme velmi blízko Německých hranic a kempy pro karavany a obytná auta praskají ve švech.

Jsou plné kolegů z Německa, kterým už začaly prázdniny. Takže bylo asi jen otázkou času, kdy i takto veliké parkoviště a nádherné místo bude pod závorou a za peníze.

Nakonec jsme skončili na docela příjemné parkovišti na kraji městečka Alten. Není to nic moc, ale mohlo být hůř. Dnešní den to vypadalo s parkováním na noc dost beznadějně.

Zdenda stočil auto tak, abychom byli krytý od silnice a mohli si vyndat na chvíli křesílka.

Večer jsme ještě grilovali naložené krkovice a k nim jsme měli pár bramboráčků.

Dnešní trasa je: 62 km

Tak nějak pomalu začínám litovat, že už za chvíli budeme mít Nizozemí jednou pro vždy za sebou.

Při loňské cestě jsme si pomaličku projeli celé pobřeží Nizozemí, Belgie a kousek Francie až do Calais, na zpáteční cestě jsme jeli to samé, ale vnitrozemím s občasnými odskoky od naší hlavní trasy.

Teď jedeme Nizozemím vlastně po třetí, úplně na jihu země a jak říkám, asi naposled, protože vracet se už budeme severní Francií.

Dneska je nádherný den, a tak, jak jedeme vesnicemi, užívám si opět Nizozemského stylu stavení.

Když jsem tady byla kdysi poprvé se Zdendou, to byl ještě řidič kamionu a do Nizozemí jezdili hodně často, a když jsem viděla ty nádherné domy i v těch nejzapadlejších vesničkách, tak jsem tenkrát prohlásila,

že kdyby mě někdo řekl, že si mohu jeden dům vybrat a vzít, že bych byla akorát naštvaná, protože bych zkrátka nevěděla který.

Už tenkrát jsem byla uchvácená úpravou okrasných zahrádek před domy, ohromnými terasami za domy a samozřejmě naprosto jedinoučnou výzdobou těch jejich ohromných oken v obývácích.

S tím jsem se tu setkala poprvé a pak ještě samozřejmě v Dánsku a v Norsku, ale tady to bylo něco nečekaného, nepoznaného a jedinečného.

Takže, dneska se společně ještě podívejme na pár domků, které se mi povedlo za jízdy nafotit.

Díky sluníčku mohu fotit jen na naší pravé straně a jak to tak bývá, samozřejmě, ty nejhezčí byly na straně levé.

Tak aslepoň pár ukázek, jako inspiraci, kam třeba příště vyjet na část dovolené.

Zrovna včera jsem odpovídala na jeden dotaz ohledně dovolené v Dánsku, ale jen na 14 dnů. To je příšerně těžké doporučit něco takového, jestli vzít jen ostrovy a nebo jen pevninský poloostrov a to je to samé tady v Nizozemí,

těžko bych doporučovala, co je zde nejhezčí a děkuji všem těm nahoře a osudu a Zdeněčkovi, že jsme mohli tuto cestu uskutečnit a vše si pěkně pomalu projet a prohlédnout.

Jsou samozřejmě země, kam bych se ráda vrátila a tak nějak maličko, ale jen maličko si pohráváme s myšlenkou, že bychom desátý rok věnovali takové spanilé jízdě a projeli v zrychleném tempu vše co se nám líbilo.

Osobně bych to viděla na Polskem jet na sever, podél Visly, trajektem do Norska a to objet zase až nahoru na Nord Cap a spadnout dolů Švédskem, trajektem do Estonska nebo Litvy a projet si hlavně Estonsko s jejich RMK parkovišti a sjet podél hranic dolů do Turecka a to si pěkně poctivě projet zase až k jezeru Van

a okouknout palác Diat Basit u hranic se Sýrií a spadnout dolů k Středozemnímu moři a pokračovat Řeckem, kouknout se na pár památek, které se nám ohromně líbili, vykoupat se v Thermopylech a projet zase kus Albánie, nakouknout do Makedonie a šupem přes Černou horu do Itálie.

No, bylo by toho hodně a plány jsou od toho, aby bylo na co se zase těšit, co plánovat a o čem přemýšlet a nebo, na co šetřit, protože cesta by byla hodně drahá, tam by se nešlo courat tak jako se couráme teď.

Ale jak říkám, zatím si s tou myšlenkou jen pohráváme a nebo je ještě další myšlenka, že až si koupíme nějaký ten domeček, tak si pořídíme něco menšího a projedeme si, nebo, vrátíme se na ty nádherná místa, která máme stále v paměti, ale to předbíhám, hodně.

 

Dojeli jsme do městečka Nijmegen, které není až tak významné, kromě toho, že se pyšní asi nejstarší katedrálou v Nizozemí. Městská práva získal již v roce 5 n. l., a soupeří proto s Maastrichtem o titul nejstaršího nizozemského města.

Bohužel, v celém okolí města jsou všechna parkoviště hrazené a tak jedeme dost daleko, vlastně na hranu města, kde je pro nás velmi příjemné a pohodlné stání zdarma, ale už jsme tak daleko, že je to na kola.

Když mluvím o kolech, nedávno jsem se zmiňovala o elektrokolech versus starší generace.

Tady máme zrovna skupinku třech seniorů, kteří příjemným tempem jedou okolo nás, samozřejmě, všichni tři mají elektrokola.

 

V centru města je už z dálky vidět dominanta, gotický kostel sv. Štěpána (St. Stevenskerk), který byl poškozen během bombardování v roce 1944 a po válce znovu obnoven.

Tehdy došlo k tomu, že si spojenci spletli město s německým městem a město Nijmegen málem srovnali se zemí.

Proto zde není mnoho starých domů, tak jak jsme zvyklí, ale veskrze je to poválečná výstavba. Jedno z mála co opravdu obnovili téměř od základů je tento ohromný kostel.

Musím opět vzdát holt svému aparátu Olympus, protože světlo v kostele bylo naprosto příšerný.

Jak se honily mraky, tak chvílemi byla v kostele skoro tma a přesto, fotky dopadly docela slušně.

Poblíž centra se na místě hradu Valkhof rozkládá park s dvěma kaplemi, jedinými dochovanými zbytky hradu.

Je to věž, kde je samozřejmě restaurace, ale to jí nic neubírá na vznešenosti.

Odpoledne jsme se přemístili na další příjemné stání, tentokrát nad řekou. Tady máme klid a pohodu.

Samozřejmě, vše je pod kontrolou. Žádné zákazové značky a tak podobně, to bychom si nedovolili tu stát.

Dnešní trasa je: 83 km

Zatím se počasí dost honí, ale předpověď hlásá, že bude hezky, uvidíme.

Poslední dobou Zdenda dost hudrá na předpověď od Windyty, kterou používáme celou naši cestu. Všude a pokaždé fungovala skvěle, ale teď se nějak holka nemůže strefit.

Má být celý den slunečno a ono leje jako z konve a obráceně. Jestli data, která přicházejí z této oblasti jsou špatné, to samozřejmě nevíme, každopádně, poslední dobou předpověď moc nefunguje.

Už jsme pár dní na cestě a potřebujeme zase dotankovat vodu. Koupili jsme si za euro 80l vody, ale už bychom hlavně potřebovali zbavit se staré vody v nádrži,

nádrž vyčistit a natankovat čerstvou vodu. To vřele všem cestovatelům doporučuji. Pokud pojedeme na delší dobu, je dobré na čistotu nádrže na vodu velmi dbát. Předejdeme střevním problémům.

Tady jsou souřadnice ojedinělého stání s vodou zdarma.  

Jedeme do dalšího města na cestě S' Hertogenbosch, kde má Zdenda vytipovaný kousek od centra velké parkoviště.

No, zbaštila jsem mu to i s navijákem, protože mě tvrdil, že centrum je jen 800 metrů a že nemá cenu sundávat kola.

Nakonec to do centra byly víc jak 4 km pak jsme něco nachodili tam a pak zpět. Za odpoledne jsme ušli krásných 12,5 km. No, byla to pěkná procházka, ale večer mi málem upadly nohy, a to jsem ještě pekla, ale k tomu se dostanu později.

Parkoviště je opravdu veliké, pokud nepřijede mládež a nenadělá nepořádek, což jsme viděli, čisté a příjemné.

Mohu ho s klidným srdcem doporučit pro karavany i obytky.

Místa je tu dost a dost a hlavně, hned vedle nás, 100 m je ohromné krásné jezero s nádherně čistou vodou.

Takže na koupání ideální a koho to zajímá, jako naše přátele, bezbariérové. Zkrátka, kousíček od auta je krásné koupání a trochu větší kousek je to do centra města.

Městečko S' Hertogenbosch je taky moc pěkné a stojí za tu námahu, ovšem, vědět to, tak jednoznačně na kolech. Náměstí je parádní, tak jak jsme si už zvykli.

Tady se nebombardovalo, a tak je celá historická část úžasně dochovaná.

My jsme si tu dal svačinku a mezitím se vyjasnilo a jak jinak, oteplilo.

Dominantou města je Katedrála 's-Hertogenbosch. Katedrála - bazilika sv Jana evangelisty z Bois-le-Duc je vyvrcholením architektury tzv. Brabantské gotiky v Nizozemí.

Je to krásná stavba, která svou velikostí a bohatostí zdobení ornamenty bere dech.

Katedrála byla původně postavena jako jednoduchý farní kostel, ale stal se kolegiátním kostelem v roce 1366.

V 1559 byl kostel povýšen do hodnosti katedrály nové diecéze 's-Hertogenbosch . Katedrála dostala v roce 1929 titul baziliky.

Kostel je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO, ale to jsem bohužel na oficiálním seznamu nenašla.

Je to největší mariánské poutní místo v Nizozemsku.

Dále se jedná o hlavní město provincie Severní Brabantsko. Můžeme se podívat, na mapku, kdeže to vlastně jsme.

Město je také rodištěm a domovem jednoho z největších malířů renesanční doby, Hieronymuse Bosche.  

