26.9.2018 Bergámo - Itálie

Dostáváme se pomaličku a jistě do zajetých kolejí a to znamená, že peču za jízdy, ze sluníčka a nebo za pomoci centrály, abychom měli něco dobrého k odpolední kávičce a nebo do krabičky na cestu.

Samozřejmě, vše je o penězích, na prvním místě jsou až peníze. Kupovat sušenky je zbytečné a hlavně, do města nesmíme jít hladový a pokud dojdeme na náměstí v starém historickém městě, není důvod si nesednout na schody do katedrály, kde mimochodem obědvá nebo svačí spousta dalších, a nedat si svoji buchtičku a kávičku z termosky.

Samozřejmě, je to práce navíc, je to myslet drobet ekonomicky, ale stále a pořád zdůrazňuji, že jet na dovolenou po celoroční práci a šetření na pár dnů, kdy si mohu odpočinout od plotny a užít si vrchovatě vše, co se nabízí od kaváren, restaurací a barů považuji za nádherné a určitě i mě by nikdo k plotně nedostal ani párem volů.

Já jsem v jiné situaci a musím koukat na rozpočet a hlavně, máme čas, který je zase druhou stranou té hozené mince, tak já musím jednou týdně něco upéct a nutno říct, že mě to ještě ke všemu baví. Občas totiž z těch mých výtvorů vypadne něco, co jsem vůbec neměla v úmyslu.

Toto měly být šátečky a ne buchty. No, není důvod k stýskání, protože konečný výsledek se zdá být velmi slušný. Ale trošku jsem uhnula z tématu, že po ránu jsem zadělala na těsto, které krásně vykynulo a než jsme dojeli do Bergama, tak mám upečeno.

Peču za jízdy a myslím, že je to něco naprosto úžasného. Mnohdy nachystám do remosky suroviny na oběd a než dojedeme, nebo někde cestou zastavíme, máme čerstvý oběd.

Vřele doporučuji toto řešení, pokud na cestách počítáme penízky, pokud chceme jíst svoje jídlo a pokud nemáme plynovou troubu je remoska skvělá. Mnoho kolegyň používá Pečenku na plynový sporák, ale to neumím, neovládám, nemám.

Bergamo je velmi staré město a vlastně, jsou to dvě města spojené v jedno. Dolní město je moderní, plné hlučné dopravy, které nás nezajímá a slouží pouze k cestě do starého města a k co nejbezpečnějšímu parkování.

Některá města mají parkování bez problémů a někde nalézt příhodné místo je téměř neřešitelné. Tentokrát stojíme u nákupního centra Auchan ale, máme to kousek do starého města.

No, kousek, dva kilometry jen k hradbám horního města, opět, jak jinak do kopce a pak ještě prošlapat celé staré horní město,

takže, když to tak vidím, bude z toho zase 10 km jako prd. Asi nemá cenu se nějak valně rozepisovat o historii, jen že 350 let město ovládaly Benátky.

Lev sv. Marka, který je vyobrazen všude, kde Benátčani vládli, je samozřejmě vyobrazen i na vstupní bráně.

Tam je ohromný, ale i ve městě se s ním můžeme setkat.

Samozřejmě, opět tu jsou parádní spletité uličky a všude překrásné restaurace a venkovní zahrádky.

To miluji na Italech, oni si to zkrátka umí užít. Nevím, jak dalece je italská ekonomika v háji, ale zahrádky jsou přes den plné konzumentů a večer se zaplní i restaurace.

Na hlavním náměstí je klasicky ohromná mramorová kašna a ty nejkrásnější a nejhonosnější paláce.

Tak tu máme palác z 12. století a hned naproti Nový palác – Palazzo Nuovo ze 17. století.

Všemu vévodí zvonice a samozřejmě, ohromná katedrála a basilika. Téměř všude je potřeba myslet na to, že i svatí dodržují siestu, a tak od 12 do 14:30 je zavřeno.

Můžeme si alespoň v klidu dát na schodech do svatostánku oběd a odpočinout bolavým nohám. Je znát, že jsme vypadli z cviku a tempa.

Nohy bolí, odvykly si. Hlavně, celý pobyt v Nizozemí jsme jezdili na kolech, a to je něco úplně jiného. Tady je to zatím vše o chůzi a než si nohy zvyknou, bude to drobet bolet.

Odpoledne jedeme do Cernusco sul Naviglio. Hlavně, večer budu muset ještě uvařit těstovinový salát jako oběd do krabiček a přebrat fotky, připravit se na Milano a napsat pár řádek. Takže, ještě povinností až dost a hrnout se někam na večer nemá cenu.

Dnešní trasa je: