1.3.2019 - Moustiers Saint Marie - Francie

Odjíždíme už z této oblasti.

Myslím, že kaňonu Verdon už bylo dost. Maličký problém s vodou se stává akutnějším.

Po té tenučké silnici naproti jsme jeli ve snaze objet kaňon kolem dokola. 

Už jsme jeli ke dvěma stojanům s vodou, které měly být funkční, ale nemáme štěstí. Cestou bereme za vděk tenoučkému pramínku z kopců.

Voda je křišťálová, ale načepování jednoho 10 l kanystru trvá skoro 10 minut. Což je docela dost. Číháme na pítka a studně, které by mohly být cestou.

Podle naší aplikace jsme našli jedno pítko, ale je na hlavní silnici, skoro na náměstí, kde rozhodně stát nemůže, protože by jim tam zkolabovala doprava.

Míříme do městečka Mostiers Sainte Marie, které je slavné svojí výrobou keramiky – fajánsí.

Tam by také mělo být stání pro obytná auta se stojanem na vodu a kupodivu i s přípojkou elektřiny. Tak, elektřinu nepotřebujeme, ale vodu a hlavně, už se nechceme spoléhat na avizovanou vodu, byť placenou, protože další nefunkční stojan by už byl problém.

Cestou v městečku Aiguines, kde je STLP uzavřený, jak jsem už psala, tak jsme zahlédli výpustní místo, které je sice přeškrtnuté, ale je tam kohout s vodou a voda teče. Hned naproti je ještě obecní pumpa, která taky teče a my si můžeme vybrat. Skvělé, během chvilky máme plnou nádrž a můžeme už s klidným srdcem pokračovat dál.

Stání pro obytná auta tu skutečně je, jenže jestli se platí či nikoliv nikdo neví.

Cedule mluví jasně, měli bychom být ještě v období hájenství, a tak jdeme na výlet do městečka.

Zodpovědně mohu říct, tak krásné a malebné městečko jsme dlouho neviděli. Je to tu nádherné a výstup z parkoviště skoro ke skalám stojí za tu námahu.

Všude okolo nás jsou hrnčířské nebo keramické dílny, všude se prodává spousta krásné keramiky. Nebudu polemizovat, jestli je drahá a jestli cena je jen pro turisty.

Každopádně za malou misku zaplatit 20 eur je docela dost. Zkrátka, městečko si hýčká svoji jedinečnost a tu si nechá zaplatit.

Však proč ne a pokud staré město je tak krásné jako zde, jen tomu tleskám. Všechny domy jsou kouzelné, upravené, natřené, a tak vůbec.

Asi by bylo dobré si říct pár slovy, co to ta fajáns vůbec je. Fajáns (z franc. faïence, it. Faenza) je proslavený druh hrnčířských výrobků nažloutlé nebo načervenalé barvy, které jsou pokryty bílou neprůhlednou glazurou. Jsou považovány za jemnou keramiku, protože vzhledem často připomínají porcelán.

V Egyptě a Mezopotámii byla rozvíjena výroba glazovaných výrobků již 4 000 let př. n. l.; nejstarší známé hliněné glazované (fajánsové) nádobí na světě pochází z Egypta, z období 3300 př. n. l. Fajáns, často také zvaná egyptská pasta, která se používala pro vytvoření modrého nebo zeleného lemování, se získávala z přirozeně se vyskytujícího kamene, uhličitanu sodného.

V 17. století až 18. století se výroba fajánse dostává z Itálie do Francie a Nizozemska. Francie vděčí za rozkvět fajánse králi Slunce, Ludvíku XIV. Ten poté, co ho finančně vyčerpala nákladná válečná tažení, nechal roztavit své zlaté a stříbrné nádobí a nahradil je nádobím z fajánse. O fajánse by se toho dalo říct ještě hodně, ale pro krátké seznámení s touto keramikou to myslím stačí.

Samozřejmě, tady se žije z turismu a je to znát. Městečku se také přezdívá Étoile de Provence – Hvězda Provence. Mezi dvěma vápencovými útesy se choulí starobylá vesnice a nad ní se tyčí na skalní římse krásný kostelík.

Cesta vzhůru je dost náročná, vyšlapat po kluzkých kamenech až ke kostelu je občas opravdu dost nebezpečné.

Dokonce starší kolegyně z vedlejší obytky si asi podvrkla nohu, protože kulhá proti nám dolů. Kostelík Notre Dame de Beauvoir je ze 14. století a je vskutku krásný.

Jak to vypadá, dneska je vše krásné, ale ono to na mě skutečně tak působí.

Je krásný den, měli jsme krásnou cestu, jsme v krásném městečku, tak zkrátka, dneska je vše krásné. Ještě jedna zajímavost.

Nad městem je natažený ve výšce 227 m zlatý řetěz a na něm je zavěšená veliká zlatá hvězda.

Vracíme se zpět a zjišťujeme, jestli se tady platí za stání či nikoliv. Netrápí to jen nás, ale kolegové postávají před cedulí a debatují, jestli se platí za stání či nikoliv. Nakonec jeden zavolal nejdříve do info centra a tam prý také neví.

Až na městské policii sdělili, že to přeškrtání platí a že je skutečně parkovné 10 eur na den celoroční. Dva kolegové odjíždí ihned, šetřílkové a my jedeme také, protože jsme taky šetřílkové.

Kousek od nás je naše staré parkoviště u ústí řeky Verdon, kde už jsme stáli a grilovali.

Hned o 200 m dál je další příjemné místo přímo nad jezerem, tak přejíždíme tam a jsme v klidu. Máme to nějaký 4 km, tak to je kousek.

Zase trochu jiný západ slunce. 

Dnešní trasa je: 42 km