My jsme si pěkně všechno prohlédli a jdeme domů. Ještě bych zmínila jednu důležitou věc, která by se mohla hodit cestovatelům po Nizozemí. Jak víme, tak země je zemí kol a cyklisté jsou tu ve velké převaze.

Dokonce se uvádí, že je tu tolik kol, jako kdyby měl každý Nizozemec doma tři kola, což samozřejmě je trochu přitažené za vlasy, ale kol tu mají opravdu hodně a vše je podřízeno cyklistům. V celém Nizozemí platí pro nás zvláštní značení na silnici nebo cyklo cestách.

Jakmile jsou šipky k nám, dáváme přednost ať už autům, jako cyklisti nebo auta cyklistům. Je to pro to, že kdyby nefungovaly semafory anebo pokud se ocitneme na křížení silnice s cyklostezkou, vždy je na silnici a na cyklostezce vyznačeno, kdo komu dává přednost. Je to někdy hodně udivující, protože jedeme po hlavní a odbočujeme po silnici a koho by napadlo, že kola, která jedou rovně, dál po cyklostezce, která je dva metry od hlavní silnice, mají přednost.

Můžeme tak způsobit zranění, a to bych řekla, že je to tu horší zločin, vážnější dopravní přestupek než někoho nabourat. Kola mají prioritu a musíme být velice opatrný. Takže tady je taková jednoduchá pomůcka, představme si, že na konci nakreslených zubů je ostrá špička, která nám může propíchnout gumu nebo se zvedne do výšky, pokud jí přejedeme a znemožní nám průjezd.

Pokud nefungují semafory a pokud semafory nejsou vůbec, vždy se řídíme značkami na silnici. Je to i pro nás, pokud jedeme na kolech dobrá pomůcka.

Taky nás nesmí překvapit, že řidiči aut, pokud dávají přednost cyklistům zastaví vždy poměrně velký kus před značením, aby byl cyklista v klidu a věděl, že motorista o něm ví.

Přeci jenom, u nás se sice hodně jezdí na kolech, ale někdy je bezohlednost motoristů tak velká, že raději se silnicím vyhýbáme, tady jsou sice všude cyklostezky, ale občas se s kolem dostaneme na silnici nebo ji jen křížíme, přejíždíme a nebo, my s autem potřebujeme z parkoviště vyjet na hlavní silnici a tehdy může nastat problém.

Na noc přejíždíme na parkovišti z místa, kde jsme byli všem na očích na místo, kde jsme zase hezky skovaný. 

Dnešní trasa je: 62 km

Na dnešek byla předpověď taková, že se mělo dopoledne vyjasnit a mělo být téměř slunečno. Jsou dvě hodiny a od rána opět prší a prší.

Přejeli jsme do města Eindhoven, ale v děšti nikam nepojedeme. Jsme poměrně daleko a tak byly v plánu kola. Bohužel, vypadá to, že dneska budeme doma. Já jsem alespoň dopsala cestopis, Zdenda dal do kupy fotky a po obědě si šel na hodinku ducnout.

Ozval se nám kolega z vedlejší Belgie, že by se zítra zastavil na kávu, což se výborně hodí, protože jsem zrovna včera pekla.

Mám nový recept od kolegyňky a protože se výtvor povedl, zařadím ho do svých receptů.

Opět, jedná se o velmi jednoduchý a přitom výborný recept ideální do těch našich miniaturních kuchyněk a nepotřebujeme ani váhu.

Jablečný štrůdl podle Dany.

12 lžic hladké mouky + 2 lžíce oleje + 10 lžic mléka + 2 lžíce cukru + prášek do pečiva + jablíčka + skořicový cukr, rozinky, ořechy + jedno vejce na pomašlování.

 

Všechny ingredience smícháme a rukou vypracujeme poměrně tuhé těsto. Pokud se nám nedaří přidáme trochu mléka.

Já si těsto rozdělila na 6 dílů, mám malou pracovní plochu, a vyválela malé pláty, ty naplnila, stočila a je nohavička hotová.

Do remosky jsem dala po třech kusech, pomašlovala vajíčkem a pod alobalovou pukličkou peču 15 min a pak 10 na barvu.

A dobrota je na světě.

Mám krásných 6 malých štrůdlíků a hned je něco na zakousnutí k odpolední kávičce.

 Přeji dobrou chuť.

Dnešní trasa je: 40 m

Dnešní den je ve znamení nákupu. Jednak potřebuji dokoupit nějakou zeleninu, v Lidl mají akci na brambory za 80 centů kilogram a ještě, mají zlevněné nektarinky za necelé euro, opět úžasná cena.

Naučila jsem se na doporučení Andulky jíst řapíkatý celer místo večeře, potřebuji nějaké kilčo dolů, a tak se snažím.

Zdenda chroupá se mnou mrkvičku a za chvíli budeme štíhlí jako proutek. Ikdyž, Zdenda dostane normální večeři, ale menší porci, zase, nic se nesmí přehánět.

Koupili jsme kuřecí na gril a co jsme neodolali, prodávají tady uvařené kuličky brambor, které jsou naložené v různých marinádách připravené na gril.

Vypadá to úžasně, není to závratně drahé, a tak půlkilový pytlík bereme a vyzkoušíme.

Zdenda našel slušné místo pro nás na setkání s Fredym a tak jsme jen zvědavý, jestli to bude opravdu pro nás vhodné. Rádi bychom k večeru grilovali, tak se snad počasí nad námi smiluje a bude slušně. Tady se to teď příšerně honí.

Chvilku je sluníčko a teplo na padnutí, najednou se přižene mrak a začne déšť a samozřejmě prudký pokles teply.

Zdenda je v pohodě, ten si ráno natáhne šortky, tričko a v tom zvládne být celý den, to já se stále dokola převlékám. Ochladí se, tak honem obléknout, vysvitne sluníčko a už se zase převlíkám do letního a Zdenda se mi akorát směje.  

Město Eindhoven je dalším větším městem, které nám stojí v cestě, ale domluvili jsme se, že si ho jen projedeme.

Je to veskrze moderní město a některé stavby stojí za zhlédnutí.

Eindhoven si myslím, stojí za to si projet a podívat se, co se dá postavit a jak moc pěkně to vypadá.

To, že se nám líbí historie, staré domy ze kterých dýchá staletí je sice pravda, ale zrovna tak umíme ocenit i krásnou moderní budovu a v Nizozemí je odvážných a úžasných moderních staveb nepřeberně.

Už minulý rok jsme jich spoustu obdivovali a letos je to stejné. I menší města jako je Eindhoven se mohou pochlubit něčím výjimečným, ladným a veskrze moderním.  

Dohodli jsme se, shodli jsme se, vyjasnili si problematiku a vše projednali napříč politickým spektrem a dopadlo to tak, že poslední dobou, už skoro 14 dnů řídím každý den.

Když ne celou trasu, tak určitě polovinu a jsem nesmírně šťastná. Opět jsem totiž několik měsíců neseděla za volantem a je to znát. Pokud se šofér bojí a já se bojím délky auta, velkosti auta a ceny auta, tak je to problém. Pak jedině pomůže trénink a soustavné řízení a otrkávání se a tak podobně. Zkrátka, učený z nebe nespadl a já pokud neřídím delší dobu, tak s tím otrkáváním a učením začínám pokaždé prakticky od nuly.

Zkrátka zkušenosti chybí a mě vždy chyběl odhad ať už na vzdálenost, šířku vozovky a velikost auta. Stále když jede proti mně kamion nebo autobus, tak mám sto chutí uhnout až do pangejtu, protože jsem bytostně přesvědčená, že se na tu pitomou, úzkou silnici oba dva nemáme šanci vejít. Ohromně dobře se mi řídilo v Itálii, tam jsem zastavila na krajnici a oni si vždy nějak poradili a nikdo na mě netroubil, naopak, ještě mi zvedli palec nebo mávli na poděkování v domnění, že jsem jim uhnula, že jsem je pustila. Kdyby tušili, že jsem zastavila ze strachu, tak by se asi dost nasmáli. Takže, zase řídím, myslím, že mi to už zase drobet jde a jsem ohromně spokojená. Zdenda mi už jen občas připomene, že náš Flíček má těch rychlostí dokonce 6 a že bych mohla tu a tam přeřadit. Jinak si myslím, že moc netrpí.

Zatím co jsem se opět zakecala tentokrát řízením obytného auta, tak jsme si prohlédli kousek naší dnešní cesty jižním Nizozemí. Stále říkám, pokud by někdo chtěl načerpat inspiraci na nový domeček, tak tady stačí projet si jednu vesnici a nápadů na řešení domu má plnou fůru. I my se teda rozhlížíme a ladíme co by se nám případně líbilo.

Hlavně jsme se inspirovali ohromnými okny v obývacím pokoji, které má snad každý dům. Okna jsou vsazená na pevno a neotevírají se. Z valné většiny mají celou spodní část domu jako jednu místnost.

Vpředu je vždy obývák a vzadu je kuchyně a tam je další veliké okno taky neotevírací plus k tomu připojené jedno podélné úzké okno a dveře na terasu nebo zahradu, kde je vždy venkovní sezení.

Je to něco, na co nejsme moc zvyklý, ale je to praktické a řekla bych, že takové to řešení i velmi zlevní stavbu domu.

Nádherné místo a je pro nás jako stvořené.

Stojíme úplně osamocený na velikém parkovišti městečka Thorn, kde není žádné omezení a přes protipovodňový val je veliké jezero.

Jen je škoda, že voda je ještě hodně chladná, protože je úžasně čistá a písečná pláž přímo láká na vykoupání. Opět, toto místo mohu jen a jen doporučit na zastávku.

Máme v plánu zítra sundat kola a objet jezero.

Kolega Fredy musí zítra dopoledne odjet a my bychom tu rádi určitě ještě jeden den zůstali.

Několikrát pršelo a několikrát na nás vysvitlo sluníčko, počasí je bláznivé.

Naštěstí Fredy má velikou markýzu, a tak můžeme bez obav grilovat, baštit a povídat.

Udělala jsem ještě mísu bramboráčků, salát a je nám dobře.

Dnešní trasa je přímo dálková: 115 km

Tak bohužel, musíme odjet, protože hned vedle nás bude velký humbuk.

