4.3.2019 Avignon - Francie

Parkujeme pár metrů od kempu, kde je spousta míst na stání pro karavany a obytná auta.

To jen uvádím, pro ty, kteří jsou z důvodu bezpečnosti, většího pohodlí anebo se jim jen nechce stát vedle silnice, protože mají malé děti a tady je nemohou vypustit.

My jsme si stoupli velmi těsně k ceduli, to zase kvůli kolům. Jak jsem psala už včera, máme je sice dost bytelně připoutaný, ale už jsme zjistili, že pokud padneme na zloděje, který je rozhodnut krást, tak žádná překážka není dostatečná.

Město Avignon je prastaré a v dávných dobách to  bylo i velmi bohaté město. Mohutné hradby jsou vzácně dochované a v délce 4,3 km obepínají město.

Několik druhů hradebních věží a my si můžeme vybrat, kterou vstoupíme a jdeme na hlavní událost tohoto města a tím je Papežský palác – Palais de Papes, který je doslova, kousek od nás.

Postupně budu ukazovat interiér a exteriér paláce, který je největším gotickým palácem na světě. Po právu je zařazen na seznam světového dědictví UNESCO.

Abychom pochopili monumentalitu stavby, musíme se vrátit o pár staletí zpět do roku 1309, kdy krátce po přesídlení papeže Klementa V. z Říma se se stavbou započalo.

Jsme v období, kdy v Evropě a celému křesťanskému světu vládli papežové dva a občas i tři. Postupně se na stavbě podílelo sedm papežů, kteří se narodili ve Francii.

Jsme v době, kdy jeden papež vládl z Říma a druhý z Avignonu a jak jsem říkala, občas se vyskytl ještě třetí a všichni se vzájemně obviňovali, že právě oni jsou ti praví a ten druhý je zvolený podvodně.

Nevím, jak se koukali dva rozhádaní a zaručeně pravý papežové na toho třetího papeže, ale chudáci věřící. Ti v tom museli mít pěkný zmatek. Faktem je, že než se k nim informace dostali, tak byl už v papežském úřadu další v pořadí a zmatek byl tak nějak soustavný.

Skoro 70 let zde byli různí papežové a o ohromném bohatství, které se tu soustředilo, ukazuje právě tato stavba. Mohutné obvodové zdi okolo celého města svědčí o tom, že se bezpečnost papežů nebrala na nijak lehkou váhu. Tři metry tlusté zdi, padací mosty a strážní věže. To vše zaměstnalo spoustu vojáků, kteří museli být živení, o které muselo být postaráno.

Platíme krásných 12 eur za úplně prázdné prostory paláce. Jen interaktivní tablet, který si můžeme půjčit za další 2 eur nám tak nějak ukazuje, jak to tu tenkrát vypadalo.

Párkrát jsem nakoukla a je to jako na obrazech. Každý sál je sice pojmenovaný, víme, že je to hodovní sál, kuchyně, nebo kovárna.

Nikde nic není a představivost musíme mít na opravdu značné výši, abychom v dost hrozných místnostech viděli ložnice, oblékárny a jednací sály. Jediné, co je opravdu hezké a tím si maličko u mě šplhli je jedna síň se sochami papežů a kde sedí i náš král Karel IV.

Hledala jsem informace, proč zrovna Karel IV. Je tu sedící, a kdo je na sousoší, ale marně.

Takže, pomalu se prokousáváme třemi podlažími, která jsou veřejnosti přístupná.

Máme tu ohromný sál Tinel, velká jídelna s dřevěným stropem.

S krásnou klenbou je audienční sál a tak různě se to střídá. Všude se jedlo, přijímalo, studovalo a hlavně, všude se kuly pikle.

Pomalu se dostaneme až na jeden z ochozů, který je pro nás přístupný a máme celé město jako na dlani.

Jistě, je to hodně zajímavé, ale takové smutné.

Jsme přeci jenom zvyklý na okázalou nádheru starých zámků plných nábytku a tak podobně.

Takto prázdné místnosti jsou poněkud smutné.

 

Jdeme dál. Hned vedle paláce je katedrála Notre-Dame des Doms, která se taky zrovna neskví vybraným interiérem. Zvenku je ale nádherná a na její špici se skví zlatá socha Panny Marie vážící 4,5 tuny.

Její roztažené ruce mají ochraňovat město. My jdeme do palácových zahrad, kde je slíbené kafíčko. Jsme už notně unavený, a tak si rádi na sluníčku chvilku odpočineme.

Kupodivu káva za 1.6 eur je v této lokalitě a na tomto místě pomalu zadarmo. Je tu krásně, kousek od nás je umělá jeskyně s umělým vodopádem,

všude je krásná parková údržba, a tak je na co koukat a kde nás to lahodí po duši.

Co říct ještě k Avignonu? Snad jen, že jsme na slavném mostě Pont Saint Bénéze nebyli, protože to se zase platí zvlášť, a tak jsme si ho jen prohlédli z dálky.

 

Zase nemusíme vidět úplně vše. Respektive, most jsme viděli, ale nestáli na něm. Původní most byl dokončen v roce 1185, ale v průběhu staletí byl mnohokrát opravován, přestavován a z původního mostu zbylo jen velmi málo.

Z původního mostu s 22 oblouky v polovině 17 století po velké povodni zbyly jen 4 oblouky, které se jako významná historická památka nadále opravují.

Vracíme se velikým obloukem domů. Prošli jsme si celé staré město, vymetly snad všechny kostely a že jich tu teda mají. Jeden se nám obzvlášť líbil.

Kostel s ohromným, velmi zachovalým gobelínem. Tak takový gobelín se hned tak nevidí.

Neznám původ, historii a stáří, ale podle mne je nejen velmi starý, ale hlavně krásný.

Celý kostel je velmi pěkný a tak jsme tu zaplatili a zapálili svíčku za naše blízké.

Auto máme v pořádku, nikdo nám neublížil a já nemohu už na nohy. A to jsme si ještě na náměstí před Papežským palácem se Zdendou vystřihli taneček.

Pán tak krásně hrál, že to svádělo k tomu, si tady zatančit. Teda, já spíše šlapala zelí, ale to nevadí. I to jsme si užili a pana muzikanta za krásnou hudbu odměnili.

 Dnešní trasa: Byla velmi náročná.