5.3.2019 Orange - Francie

Pokračujeme dál a naším dnešním cílem je staré Římské divadlo v Orange.

Než se dostaneme do Orange, tak bych ráda ukázala, nejen rozsáhlé vinice, které jsou tu doslova všude, ale podívejme se, na čem tady pěstují vinnou révu. Neskutečné kameniště, že člověku nebere rozum, jak zde vůbec mohou něco pěstovat.

Jak se tu vůbec může něčemu dařit. Spousta vinic má umělou závlahu, hodně vinic je velmi starých podle starobylých kmínků. Někde se uvádí, že vinice jsou tu až sto let staré.

Množství vinných sklepů, kde si můžeme víno koupit, ale teď jsou skoro všechny prodejny vín, které zahlédneme, zavřené. V létě, kdy je vše zelené, levandule rozkvetlá to musí být skutečně bohu libý kraj.

Je tu krásně teď, natož v létě. Vůbec se nedivím lidem, kteří to tu v létě procestují a pak mluví o tom, že je to jeden z nejkrásnějších krajů. Věřím tomu a moc se těšíme, až se sem na podzim vrátíme. To bychom mohli ještě stihnout poslední vinnou révu na keříkách a pár levandulových polích, které unikly komerci.  

Osobně jsem byla velmi zvědavá na toto městečko, ale mohu říct, že teda tak nějak no, nic moc. Těšili jsme se na veliké římské divadlo, které je zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO.

Ano, je asi pravda, že toto divadlo je nejpůsobivější římskou památkou ve Francii. Další, 37 metrů vysoká a 103 metrů široká zeď za jevištěm se jako jedna ze tří na světě dochovala v původním stavu,

kromě několika mozaik a střechy, další dvě jsou v Turecku a v Sýrii.

Nicméně, toto působivé divadlo je v tuto chvíli past na turisty, na návštěvníky. Za vstupné 9,5 eur nevidíme vůbec nic, protože se celá zeď opravuje a je zakrytá.

Tak toto považuji za zlodějnu nejhrubšího zrna. Jediné, co je tu monumentální je ohromné lešení, kde na sebe pokřikuje četa zedníků.

Kdyby v době rekonstrukce bylo aspoň vstupné poloviční, i to bych asi zkousla, ale tvářit se, jako že je vše tak jak má být a mít u pokladen jen maličký obrázek zakryté scény je nehoráznost.

Betonové sezení a dřevěné prošlapané schody mezi sekcemi hlediště jsou opravdu skvostem architektury.

Ono totiž v tomto slavném divadle už dál není vůbec nic k vidění.

Prošli jsme se akorát ponurými vnitřními chodbami, vystoupali na nejvyšší místo hlediště a za 10 minut mohli jít domů.

Samozřejmě, v prvé řadě se jedná o peníze, které se velmi rozmýšlíme vydat a tady jsme je opravdu vydali zbytečně. Jediné, co mě pobavilo, byla značná přesila zaměstnanců památky v pokladně. My jsme byli v celém divadle sami a v pokladně byli čtyři zaměstnanci číhající na další hloupé turisty.  

Druhou památku ve městě jsem ani neměla náladu navštívit, protože se údajně také rekonstruuje a lešení jsem měla pro dnešek až nad hlavu. Bouřím. Kdybychom peníze za vstupné vyhodili z okna, nebo kdybych je ztratila, snad by mě to tolik nenaštvalo.

Orange je také problematické na parkování. My jsme nejdříve parkovali u nákupního centra InterMarché, které je větší a když si stoupneme na kraj, tak nikomu nepřekážíme.

Až později jsme si všimli, odsunuté výškové závory na protějším parkovišti, které je sice odpoledne plné, ale podařilo se nám najít pěkné místo, kde jsme hezky schovaný.

Večer jsem vařila, pekla, smažila, protože zítra se setkáme s přáteli. Sraz je naplánovaný u Pont d´Art, kde bychom, jestli bude hezky, mohli buď si udělat výlet kolem řeky nebo jet na kolech okolo kaňonu.

Tak uvidíme, jak bude, ale předpověď na zítra není žádná sláva. Hezky by mělo být až ve čtvrtek, a to bychom právě mohli jít na průzkum okolí.

Dnešní trasa je: 36 km