Ohromné podium a spousta reprobeden dává tušit nadcházející rockový festival, který bude probíhat hned vedle nás celý víkend a u toho s klidným srdcem můžeme chybět.

Než se začnou mládežníci sjíždět, jdeme si prohlédnout maličké městečko Thorn kousek od nás.

Všude vládne bílá barva. Všechny domy jsou nádherné, upravené a přímo skvostné.

Jen bohužel, skoro všechna okna jsou zakrytá, a tak nemohu fotit tu jejich úžasnou výzdobu oken.

Nevím, čím to je, ale vloni jsme takové zakrývání vůbec nezaznamenali. Dívala jsem se na pár fotek z loňska a je patrné, že minimum oken mělo záclony nebo žaluzie. Teď vidět dům bez žaluzií je rarita.

Možná je to bezpečnostní situací, kdy se lidi naučili svůj domov skrývat, skovávat. Je pravdou, že ve větších městech je veliká síla žen v šátcích ať už se kolem nich motá spousta dětí, nebo jsou hodně mladé, ale ošátkované. Dopoledne v prodejně je pomalu více ošátkovaných žen než místních. Je jich tu opravdu hodně ale nevím, jestli jsou to přistěhovalci z dob minulých, kdy se do Nizozemí stěhovali obyvatelé jejich kolonií, které stále Nizozemsko vlastní.

Ještě před pár lety lákali a rozdávali trvalé pobyty jako na drátku všem, kdož si o ně řekli a přednost měli právě obyvatelé kolonií.

Nizozemí potřebovalo pracovní sílu, která tu zoufale chyběla a nutno říct, že tenkrát to i účel splnilo, ale dneska je to již docela problém i zde.

Tak, tady jsme se chtěli projíždět a takto vypadá běžná mapa pro cyklisty v Nizozemí.

Hodně jsem o tom mluvila, psala, v minulém roce, kdy jsme byli vysloveně unešený systém značení cyklostezek.

Stačí nám jen tužka a papír, kam si poznačíme čísla trasy a můžeme vyrazit. Na větším křížení je opět takováto mapa a my se můžeme rozhodnout, jestli trasu upravit, zkrátit nebo prodloužit.

Řekla bych, že tak propracovanou síť cyklostezek nenajdeme nikde v Evropě. Pro případné zájemce, jsem vše už vloni uvedla v kartě Důležité odkazy. Tam je i internetový odkaz na stažení celé této cyklo mapy Nizozemí a Belgie.

Jedeme směrem na Maastricht, který si chceme ne projet, ale projít. Podle všeho, budeme stát tam, kde mnohokrát stával Zdenda s kamionem.

Pod jedním mostem kousek od centra. Zdenda už v centru města byl, ale já ne, a tak se těším. Údajně, historické centrum je moc pěkné.

Dojíždíme do Maastrichtu a stání pod mostem je upraveno navezeným kamením, ale můžeme stát podél hromady kamínků kde je vyznačené stání pro auta a bez zákazu.

Jsme skutečně ob jeden most vedle centra.

Dnešní trasa je: není, velitel vozu nemá hotové domácí úkoly 

Máme za sebou jak návštěvu Maastrichtu, tak velký výlet na kolech, ale hezky jedno po druhém.

Maastricht je moc hezké město a pokud zvolíme parkoviště, tam kde jsme stáli my, jednak není čeho se bát, jsme hodně na očích a máme to do města kousek.

Samozřejmě nás zajímá stará část města, která je velmi hezká a zajímavá. Jdeme podle řeky po příjemné pěší zóně a za chvíli jsme na starém mostě, který kdyby měl na sobě sochy, byl by jako náš Karlův most.

Ale sochy nemá, a tak jeden z nejstarších mostů je poněkud chudý. Už několik dní za sebou máme celé dopoledne pod mrakem a je poměrně chladno. Což je sice velmi příjemné jak na cestování, tak na procházky, ale zase fotky jsou hodně nic moc.

Hned po vstupu do města je v jedné uličce kostel kam se valí spousta lidí.

Je to udivující, že zrovna tady je tolik věřících, protože takový zájem o kostel jsme nezažili kromě Vatikánu, Notre dammu v Paříži, a ještě hrstky vyhlášených sakrálních památek nikde.

 

Tady veskrze obyčejný kostel a jaké překvapení. Uvnitř je kostel skvěle upraven na knihovnu, prodejnu knih a kavárnu.

Něco neskutečného, a to se přiznám, že jsme nikde nic podobného neviděli. Dole je prodejna knih, tam jsou hlavně novinky a dvě patra plná polic nabízí jak půjčování starých knih, tak na prodej nové knihy.

Paráda. Všude jsou lavice, člověk si může vzít knihu, přečíst pár stránek a vyhlídkové plošinky, no, však se podívejme.

Jinak město Maastricht se pyšní několika nej. Mezi chráněné památky patří nejstarší brána v Nizozemsku, nejstarší most v Nizozemsku, dva nejvýznamnější románské kostely v Nizozemsku a sedm gotických kostelů a kaplí.

Most sv. Servatius, nejstarší most v Nizozemsku přes řeku Maas, kterou jsme vešli do historické části města. Pak je tu kostel sv. Janskerk (neumím to přeložit), který je nádherně monumentální a stojí za prohlídku.

V starobylé bazilice jsme také zapálili svíčky za naše blízké a zavzpomínali. Myslím, že v tak nádherném prostředí je to správné.

Není důležité kolikrát chodí příbuzní na hřbitov za našimi blízkými, ale myslím, že je důležitější, když a pokud si je nosíme v srdci, tak na ně vždy na nějakém hezkém místě vzpomenou.

Myslím, že by se moji rodiče hodně podivili nad tím, kde všude jsme si už na ně vzpomněli a kde všude jsme pro ně zapálili svíčku.

Maastricht má dvě velká náměstí s trhy a my se určitě na jedno to náměstí vrátíme a ochutnáme rybičky, ale to až později. Oběd si sebou neseme klasicky v krabičkách. Tentokrát a jako obvykle je to těstovinový salát a jako dezert, jablíčko.

Těstovinový salát je osvědčený oběd na nějakou štrapáci. Dá se jíst studený a v teple se nezkazí. Samozřejmě, mám na mysli nějaký krátký časový horizont, půl dne, kdy krabičky nosíme v batohu a myslím, že je to rozhodně lepší než sebou mít namazaný chleba a ani nevím, co bych do něj dala.

Salám bych se v teple bála, sýr možná, ale ano, dělala jsem také toustový chleba s plátkovým sýrem a zeleninou, ale je to pro nás takové suché. To když je možnost a já s tím dopředu počítám, tak raději udělám těstoviny.  

Procházíme Maastrichtem a je nám fajn. Nakonec se klasicky kolem třetí hodiny mraky rozehnaly a svítí sluníčko. Okamžitě se udělá teplo a my už si to pomalu suneme k domovu.

Za chvilku nám skončí pobyt v Nizozemí a už se sem asi nevrátíme. Myslím, že jsme si tuto zemi užili a procestovali jí dost na to, jak je malá, ale je čas se posunout dál. Ještě zítra si uděláme závěrečný výlet na kolech, na což se samozřejmě moc těším.

Jen doufám, že bude aspoň trošku svítit sluníčko. Ještě jsme si dali na náměstí mix rybiček a darů moře. V mističce je vše několikrát a tak se můžeme podělit a okoštovat.

Máme nějakou rybu, ta je výborná, pak sépiové kroužky, dvě velké krevety, krabí maso na špejli a pak ještě nějaké výborné rybí hranolky.

Vše je připravené a jakmile zaplatíme, mistička je vysypaná do fritézy a každá porce zvlášť čerstvě osmažená.

K tomu máme mističku remulády. Dobrota a cena je také přiměřená. 5,5 eur není až tak moc. Každopádně, pochutnali jsme si.

A máme den výletu. Pojedeme za Maastricht podél řeky Maaz. Nizozemí je vysloveně ráj pro cykloturistiku. Jen jsme se večer přemístili z poměrně rušné ulice do vilové čtvrtě, která je hned vedle.

Máme jakousi jistotu, že auto bude v bezpečí. Přeci jenom, jsme v klidné čtvrti, kde jsou jen místní. Mimochodem, ta igelitová taška na řídítkách jsou naše odpadky, které strčím do prvního odpadkového koše, který potkáme.

To uvádím pro ekology a kolegy, kteří stále a dokola řeší stání na divoko, nebo spíše a lépe, stání mimo kempy a místa k tomu určená.  

Na mapě, kterou si můžeme pustit v pohodlí domova a naplánovat trasu dopředu máme krásně vyznačená čísla, po kterých pojedeme. Mapa ke stažení je v Rady porady na cestu - Jedeme na kole. 

Dlužno dodat, že každá křižovatka, odbočka je velmi pěkně značená a prakticky se nemůžeme ztratit. I když, jsou i tací mezi námi, kteří se na houbách ztratí za prvním smrkem, tak jako já, ale ten, kdo je obdařen normálním orientačním smyslem, nemá šanci zabloudit.

Já mám ten problém, že mě bohatě stačí sednout si na lavičku na odpočinutí a pak se neomylně dám na směr zcela opačný tomu, kudy máme jet.

Můj orientační smysl je tak slabý, že bloudím totálně všude a takové nákupní centrum je moje noční můra. Tam jsem schopná se během chvilky totálně zamotat.

Na bloudění mám ještě jednu příhodu, a to z trajektu na Krétu. Byl to můj první velký trajekt, a tak jsem se po chvíli plavby rozhodla prozkoumat loď s tím, že se podívám na vrchní vyhlídkovou palubu. Pluli jsme celou noc, a tak jsme měli s sebou dost věcí.

Zdenda zůstal u batožin a já se vydala na prohlídku. Samozřejmě, když už jsem potkala jednu restauraci po třetí a na jedné z vyhlídkových palub byla dvakrát, začala jsem si dost zoufat.

Na každém patře je několik plánů lodě, ale po odbočce v první uličce jsem stejně byla ztracená.

