11.3.2019 Montélimar - Francie

Pobyt u Port d´Art jsme si poněkud protáhli.

Tak, je tam krásně, klid a pohoda. Zdenda si zarybařil, nakonec jsme měli dva pstruhy a byly taky výborné.

Jediné, co mě na parkovišti u Pont dÁrt zarazilo, bylo několik míst na stání, kde zcela evidentně byly rozbitá okna a ne dávno. Možná z léta, možná před pár týdny, nevím, ale zrovna na stání pro obytná auta byla hned vedle nás hromádka skel a na stání pro auta, taky několik.

Je zcela evidentní, že parkoviště není tak bezpečné, jak se zdá. Bohužel, kýžená přírodní kamenná brána je zhruba kilometr a na auta není v žádném případě vidět. Ještě co je zajímavé, je cena za parkoviště. V sezóně je přímo omračující.

Parkoviště je moc pěkné, upravené, čisté, parkovací místa jsou pěkně vyznačená, to je pravda. Parková údržba je na vysoké úrovni, to je také pravda, ale jestli je skutečně cena na stojanu platná, tak potěš pámbů.  

Jedeme zpět k Rhoně a tak nějak, podél jejího toku jedeme do Lyonu, kde navštívíme naší báječnou skorodceru Kláru s manželem a skorovnoučata.

Strašně moc se už na ně všechny těšíme, ale máme ještě týden do setkání a jsme jen pár kilometrů od cíle,

a tak se couráme a samozřejmě, máme ještě v cestě tři, čtyři krásná a starobylá města.

Když jsme sem přijížděli, tak bylo pod mrakem a dneska je krásně. Bohužel, fouká velmi slný vítr, a tak Zdenda opět nemůže lítat s droníkem, ale co se dá dělat.

Nechceme zbytečně riskovat, ale prolétnout se roklí pod námi, tak, to se nám ještě nepodařilo. V kaňonu Verdon taky silně foukalo a teď i tady.

Nádherné výhledy do dáli jsou úžasné. Cestou je několik nových parkovišť, kde se dá zastavit a nafotit pár obrázků. Opět, problém je světlo. Sluníčko by podle našeho přání mělo být nám za zády, ale tomu tak není, a tak fotíme, jak se dá.

Tak ještě jedna, dvě fotky a jedeme dál. Padáme do nížiny, která se před námi rozkládá. Opět, doporučuji cestu neuspěchat a pokud jsme zatížený, tak jet opravdu opatrně.

Samozřejmě, není to tak strašné, ale přílišné brždění by mohlo spolehlivě brzdy odrovnat.

Všude kolem nás jsou vinice a levandulové pole. Příroda se teprve probouzí, vinice jsou připravené, ostříhané, vyvázané, ale ještě v hlubokém spánku.

Pole s levandulí jsou všude kolem nás, a tak snad jen fotka, jak to tu v létě skutečně vypadá.

To je prostě nádhera.

Maličké městečko Montélimar je opravdu maličké a přímo ideální na krátkou zastávku a protáhnutí nohou.

Couráme se starým městem, a nakonec se drápeme až nad město do starého hradu, který je zavřený, ale to nám nevadí. Je hezky, a tak není důvod ke spěchu.

Parkujeme u velkých potravin blízko centra a klasicky před odchodem fotíme auto ze všech stran.

Je dobré se toto naučit, protože v případě potřeby máme důkaz, že jsme auto skutečně měli, že bylo nepoškozené a kompletní.

Nechci malovat čerta na zeď, ale co je psáno, je dáno a co je nafoceno s časovou stopou je relevantním dokladem a důkazem.

Večer přejíždíme na velmi šikovné stání pro obytná auta kousek dál.

 Je nás tu na večer několik bydlíků a řekla bych, že je to pro nás takovým osvěžením. Po několika dnech samoty jsme za společnost rádi.

Dnešní trasa je: 101 km