3.3.2019 Roussillion - Avignon - Francie
Dneska máme před sebou vyloženě dálkovou trasu, 120 km je na nás hodně, a to máme v plánu ještě několik výletů.
Hlavně teď směřujeme k Pont ď Art, kde se máme setkat s přáteli a tam se chceme dostat do středy. Přátelé cestují z Kanárských ostrovů a neviděli jsme se od léta, tak doufám, že bude velké vyprávění. Už se na setkání moc, moc těšíme.
Nejdříve projíždíme maličkým ospalým městečkem Apt, které není nijak zajímavé
a nám bohatě stačí si ho jen kolem dokola objet a jedeme dál do Roussillionu. Velké parkoviště přímo pod centrem je mimo sezonu zdarma, ale jinak, je poměrně drahé.
Tady je ceník.
Nikde jinde se tu stát nedá, pokud chceme do města, které bychom si neradi nechali ujít. Město je totiž jedinečné a opět, musím říct, že velmi krásné.
Takže, město Roussillion velmi doporučuji k návštěvě. Kousek od parkoviště je vstup do skalního města, kde platíme krásný 3 eur na osobu a máme k dispozici dvě trasy s maličkým plánkem.
Jedna je kratičká, druhá maličko delší. Sentier des Ocres – Okrová stezka je pěkně udržovaná, a protože jsme tu v mimo sezoně, je tu i málo lidí.
Projdeme si tak pár krásných skalních útvarů, které jsou z charakteristické červené hlíny a načervenalého kamene.
Celkový dojem je moc hezký a myslím, že k prvnímu seznámení s okrovou zajímavostí této oblasti to tak nějak stačí
a můžeme se jít podívat do městečka Roussillion, které je jen kousek od nás a na prohlídku bych doporučila, nechat si maličko víc času, protože je to nádhera.
Samozřejmě, vše je podřízeno turistům, a tak krásné domy se hned tak nevidí.
Maličké kamenné domy jsou okrově zbarvené, všude je spousta kamene, který je tak krásný. Viděli jsme, jak se dole pod městem staví nové domy,
které po dokončení působí velmi starým domem a naprosto zapadají do krajiny a do původní výstavby.
Samozřejmě, postaví nejdříve klasický dům a místo omítky vrství na sebe kameny, po celém obvodu domu, kameny jsou samozřejmě spojené k sobě, ale pak působí celek jednolitým dojmem.
Minimum je tu moderních domů, které nesplňují všeobecný standart kamenného dojmu.
No, je to krásné a i mohutné zdi kolem pozemků jsou z kamene a tady je jedna zvláštnost. Na koruně zdi jsou na výšku postaveny placaté kameny, které tak budí dojem zubaté ochrany.
Zhruba před dvěma tisíci lety používali Římané charakteristickou okrovou hlínu z této oblasti na výrobu glazury a na keramiku.
Však se tady hlína a rozemleté barvivo prodává v nesčetných prodejnách. Samozřejmě, je to turistická atrakce, a tak i cena maličkého pytlíčku okrového barviva, či co to je, je odpovídající.
My jsme na parkovišti v poklidu poobědvali, Zdenda provětral droníku křídla a můžeme jet dál. Máme krásný den a tak cesta hezky ubíhá.
Tady je vidět, kudy zase jedeme. Mezi vinicemi po uzoučké cestě, kde se vedle sebe nevejdou dvě auta. Taky jsme jednou couvali, aby mohlo protijedoucí auto projet.
Opět, spousta vinic a levandulových polí. Teď maličko lituji, že tu nejsme v létě, protože to musí být nádhera.
Dovedu si představit tady strávit týden projížďkami na kole okolo modrých levandulí.
Hlavně, musí to tu i krásně vonět.
Dalším městečkem na naší cestě, které je v plánu, je městečko Gordes, které má úchvatnou polohu na vrcholku kopce.
Terasovitě uspořádaná vesnice má pouhopouhých dva tisíce obyvatel a je opět, krásná. Parkování je opět příjemné na velkém parkovišti pro autobusy a i je tu jakési parkoviště pro obytná auta.
Značky jsou dost zmetené, ale držme se směrovek na parkoviště pro autobusy a tam pak drobet stranou můžeme spolehlivě stát.
Výpustní místo pro nás a stojan na vodu je zrovna v rekonstrukci.
Nicméně, jdeme se podívat jen na hlavní náměstí s kostelem a projdeme si pár uliček.
Zdenda opět vzlétnul, ale sluníčko nám moc nepřálo. Nicméně, myslím, že fotky z dronu už jsou moc hezké.
No a jedeme dál do cíle dnešního dne a tím je starobylé město Avignon, kam se chceme jít podívat až zítra. Dneska jsme jen projeli kolem mohutných hradeb, které tu vztyčili ve 14 století.
O dějinách Avignonu si povíme až zítra, ale dneska se ještě zmíním o kempu, který je hned u mostu do historické části města.
O kempu jsme nevěděli a Zdenda zvolil v navigaci místo na stání kousíček za mostem, hned vedle.
Opět, tady je ceník a myslím, že pokud by se někdo zdráhal stát venku ať už z důvodu bezpečnosti nebo jednoduše z důvodu pohodlí, tak tady je ceník.
My stojíme ještě s několika kolegy pár metrů od brány kempu, kde je povolené stání a pár míst je pro nás vhodných. Jen je potřeba si počkat do večera, než odjedou osobní auta. Hodně lidí tady parkuje kvůli výletu do města, ale ti k večeru odjíždí a my si můžeme vybrat, kde chceme stát a kde se nám to líbí.
Zdendovi se líbilo místo s velkou cedulí, na jejíž zadní část jsme nacouvali. Zítra jdeme pěšky a chráníme tak kola od případných lapků. Jsme nacouvaný dost těsně, že se tam nikdo nevejde, a tak je to správné. Kola máme zabezpečený dvěma ohromnými lany se zámky na čtyřkolky. Jsou těžký mohutný, ocelový a tak jak Zdenda nerad jakkoliv narušuje plášť auta, tak díky zkušenosti provrtal zadní stěnu v liště na nosič kol skrz na skrz a kola máme připoutaný k tlustému železnému oku ve výšce.
Dnešní trasa je: 115 km