Jedinou útěchou mi bylo, že jsem na lodi a všude kolem je moře, takže nikam dál se dostat nemohu. Mohu s klidným srdcem prohlásit, že loď na Krétu, kromě strojovny, mám v malíku.

 

Klasicky je odpoledne a sluníčko se rozsvítilo. Předpovědní mapa je nám už několik dnů záhadou. Dneska mělo celý den svítit sluníčko. Chytli jsme jednu přeháňku a je poměrně chladno. 17 °C a na kolech je ještě chladněji, takže jsme nahodili lehké bundy proti větru a dešti a já pro jistotu mám ještě tenkou fleesku, nejsem lední medvěd.

Chvilku jsme se ocitli už v Belgii, ale po pár kilometrech se vracíme do Nizozemí. Nicméně, zítra už v Belgii nejspíše budeme.

Dnešní trasa je: 45 km

Dneska už opustíme Nizozemí a vjedeme do Belgie. Jedeme vlastně kousek od Německých hranic a vstupujeme do Belgie v oblasti Haasilt a hned do Liegge.

Sever Belgie máme už projetý, a tak se vracíme do Calais jihem. Klasika, nikdy nejedeme stejnou cestou dvakrát.

Belgie nás vítá zprvu krásnými domy, ale těch je hrstka hned u hranic, ale pak už je znát, že Belgie je mnohem chudší země než Nizozemí.

Tím, jak jedeme malými městečky otevírá se nám pohled na zchátralé domy a dost nehezké ulice. Jistě, náměstí jsou velmi pěkné, ale boční ulice už tak nějak nic moc. Hlavně, první dojem z Belgie je dost smutný.

Zmizely krásné silnice a krásně upravené domy s opečovávanými zahrádkami. Silnice je záplatovaná a plná výmolů a děr. Množství kruhových objezdů, které jsou občas v dost špatném stavu.

Přejíždíme pomalu díry a brzdíme dopravu. Polovinu cesty jsem řídila a musím říct, že je to sakra rozdíl.

Elektrifikace malých měst je obdivuhodná, to se v západní Evropě dost často nevidí.

Příroda je tu kolem nás krásná, všude jsou pastviny a krávy spokojeně leží na loukách. Tak to se musí nechat, nádhera. A abych nebyla jen negativní, tak hned máme na cestě stání pro obytná auta a voda zdarma.

Památka UNESCO Blegni Mine je starý důl, ale přiznám se, že tato problematika mě moc nezajímá. Rozhodně tam nepůjdu a jak je patrno, ani Zdenda nemá tužby připojit se k houfu malých dětí a jít se podívat do podzemí.

Já se hlavně, příšerně bojím pavouků a každý prostor, který je tmavý, pod zemí a tak podobně je stoprocentně plný pavouků.

Nicméně, koho by to zajímalo, je zde příjemné stání s vodou a elektřinou. Tady pro změnu chtějí 2 eur za 12 hodin, což je hodně, ale budiž.

Dojíždíme do města Amay a jsme stále v provincii Liege. Samozřejmě, jdeme se podívat do města, protože tady v Belgii jich tentokrát moc neuvidíme.

Městečko Amay je velké, zhruba půl milionu obyvatel, ale je zde ohromná síla obyvatel černé pleti. Město je vyloženě jimi zaplavené a my zíráme. Nejsou to běženci, ale jak to vypadá místní, kterých je tu snad největší koncentrace, co jsme kde viděli.

Jinak, co napsat, jen, že je tu veskrze draho. Ještě jsem se nebyla podívat v Belgickém Lidl, abych porovnala ceny, ale cena třešní v prodejně s ovocem mě doslova šokovala, až tak, že jsme to vyfotili.

Pokud si někdo stěžuje na ceny u nás, tak tady je takováto cena. Ty jahůdky mají na sobě cenu za mističku a ta má sotva půl kila. Taky žádná sláva a jak to vypadá, opět o jahody přijdeme.

Miluji jahody, a to bude první, co budeme mít na zahradě, záhon jahod a já budu dělat zavařeniny a marmelády a ovocné rosoly a tak podobně. Samozřejmě jahodové kynuté knedlíky, a koláče a vůbec.

Už několikátý rok přicházíme o jahodovou sezonu díky destinaci, kde jsme, a protože je to tak příšerně drahé. V Norsku prodávali jahody u silnice. Měli je tam pod slunečníkem, mističky a u nich kasička.

Norové na parkovišti zastavili, vzali si mističku a šli kousek od nás na parkovišti a tam si je hezky u auta snědli. Já netušila, a tak jsem popadla peníze, že si taky mističku koupíme a tu na posezení sníme.

Mistička byla určitě mnohem méně než půl kilo, řekla bych čtvrt kilogramu, prostě, pár jahůdek, jen na osvěžení, žádná velká miska, jen aby se to dalo na parkovišti pohodlně sníst. Zkrátím to, ta miska stála okolo 120.- Kč. Někde v cestopisu z Norska mám fotku.

Viděli jsme centrum a viděli jsme spoustu vedlejších ulic, které jsme snad ani vidět neměli.

Tak, holt, není každý den posvícení.

Takže jsme si prošli město a jdeme příšernou dálku zpět k autu.

Máme auto velmi šikovně postavené, ale dost daleko od centra a dneska někdo přepnul vypínačem a je dobrých 30°C ve stínu. Takže docela náročné.

Máme sice příjemné místo u řeky, velké dlouhé parkoviště skýtá pohodlné stání na noc, ale odjíždíme. Parkujeme totiž na dlažebních kostkách a vedle na silnici jezdí poměrně rychle auta a ty dlažební kostky dělají příšerný kravál, což se nám vůbec nelíbí a pokud to není nutné a Zdenda má eso v rukávu v podobě klidného stání na molu kousek od města, není proč se tu dál zdržovat.

Máme krásné místo č.1, ale ani to se nám moc nelíbí. Je to sice příjemné pohodlné stání, bez zákazů, ale projeli jsme velkou průmyslovou oblastí, tu jsme nechali za sebou a nad námi je velká silnice, kudy jezdí spousta velkých aut, takže, klasika, hlomoz ze silnice a od náklaďáků.

Přejíždíme na druhou stranu řeky na č.2 kde je to mnohem klidnější. Dohodli jsme se, že si dáme oraz a jeden den tu zůstaneme.

Dnešní trasa je: 92 km

Stojíme na molu kousek od města Amay, vlastně jsme na jeho periferii a postupně tu u nás zakotvili tři lodě.

Je vedro k padnutí, ale podařilo se nám auto příjemně odstínit od sluníčka, a tak ani v autě to není tak strašné. Jen co je špatné, že máme lednici na slunce, ale velitel vozu tvrdí, že to na jeden den nevadí, tak posádka neprotestuje.

Velitel je velitel. Zdenda nahodil prut, ale tak nějak bez valného úspěchu a vylétl několikrát s dronem, ale fotky jsou také žádná sláva. Já jsem se odpoledne pustila do pečení, protože tady můžeme směle vytáhnout centrálu.

Mám v plánu upéct náš oblíbený Francouzský koláč, který je přímo ideální do veder, která nyní panují. Je totiž výborný studený, obložený zeleninou, nebo ho nakrájíme na kostičky, propíchneme párátkem, ozdobíme a máme pohoštění pro návštěvu.

Pro kuchařinky, tady je recept. Na těsto potřebujeme 250 gr mouky + 125 gr másla (používám něco jako Heru na pečení a když nemám, olej je taky dobrý), 5 lžic vlažné vody a špetka soli.

Občas použiji drobet droždí nebo půl pytlíčku prášku do těsta, ale není to nutné.

Vypracujeme těsto, které na pečícím papíru rozválíme a přesuneme do formy.

Vzniklé vyšší okraje necháme, protože je budeme plnit. Brambory nakrájíme na plátky a krátce ve velkém hrnci povaříme a slejeme přes cedník. Tady stačí 3 minutky varu.

Těsto propícháme zhusta vidličkou a plníme tím co máme v lednici. Vrstvíme a vrstvíme, nápaditosti a kreativitě se meze nekladou. Vrch jsou vždy brambory, ty zalejeme rozkvrdlanými 4 vejci s mlékem nebo smetanou a s kořením, třeba grilovacím, nebo jen bylinky, kdo má co rád.

V remosce už tradičně přikryji alobalovou pukličkou a peču cca 20 min, posypu sýrem a pak 15 na barvu a krustičku.

Jsme na příhodném místě, kde nikoho nerušíme centrálou, a to mě přivádí k problematice centrál jako takových.

My máme elektrocentrálu značky Kama a jsme s ní velmi spokojený. Samozřejmě, Zdenda jednou za rok vymění olej, celou ji oddekluje a udělá údržbu, která spočívá jen v očištění viditelných částí. Centrála nám naskočí téměř vždy na druhý až třetí zatažení startovací šňůrou. Tady jsou parametry. Nicméně, někteří kolegové vlastní jednou tak drahou elektrocentrálu Honda.

Taky jsme po ní pokukovali a pokud by se parametry hlučnosti výrazně lišily od Kamy, určitě bychom koupili Hondu, ale jak je vidět z parametrů Hondy, hlučnost je téměř o třetinu vyšší. Tato údaje jsme měli už při výběru před pěti lety a tabulka je stažená z oficiálních stránek firmy Honda, včera.

Před koupí Kamy jsme si vyžádali od dovozce certifikát, kde je hladina hluku potvrzena Státním zkušebním ústavem. Jistě, mohu se domnívat, nebo mohu si myslet a podezírat dovozce, že v SZÚ má nějakou známost, nebo že se zná s vrátným, který mu štempl opatřil, ale to je tak vše, co mohu.

Nejsme takový šílenci, abychom se s centrálou někam vláčeli a nechávali si změřit hlučnost nezávislým úřadem, pro nás je důležité, že centrála funguje tak jak má a hlukem stejně nikoho neobtěžujeme, protože ji pouštíme jenom tam, kde je to vhodné. Obloukem se dostávám k problematice klimatizace v autě. Na stránkách Facebooku se jedna paní ptala, jestli je normální, že auta v půjčovně jsou bez klimatizace a jestli se dá léto bez této báječné věci vydržet. Problém je v tom, že paní chce jet na dovolenou mimo kempy, a tak se na ní sneslo mnoho a mnoho názorů, rad a informací. Skoro stovka reakcí na nevinný dotaz a být tazatelkou, tak bych se zděsila.

Faktem je, že klimatizace v autě nebo v karavanu je skvělá věc a na léto do jižních zemí výborná záležitost, o tom není sporu, jenže a tady je to jádro pudla. Na klimatizaci musíme mít dost proudu, kterou nám jednoduše ani solárka, ani silné baterky a ani revoluční a ohromně drahý zdroj enfoy nedodá. Nic z toho nám klimatizaci neutáhne a pokud ano, tak chvíli a jsme bez proudu. Klimatizace dokáže vzít veškerý proud během chvíle a pokud nemáme proud, tak nejen, že nesvítíme, ale lednice i když je na plyn tak se vypíná, když je nachlazená a pak si hází elektrickou jiskru, aby zase chladila.

Pak nespláchneme toaletu, protože je čerpadlo na vodu na elektriku, neumyjeme si ruce, nenabijeme mobil a tak dál a tak dál. Zkrátka, klimatizace na panely nebo plně nabité baterky nám bude fungovat chvíli. Pak je další možnost, když už chceme stát mimo kemp, tedy bez elektrické přípojky, elektrocentrála, ale i tady jsou velká omezení. Nemůžeme si představovat, že budeme na stání pro obytná auta, kde už jsou nějací kolegové a my si vyndáme centrálu a budeme jim tam vrčet. Během chvíle někdo přijde a bude se dožadovat vypnutí. Zrovna tak není myslitelné, abychom přijeli na stání na divoko, kde budeme v přírodě a pokud tam bude byť jen jeden kolega s obytným autem nebo karavanem, nemůžeme si dovolit nějak dlouho vrčet a to může být centrála sebetišší. Vždyť si to představme, stojíme na krásném místě, s výhledem na moře, večer si grilujeme a užíváme klidu, ticha a pohody. Co se nestane, místo objeví kolega, který si také chce užít klidu pohody a samoty, což už sice sám nebude, ale ve dvou autech to dneska už je skoro samota, no a ten kolega vytáhne centrálu, s tím, že je tichá, protože on za ní dal hromadu peněz, pak dal druhou hromadu peněz za klimatizaci a když už to vše má, tak přeci nebude spát v rozpáleném autě, to dá rozum a nastartuje jí. V tu chvíli máme po relaxu a sedíme naštvaný, protože ten člověk je bezohledný blbec, který sleduje jen svoje potřeby. Máme s používáním centrály bohaté zkušenosti a pokud jsme na takovémto stání a ráda bych upekla nějakou laskominu, tak obejdu kolegu, kolegy, požádám je o shovívavost, vysvětlím, ruka noha, že budeme jen péct a centrála bude pracovat jen jednu hodinu. Vždy mi to prošlo, ale jednalo se opravdu jen o tu jednu hodinu, víc ne.

Pak samozřejmě těm postiženým věnuji vzorek upečené sladkosti, ale představa, že tam budu vrčet celý večer, protože je mi horko a mám klimatizaci, stejně jako oni, mám centrálu, stejně jako oni, ale jen já ji vyndám, protože oni jsou ohleduplný k ostatním, tak tato představa je z říše snů a pohádek. To se jednoduše nedělá, nedá udělat a je to nesmysl. Samozřejmě vím o problému, kdy jsou kolegové v zimě na horách, stojí na jednom místě několik dnů, jezdí na svahu na lyžích a po dvou až třech dnech mají málo proudu jen běžným provozem.

Pak vím, že vezmou centrálu, snaží se jí odnést do sněhu co nejdál od ostatních a na pár hodin ji pustí. Myslím, že na horách je to tak nějak nezbytnost a problém s proudem tam mají všichni. Co vím, tak pokud se centrála někde pod sjezdovkou pustí, tak vždy jen do rozumné večerní hodiny, kdy se to ještě dá tolerovat.

Myslela jsem, že nebudu mít dneska o čem psát a koukám, jak jsem se zase zakecala. Tak všem přeji, krásnou dobrou noc.

Navrhuji Zdendovi, abychom zůstali ještě jeden den na molu, kde stojíme, ale návrh neprošel a jedeme tedy dál.

Holt, velitel vozu je velitel a posádka musí poslouchat. I když, občas se taky umí posádka vzbouřit, ale to je zřídkavé.

Dnešním cílem je město Namur, které si opět chceme projít, jen ty vedra jsou už i tady dost úmorná. Nevím, jak to zvládnu, protože auto máme nějaké dva kilometry od centra a to šlapat v 30°C vedru je docela náročné. Ono je to dva tam, dva až tři po městě, spíše tři a více, to už znám, a dva zpět.

Celé území Namur je součástí řeky Meuse , která protéká městem z jihu na sever. 5eka Meuse přijme v Namur, na levém břehu, jeden z jeho hlavních přítoků, Sambre.

Tím, že městem vlastně protékají a obtékají ho dvě řeky, je tu spousta mostů a velmi čilý lodní provoz. Cestou pozorujeme nováčka, jak se pod dozorem učí řídit malou loďku a jak se mu nepodařilo přirazit k výletnímu molu.

Instruktor nijak netrvá na opakování přiražení a jedou dál. Kroutím hlavou, protože by bylo asi dobré, aby si to mladík, zřejmě student na letní brigádě nacvičil.

Ovšem instruktor ví, to co já nevím, a až za chvíli se objevuje ohromná loď, která si to sune po řece.

Tak to je něco. Loď skoro vyplňuje koryto a je veliká.

Kapitán zkušeně proplouvá pod mosty, vytáčí tu obludu do oblouku a já si tak říkám, to je dobré a já mám někdy problém zatočit s autem 7,5 metru abych nevjela na obrubník.

Stojíme na stání pro obytná auta u sportovní haly. Je tu i výpust a můžeme se zbavit toalety, ale cenu 7,5 eur nám nebere rozum. Je tu stojan, který je zavřený a po zaplacení se otevře výpust a my se zbavíme toalety, ale ta cena je přímo astronomická. Zaplatit 7.5 eur jen za toaletu je poměrně dost.

Ale, tak když je někdo v nouzi a potřebuje kazetu vylít, pak je to asi nutnost. Proto je dobré počítat s včasným vylitím. Ale to je na jinou debatu.

My jdeme do města, je příšerné vedro, ale takticky jdeme kolem vody, kde je trošičku chladněji a už se nám ukazuje staré město.

Je tady pár staveb, které stojí za okouknutí, ale jinak je to jen o městě, které je teď plné, doslova našlapané mládeží.

Domníváme se, že středoškolákům skončila škola a několik náměstí je doslova našlapáno omladinou, která se baví.

Jedno náměstí nás vyloženě dostalo.

Už když jsme přicházeli, tak jsme slyšely ohromný hukot, halas a zkrátka, no, to se nedá moc popsat, kravál. Když jsme na náměstí přišli, vidíme stovky bavících se mladých lidí.

Oni se jen bavili, ale bylo jich tolik, že ta kulisa byla nezměrná. Tady zase pro změnu je lidí černé pleti málo a ošátkovaných minimum.

Je to zajímavé, jak některá belgická města jsou jimi vysloveně zaplavená a některá ne. Je to asi i o komunitách, ke kterým se stahují.

My jsme se nakonec přestěhovali na břeh jedné z řek. Nechtěli jsme stát ve městě a tady máme větší klid a pohodlí. Hlavně stojíme u řeky a je tu chladněji. Večer se přihnala bouřka s hromy.

Lilo jako z konve, jak se říká, a až později se krásně ochladilo. Teplota spadla nejdříve na 25 °C pak na 20°C a nakonec v noci máme krásných 17°C, takže se skvěle bude spát.

Zítra se dopoledne přemístíme na chvíli k místnímu McDonald’s, nemáme poslední dny kliku na volné připojení a potřebujeme vkládat do stránek. Už mám napsané tři dny, tak aby toho pak nebylo moc. Zdenda už potřebuje taky ukládat.

Dnešní trasa je: 45 km

Internet se nekonal a nekoná. Bohužel, Teď máme jen 15 Gb a to je pro nás hodně málo.

Tak vkládat uplynulé dny budu až se zadaří a my objevíme volnou síť.

Jedeme do Sambreville a počasí se opět zhoršilo. Já nevím, jak kde, ale tady, v Belgii je to jako na houpačce.

Jeden den je vyloženě pařák a druhý den se ochladí a prší, což je samozřejmě, velmi příjemné.

Cesta, jak patrno nic moc, ale to tak je vždy, když prší.

V Sambreville je veliké příjemné parkoviště, kde zpočátku trochu šachujeme s autem a různě měníme pozici. Zdenda zachytil odněkud volnou síť, ale nemůžeme najít ten správný směr.

Tak nakonec jsme to vzdali a jsme opět bez internetu od dobrých lidí. Je tu spousta sítí, ale všechny zabezpečené.

Zítra, podle předpovědi má být nádherný den, a tak pojedeme na kolech do vedlejšího města.

Dnešní trasa je: 32 km

Pozor!!!! Pozor!!!! na vědomost se dává, že Tmobil se utrhl a za 99.- Kč můžeme mít na období prázdnin neomezený internet po celé EU. Akce běží od 20.6. a my už toto máme nainstalované od 22.6. Pokud nejsme klienti Tmobil, stačí zakoupit dobíjecí Twis kartu s telefonním číslem, tu aktivovat dle návodu a pak, Ti méně zdatní zavolají na operátora a nechají si službu aktivovat. Ti aktivnější si rozkliknou stránky Tmobil a tam naleznou veškeré informace. My jsme si objednali na jejich stránkách hovor od operátora, vyhneme se tak čekání na spojení, a slečna nám pomohla vše nastavit a zprovoznila, co bylo třeba. Lze toto uskutečnit i na dálku, nemusíme mít smlouvu, nemusíme nic podepisovat, jen musíme mít kredit alespoň oněch 99.- Kč, pak musíme povolit data v telefonu a pokud zapojíme v telefonu Hotspot, tak se může druhý připojit k nám. Internet nám ihned nahodili a máme na dva měsíce po problémech s hledáním sítě. Krásná zpráva.

A už se mohu věnovat cestopisu.

Zdenda sundal kola a jedeme do vedlejšího městečka Charleroi. Stojíme v Sambreville na velkém příjemné parkovišti, dost stranou, dveře máme pěkně k řece, ale na celodenní výlet přejíždíme pěkně doprostřed parkoviště, odkud jsme hezky ze všech stran vidět. Zdenda takové manévry není líný udělat, protože se domnívá, že je to další prvek k bezpečnosti.

Cestu máme přesně 23 km a celá vede podél kanálu, kde je velmi čilý lodní provoz. Faktem je, že nás míjí opravdu hodně lodí, které převáží tuny a tuny všeho možného.

Povídáme si o tom, jak se u nás stále a dokola diskutuje o splavení kusu Labe a jak to vypadá, tak probírat pro a proti výstavbě kanálu se bude ještě hodně dlouho.

Tady mají kanály pro lodní přepravu materiálu skoro všude. Jistě, můžeme mluvit o tom, že je to tu jejich tradice, ale samozřejmě, i je to muselo stát hromadu peněz a jak vidíme, tak to jde.

Cesta je mnohem nekvalitnější než v Nizozemí, ale zase mnohem kvalitnější, než bývají u nás. Jedná se i o množství cyklotras, které tu mají, a to jim stále ještě můžeme jen závidět. Břehy jsou hodně často vysekané, ale zase porovnáváme s Nizozemím, tam by už byly vysekané pruhy oplozené a plné ovcí. Tady jsme žádnou takovou aktivitu nezaznamenali. Možná je to škoda, protože tráva na protějším břehu je velmi pěkná a stádo ovcí by se tu dozajista pohodlně uživilo. Jedeme vlastně celou cestu po břehu a jen v jednom jediném místě přejíždíme silnici a to, když stezka se dostává na druhou stranu. To je taky skvělé, že cyklotrasy jsou téměř vždy vedeny mimo silnice.

Na protějším břehu je ohromný zpracovatelský průmysl. Sváží se sem staré dřevo, které se následně drtí a nakládá na lodě. Ohromné hromady starého železa jsou roztříděné podle druhu kovů a ty se pak lisují do velikých krychlí. Koukali jsme, jak se lisují celá auta.

Ohromné hromady kamení, písku, zkrátka, všechno možné se na břehu skladuje, upravuje a následně nakládá na lodě a odváží. Je to neskutečný kolotoč a až když vidíme co tu je materiálu, co tu kovu na ohromných hromadách, je nám jasné, jaký to je byznys a kolik následně lidí, profesí a navazujících služeb má z toho práci.   

Jediné, co bych maličko vytkla, na celé trase nebyla jediná lavička, kde by si zmožený cyklista odpočinul a my snědli oběd. Ten jsme si dali až ve městě na nábřeží.

Jinak město Charleroi není ničím zvlášť zajímavé, a tak nějak je poplatné všemu, co jsme doposud v Belgii viděli.

Jih Belgie skutečně dost pokulhává za severní částí země. Nemluvím o přírodě, ale o městech.

Cesta je, jak jsem psala 23 km a samozřejmě, okolo kanálu je i spousta domů, které mají zahrádky až k vodě. Nerada bych, aby to vyznělo jen špatně, ale srovnání se sousední zemí no, je to na každém.

Postrádáme elegantní domky s vymazlenou zahrádkou plnou květin a okrasných keřů, které jsme si tak rádi prohlíželi. Samozřejmě, dalo by se říct, že jsem moc kritická, že Nizozemcům nadržuji a co bych chtěla???

Opravdu, nerada bych se dotkla kolegů z Belgie, nerada bych se dotkla lidí, kteří zde žijí.

Snažím se jen ukázat a přiblížit místa, kudy projíždíme a pokud srovnávám s Nizozemím, tak je to pro to, že jsem odtamtud zrovna přijeli a tak se to srovnání dost nabízí.

Vracíme se na parkoviště a náš Flíček je v pořádku. Vždy se mi uleví, když je vše tak jak má být. Samozřejmě, nevíme, kolik lidí se za celou naši cestu snažilo dostat do zámků ve dveřích, nebo se snažilo otevřít kufr a tak podobně.

Několikrát jsme pokus o vniknutí zaznamenali, ale to nebyli ty správní zloději, kteří se nezastaví před ničím a vylomení okna považují za drobnou banalitu a překážuku v jejich záměru. Zdenda zase přejel ke kraji parkoviště, abychom zase pro změnu nebyli všem na očích, mohli si vytáhnout křesílka a hovět si v pohodlí venku, ve stínu, popíjet kávičku a ulevovat bolavým zadečkům.

Dnešní trasa byla 50 km a mohu se pochlubit, z baterek nám neubyla ani jedna čárka. Takže je máme stále skoro plný.

Pozor!!!! Pozor!!!! na vědomost se dává, že Tmobil se utrhl a za 99.- Kč můžeme mít na období prázdnin neomezený internet po celé EU. Akce běží od 20.6. a my už toto máme nainstalované od 22.6. Pokud nejsme klienti Tmobil, stačí zakoupit dobíjecí Twis kartu s telefonním číslem, tu aktivovat dle návodu a pak, Ti méně zdatní zavolají na operátora a nechají si službu aktivovat. Ti aktivnější si rozkliknou stránky Tmobil a tam naleznou veškeré informace. My jsme si objednali na jejich stránkách hovor od operátora, vyhneme se tak čekání na spojení, a slečna nám pomohla vše nastavit a zprovoznila, co bylo třeba. Lze toto uskutečnit i na dálku, nemusíme mít smlouvu, nemusíme nic podepisovat, jen musíme mít kredit alespoň oněch 99.- Kč, pak musíme povolit data v telefonu a pokud zapojíme v telefonu Hotspot, tak se může druhý připojit k nám. Internet nám ihned nahodili a máme na dva měsíce po problémech s hledáním sítě. Krásná zpráva.

Ráno jsem se koukala na novinky na Facebooku, kde je kdo na dovolené a tak podobně, klasika. Jsem zvědavá ženská a přesto, že je to hodně zatracované médium, tak občas se tam člověk dozví zajímavé informace. Hlavně z našeho světa karavainingu. Dneska se tam jeden kolega zajímal, jaký použít internet v Itálii a protože jsme tam strávili v pár cestách skoro dva roky, tak jsem chtěla poradit WIND, který nám velmi dobře posloužil. Čtu si komentáře a rady, zase abych nesmyslně neopakovala radu jiného cestovatele, pokud by už někdo tuto možnost uvedl a vyskočil na mě příspěvek, kdy kolega radil neomezený internet od Tmobil na dva letní měsíce a to za 99.- Kč na měsíc. Zpráva mě doslova šokovala a hned jsem s kolegou zahájila konverzaci. Naštěstí byl na příjmu. Hned jsem si objednala hovor u Tmobil, u operátora. Je to lepší, nemusíme čekat dlouze na spojení s operátorem a proklikávat se nabídkami. Operátor, slečna, skutečně zavolal v požadovanou hodinu s malým zpožděním, a ještě nám pomohla krok za krokem vše nastavit. Máme tedy skutečně neomezené volání po celé EU za 99.- Kč na měsíc po období prázdnin. Jde to i na telefonní čísla, jako máme my, to je bez smlouvy a paušálu na dobíjecí telefonní TWIST kartu, jen je potřeba tam mít kredit aspoň 100.- Kč. Tím se nám ohromně ulehčí život, aspoň na dva měsíce. Ovšem co bude průšvih, až zase spadneme na 15 Gb mimo Francii, ani nemyslet.

My jsme dneska odjeli do maličkého nákupního centra, které máme při cestě a kde je McDonald’s a tam jsme chtěli vkládat minulé dny do stránek. Nákupní centrum je opravdu o pár obchodech, které nás nezajímají, hlavně, můžeme stát blízko internetu od McDonalds a mít na střeše anténu a pracovat na počítači. Ukázalo se, že jsme v takovém malém internetovém ráji. Snad všechny obchody, které tu jsou, mají volnou wifi síť, a ještě k tomu nesmírně silnou, takže pohodlně dosáhne až k nám do auta a nemusíme nějak složitě šachovat se zesilovací anténou. Sotva jsme zaparkovali, uvelebili se tak, abychom nepřekáželi a začali vkládat volá Tmobil a my máme najednou internetu, že bychom ho mohli rozdávat. Zdenda v mobilu nastavil šíření sítě, já se pohodlně připojila na něj a máme po starostech.

Dojíždíme do městečka Mons, které si zítra brzo dopoledne prohlédneme. Mají tady mít zvonici zařazenou do památek UNESCO a maličké staré město. Snad brzy odjedeme někam do stínu, nebo ještě lépe k vodě, protože předpověď je dost děsivá. Má být až 35°C a to trávit ve městě, byť by bylo sebelepší a sebehezčí je šílenost.

Dnešní trasa je: 61 km

Dneska to vypadá na pěkný pařák.

Avízované teploty okolo 35 °C jsou pro mě děsivé, a tak si jdeme prohlédnout známou zvonici a jedeme pryč, někam do stínu a nejlépe k vodě! Pokud se ovšem Zdendovi podaří nějakou v našem nejbližším okolí najít. Městečko je malé a jediná zajímavost je vysoká štíhlá zvonice Belfry.

Jedná se o zvonici ze 17 století a je to jediná barokní stavba v Belgii, která dosahuje 87 m. Je to úsměvné, jediný kopec široko daleko a na něj je tato vysoká, štíhlá věž se zvonkohrou se 49 zvony. Věž je zároveň zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO. Takže více o věži napíšeme do karty UNESCO – Belgie.

Zvonici obklopuje pár starověkých domečků, které jsou kouzelné, ale naštěstí jich je jen hrstka a můžeme se přes hlavní náměstí vrátit k autu.

Nezbytná Zdendova společná fotka a následné urgentní vložení do Facebooku bylo zdržení v narůstajícím vedru, které jsem sice nepochopila, ale budiž.

Už cestou ke zvonici jsme potkávali strašnou spoustu lidí, a hlavně rodičů s malými dětmi.

Děti měli všechny na sobě trička s obrázkem dráčka a na něm nalepený jakési číslo a jméno. To hlavně ty nejmenší.

Všude ohromné množství policistů a všechny příjezdové cesty zatarasené spoustou protiteroristických ohromných žoků s pískem nebo s kamením. Kde nebyly zátarasy kamenné, stáli napříč policejní auta.

Zkrátka, bezpečnost na prvním místě a s ohledem na množství dětí, tak bych řekla, že se tu shromáždila celá dětská populace z širokého okolí. No a cestou zpět jsme na hlavním náměstí uviděli podium s jakýmsi prostorem vysypaným pískem a lanové zábrany.

Něco jako ring. Samozřejmě, jsme zvědavý a v očekávání nějaké atrakce, která musela dozajista každou chvíli začít, jsme si stoupli do stínu a čekali. No, a tak jsme i přes mé protesty čekali hodinu a čtvrt, než se náměstí totálně zaplnilo hlavně rodiči dětí, které byly hlavními aktéry boje sv. Jiřího, který měl nastat.

Jenže, my jsme byli nejspíše jediní, kteří jsme netušili, o co se jedná a v klik ta trachtace vlastně nastane. Až když už bylo vyloženě vedro k padnutí a sluníčko se pomalu posouvalo i k našemu stanovišti, začal jásot a na koni přijížděl malý klu ve zbroji, s přilbou na hlavě a mohutně máchal mečíkem.

Náměstí je úplně našlapané. Hudebníci obsadili kovový pavilon a stále dokola hrají jednu melodii. Do toho stovky dětí v různobarevných tričkách, přesně podle své výšky mají vyhrazené sektory u hlavního vymezeného prostoru, spustí ohromný halas, vítání Jiřího na koni a přichází drak a spousta dalších účinkujících. Je to hlavně záležitost dětí, které pomáhají drakovi a některé zase Jiříkovi.

Samozřejmě, je to křesťanský svátek a kupodivu, nevidíme jediného obyvatele tmavé pleti anebo ošátkovanou ženu, kterých bude ve městě, tak jako doposud v Belgii, jistě spousta. Zajímavé. Jeden by řekl, že se budou snažit aspoň okouknout místní zvyky, že se budou snažit splynout s místními, s kulturou země, ve které našli azyl, domov, nebo že budou mít zájem o to, jak se místní baví, protože to, čeho jsme dneska svědky je jeden z nejvýznamnějších svátků tohoto regionu, ale ani náhodou. Totální absence a nezájem ze strany přistěhovalců z jiných zemí.

Když už je vedro na padnutí, muzika je stále stejná odrhovačka, lidi se už nesnesitelně strkají, tak ustupujeme a jdeme konečně zpět. Přeskočím krátké spočinutí ve stínu před kostelem s mobilem v ruce a hledáním informací, které bylo v tuto chvíli naprosto zbytečné a následnou hodinu a půl strávenou v rozpáleném autě, kdy bylo šíleně důležité zpracovat video z veselice a honem ho vložit na Facebook.

Odjíždíme v půl čtvrté odpoledne a někteří členové posádky jsou uvařeni za živa. Není nic jednoduššího než příště mít nabitý mobil, spuštěnou aplikaci Mapycz a nastaveného stopaře, který mě bezpečně odvede k autu, protože můj orientační smysl je velmi, velmi chatrný. Nakonec jsme skutečně odjeli na stání pro bydlíky, kde jsme mohli být už v poledne.

Ohromné stromy vrhají nádherný stín, je tady voda zdarma, a tak jsme se mohli celé odpoledne sprchovat bez omezení. Mohla jsem něco málo přeprat a mohli jsme si sednout do křesílek do stínu. Mohli jsme všechno možné, ale já jsem neskutečně rozpálená a spařená. Takže, nic moc den a jen doufám, že další bude příjemnější.

Každopádně už budu hlídat plány a ve vedrech rozhodně nepůjdu někam do vyhřátého města zalitého sluncem. Za to mi žádné, byť sebehezčí město nestojí.

To klidně budu dělat hlídacího psa, ale budu ve stínu, a ne se ploužit po rozpálené ulici.

Abych to nezamluvila, už jsme ve Francii.

Dnešní trasa je: 28 km

Parkoviště pro obytná auta ve Francii mají většinou velmi slušnou úroveň, aspoň co jsme mohli z minulé cesty vidět a poznat.

I toto je velmi příjemné parkoviště, dostatečně veliké a co je pro nás skvělé, je tady voda zdarma. Jakmile je voda k dispozici v neomezeném množství, vždy Zdenda veškerou naši vodu vypustí, nádrž vyčistí a načerpáme čerstvou vodu.

Samozřejmě, je to opatření, na které by měli dbát cestovatelé, kteří jezdí na delší dobu. Nádrž je zvlášť ve vedrech, která teď panují hodně náchylná na různé řasy a zkrátka, voda by se mohla velmi rychle zkazit. Proto, když věnujeme nádrži velkou pozornost, vodu velmi často obměňujeme, nádrž pravidelně čistíme a desinfikujeme, stejně zásadně vodu bez převaření nepijeme. Už jsme si zvykli na slaboučký čaj, které pijeme z velkých konvic a stále čaj vařím, aby byl permanentně k dispozici. Teď ve vedrech je to složitější, protože pít v teplech, který teď panují, teplý čaj není nic moc, ale snažím se ho mít stále v zásobě a pak je příjemný.

Takže, tankujeme vodu a Zdenda si všimnul, že nám poněkud nesmyslně, nečekaně a hlavně, špatně, kape voda v oblasti zadního kola.

Než jsme vypustili, vyčistili a natankovali novou vodu, udělala se pod zadní zástěrkou docela slušná mapa z vody, která nám odkudsi teče. No a máme problém, který musíme urychleně řešit.

Jedeme k vodě a k co nejbližšímu jezeru, který máme v dosahu. Bohužel, místo podle Park4night, kde bychom mohli stát, dokonce na několika parkovištích se ukazuje jako nereálné stání.

Všude jsou cedule jako hrom se zákazem všeho možné, včetně parkování karavanů a obytek. Škoda, jezero je nádherné, ale nebudeme riskovat pokutu.

Možná zastavit na vykoupání by šlo, ale rozhodně stát na den, dva je nereálné, aniž bychom riskovali.

Naštěstí má Zdenda plán B a jedeme k dalšímu jezeru, kde už žádný zákaz není a opravdu, stojí u překrásného jezera, kde je pohodlný vstup do vody a čistá voda.

Stojíme přímo kousek od vody a hned se koupeme.

Vedro má trvat ještě několik dnů a jak jsem prohlásila, v těch vedrech mi může být, jakkoliv krásné město naprosto ukradené.

Stoupli jsme si strategicky tak, aby se nám sluníčko opíralo do boku a my měli lednici ve stínu.

Aspoň tak. Rolety chytnou spoustu tepla, ale i tak je v autě jako v peci.

Naštěstí se večer zvedá vítr, ochlazuje se a kolem desáté večer je konečně dýchatelně.

Večeři máme na grilu až někdy v devět večer, až se drobet ochladilo.

Dnešní trasa je: 46 km

Ráno je příjemný chládek, a tak se Zdenda pouští do hledání závady, která způsobila kapání vody u kola.

Tam máme Trumu, boiler, který nám ohřívá vodu a jde přes něj voda do kuchyně. Vypadá to, že bojler je prorezlý, nebo něco, cosi se semlelo a teče z něj veda, ne moc, ale teče. Vlhko pod bojlerem je a jak je vidět, voda rovnou odtéká pod auto.

Proto jsme neměli vlhko nikde, a to to oba dva hodně hlídáme. Máme všude okolo boileru papírové utěrky, které by nám ihned signalizovali, že je problém. Okolo spojů, které už Zdenda opravoval jsou papírové utěrky, ale vše je suché a přesto, voda někde teče. Když Zdenda závadu nemohl najít a stále to vypadalo na prorezlý bojler, tak mě obcházela hrůza, protože nový bojler je rána. Je to výdaj, se kterým jsme ani náhodou nepočítali.

Než jsem stihla strávit informaci a představu nákupu nového bojleru, Zdenda hlásí, že závadu objevil a je to opět prasklá hadička.

Spadl mi ohromný kámen ze srdce. Nechápu, jak mohou výrobci obytných aut dát hadičky, které dokáží prasknout. Myslím, že Dethleffs je velmi kvalitní značka, je to značka, která má dost slušný zvuk a reference, a ještě je cenově dostupná. Myslím, že jsme si koupili auto ve velmi slušné střední třídě právě s ohledem na to, na co ho budeme používat.

V době výběru jsem chtěla koupit levnější značku, ale Zdenda mi ukázal několik důvodů, proč vzít to nejdražší, co jsme si mohli dovolit. Opět bych zde doporučila ohromnou prodejnu Hymer Group – Expocamp, kde jsme naše auto koupili. Tam si můžeme v klidu a pohodlí porovnat kvalitu pantů u skříněk, kvalitu dvířek, kvalitu podlahy a nábytku, vypracování a zpracování interiéru a exteriéru, můžeme si prohlédnout vzorky toho, co máme ve stěnách a tak podobně.

Přesto, máme problémy, které si myslím, že bychom mít neměli. Hadičky na teplou vodu by měly vydržet déle, podle mého soudu. U auta, které se prodává za 75 tisíc eur by člověk očekával použití těch nejlepších materiálů, nebo materiálů, které jsou velmi kvalitní.

Není možné, aby se v pátém roce používání auta hadičky potrhaly a tvořily se mikro dírky a my měli problém, přibyli nám vrásky, pár dalších šedivých vlasů a náběh na lehký infarkt.  Video má Zdenda umístěné v opravách a úpravách rok 2019.

Zdenda naštěstí sebou veze spoustu náhradních dílů, až mám občas obavy, že sebou vezeme různě po autě rozseté náhradní díly dalšího auta.

Tak, máme opraveno a jsme v klidu. Ještě, že je Zdenda takový šikulka, protože věřím tomu, že oprava by nebyla nijak laciná.

Já mám ovšem ohromný nepořádek v domácnosti a venku už je příšerné vedro a odmítám trávit čas jinde, než ve vodě a ve stínu pod stromem. Uklízet budu až večer.

Včera jsem si namočila prádlo a dneska po ránu jsem vyprala, co bylo potřeba. Samozřejmě, vodu z praní vylévám k velkému mnoho let suchému stromu, to jen pro ty, kteří by měli problém s tím, kam vylévám vodu z prádla. Takže, částí vody jsem pokropila parkoviště, aby se tolik neprášilo a část vody z máchání jsem vylila k suchému stromu.

Během chvíle mám prádlo suché a mohu vše uklidit, abychom na sebe zbytečně neupozorňovali. Nakonec vedle nás stojí dvě vestavby a mohu říct, že skvělé. Je tu krásně.

 

Zdendy článek v kartě Opravy a úpravy - 2019

Flíček nám nečekaně čurá u levého zadního kola.

Máme tu další opravu.

Opět je to závada na vodovodním řádu. Před třemi dni jsem si všiml žýe u zadního kola máme loužičku jako by se Flíček připočural ale jen tak lehce. Voda kapala po zástěrce na zadním kole, jenže ten den docela pršelo tak jsem tomu nevěnoval až takovou pozornost.

Jenže včera když jsem dotankovával pitnou vodu koukám opět Flíček na tom samém místě čurá. Tentokráte, ale již tři dni neprší a je přímo horko. Letmým pohledem do prostoru nad místem, kde voda vykapávala ( což je skříňka pod postelí) jsem zjistil že to tentokráte není onen rozvaděč teplé, nebo studené vody. Pro tento případ jsem si pod rozvaděče položil papírovou kuchyňskou utěrku, abych ihned poznal že to tudy teče. Utěrka byla suchá, ale pod Trumou bojlerem bylo mokro. Dnes jsem se s obavami co to bude pustil do práce. Zas, jako vždy, i v tomto případě musí polovina postele pryč, abych měl přístup k bojleru co nejlepší.

Od včera jsme vodu nepouštěli abychom si Flíčka vysušili a nebyl jak houba to by opravdu nebylo dobře. Jakmile jsem měl k bojleru dobrý přístup a viděl jsem na něj kolem dokola pustil jsem vodu, aby se systém natlakoval. Náš Flíček funguje s vodou takto, v každé baterii je spínač, který pouští čerpadlo, po zastavení vody pákovkou se čerpadlo zastaví po dotlakování. Další natlakování spustí zas, až když pustíme vodu pákovkou. Taže po natlakování prohlížím Trumu kolem dokola abych zjistil, kde teče. Po chvíli vidím, jak z pod bojleru vytéká voda, znovu prohlížím a osahávám všechny přívody a spoje které vedou k bojleru, všude je to suché. Beru si na pomoc zrcátko a svítilnu, abych dobře viděl zezadu a v tu chvíli vidím mikroskopický pramínek vody, který míří na bojler. Po něm voda stéká dolů na podlahu a míří k podběhu kde si nachází cestu z Flíčka ven.

Nyní se ukázalo jak máme Flíčka na jednu stran dobře vybaveného. Spínače v pákovkách jsou pro tuto závadu ideální, prostě vyteče ze systému jen tolik vody jaký je v sys. tlak. Pokud bychom měli systém, který je pod stálým tlakem tak to prostě teče dokud je v nádrži voda a potom se navíc zadře a zničí čerpadlo, které běží bez vody. ´Všechno má své ale a tím naším je že mikrospínač v baterii v kuchyni, který je nejvíce namáhaný časem odejde a je třeba ho vyměnit. ( tady v opravách je o tom několikráz zmínka).

Možná by měli vývojáři v Dethleffs popřemýšlet a vzít si od nás uživatelů ponaučení. Toto je již několikátá závada které by se dalo předejít.

Samotná oprava nezabrala více jak deset minut , tedy pokud sebou jako já vláčíte vše možné a nemožné pro případné závady. Hadici na teplou vodu, která vytéká z bojleru jsem zkrátil.Nově jsem k vývodu z bojleru připojil hadici pryžovou, která doufám vydrží větší teploty a tlak. Tady je vlastně onen problém vysoká teplota a tlak který na plastovou trubku působí.

 A jdeme se koupat oprava provedena. 

Stále stojíme u jezera a hned po ránu se koupeme.

Je tu báječně a díky stromům, můžeme si vzít křesílka do chládku. Zdenda se hned po ránu pustil ještě do plánované výměny pylového filtru.

Máme ho sebou, a tak nějak se čekalo na vhodnou dobu a místo. Dneska nastala vhodná doba, máme vhodné místo, sluníčko je pod mraky, a tak se Zdenda pustil do výměny. Pylový filtr měníme jednou ročně, ale pokud je to potřeba, tak vícekrát. Záleží na tom, v jakém konkrétně prostředí to, které to léto jezdíme. Zdenda ještě dodává, že dobrým ukazatelem, kdy filtr vyměnit je i zaprášená přístrojová deska víc, než by bylo normální, běžné, a tak nějak, když si řekneme, toho prachu je tady nějak hodně. A tady je krásně vidět, jak dokáže být pylový filtr za jeden rok zanesený. Je plný prachu a nepořádku.

Opět, Zdenda natočil kratičké video a ti, kteří chtějí a rádi by si ho sami vyměnili, najdou návod v odkazu, Naše auto 2019 – opravy a úpravy. Ostatně, tam je vše, co jsme dodělávali, aby se nám pohodlně žilo v našem Flíčku a hlavně, co Zdenda průběžně dělá za servis ať už na cestách nebo u našich báječných příbuzných Milušky a Jirky.

Je toho víc, na co Zdenda u našeho auta velmi dbá a návody zde na stránkách jsou většinou velmi hezky předvedené a vysvětlené a příjemně pochopitelné tak, aby co nejvíce oprav zvládl i kolega, který není zrovna znalý věci, což i Zdenda občas tápe, a který není automechanik.

Dneska je opět velmi velké horko. Kolegové nás opustili, odjeli a my zůstáváme . Celý den se koupeme a odfukujeme.

Dneska ráno, se mi nedařilo připojit se k našemu báječnému internetu od T-Mobilu, který jsme si aktivovali v rámci naší Twist karty, kterou máme. Nakonec jsem se připojila na internet, který máme od Francouzů 60 Gb za 15 eur. Pak to začalo fungovat a fungujeme skvěle. Celý den máme puštěnou televizi ČT24 s jednáním z Poslanecké sněmovny a posloucháme rozpravu jak ministrů, tak poslanců v rozpravě o vyslovené důvěru. Je to občas smutná přehlídka naší reprezentace.

https://www.novinky.cz/internet-a-pc/mobil/508882-neomezena-data-v-cesku-jsou-tragikomedie-a-zlepseni-je-v-nedohlednu.html

anebo tady je další informace

https://www.novinky.cz/internet-a-pc/mobil/508875-t-mobile-omezi-rychlost-internetu-v-zahranici-vsem-uzivatelum.html

Nicméně, tady je důvod, proč nám ráno šel internet tak pomalu, že se vlastně ani nenačetla stránka. A opět má Zdenda, jako zástupce skeptiků v našem týmu, pravdu. 

Já jsem optimista, ale musím dát Zdendovi dost často za pravdu. Když už jsme si aktivovali tuto službu, Zdenda hned říkal, tam bude nějaký háček, to není jen tak, aby T-Mobilu poskytl pro nás za cenu 99.- Kč neomezený internet na měsíc. Hned řekl, že ten internet bude tak pomalý, že ho nikdo nebude ani moct používat. Jen si T-Mobilu připíše body za dobrou vůli a v neposlední řadě mu přibude spousta nových klientů.

Drobet jsme si prodloužili pobyt u jezera.

Je nádherně a vůbec se nám odtud nechce.

Lenošíme a koupeme se v stále čistém jezeře.

Kupodivu, skoro nikdo tu není. Přes den přijede jen pár aut a občas se tu zastaví nějaký kolega, ale většinou se zdrží jen přes noc.

Většinou jsme tu sami a nikdo nám život neznepříjemňuje. Dokonce několikrát projela policie okolo, ale nic po nás nechtějí, nijak jim nevadíme, a to je nejdůležitější.

Jen nás udivuje, že v tak krásném jezeře se vůbec nikdo nekoupe. Není to tu nijak zakázané, voda je čistá, a tak nějak nám to uniká.

Nechápeme to. V pondělí jsme si zajeli akorát nakoupit, abychom tu pohodlně vydrželi až do pondělí.

Naštěstí je kousek od nás Lidl, a kromě příšerně drahé zeleniny, máme vše, co potřebujeme.

Koupili jsme si kuřecí stehna na gril, které jsem okamžitě naporcovala a naložila. Každý večer grilujeme masíčko, uvařila jsem brambory a máme báječné večeře.

V tom horku je to snad to nejlepší, co můžeme večer baštit. K tomu obvykle zeleninku a co máme rádi, zelené fazolky, jen ochucené a trochu podušené.  

V sobotu a v neděli jsme měli velkou šou. Hned vedle nás, v areálu jsou velké psí závody velkých psů. Velká část závodů je ve vodě.

Pes musí uplavat 100 m a pak zachraňují topícího a co dělá hodně psům problém,

musí vzít do tlamy kruh a doplavat k topícímu, kruh mu předat a odtáhnout ho ke břehu.

 

Byli i šampioni, kteří zvládli táhnout za sebou dva chlapy poměrně velký kus ke břehu.

Nádherná rasa Novofundlandský pes, teda aspoň, pokud si myslím, že to tato rasa je a Leonberger, těch tu bylo taky dost.

Menší psi sice byli přítomni, ale pro ně závod nebyl určen. Většinou jsou to překrásný psi, nádherné stvoření. Na můj vkus trošičku velcí, ale nádherný.

Zítra bychom už měli odjet.